Příběhy z černé skříňky

„Mě z vás snad normálně chytnou depky,“ prohodí se smíchem nad chladnoucím kafem malířka Anežka Hošková, která svou souputnici Laďu Gažiovou (1981) ten večer náhodně doprovází. „Mordor,“ mrkne následně směrem k monitoru, na kterém se v reprodukci bezejmenné práce z roku 2004 kolem nešťastně vyhlížející ženštiny… Číst dál...

Ukecaný věci jsou pomíjivý

Mám-li být trochu osobní, malíře Jakuba Hoška (1979) si poprvé vybavuji v devadesátých letech, kterak společně se svou sestrou, rovněž výtvarnicí Anežkou, obrážel výstavy či koncerty a z periférie kultury i životního stylu činil už jen svojí přítomností pohyblivý střed. Výrazný typ už tenkrát, člověk si ho pamatoval… Číst dál...

Narušená statika pevného bodu

Stavařský titulek je v případě úvodního článku budoucí série o především mladých českých umělcích méně nahodilý, než by se zdálo, ostatně pro současné umění obecně platí, že jeho převládající tendencí, ne-li snad přímo úkolem, je především bořit, a nikoliv budovat. Ať už se jedná o novodobé mýty, konvence vzešlé z potírání… Číst dál...