Nová hra Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy Strange Love, kterou uvádí Činoherní studio v Ústí nad Labem, se odehrává v prostředí fanoušků Depeche Mode. Rudišovi je blízká nejen železnice, ale i hudba. A černoodění příznivci kultovního souboru si skutečně přijdou na své, v inscenaci zazní nejen jeho texty, autoři si pohráli i s otázkami do kvizu pro čtveřici protagonistů soutěžících o to, kdo zná nejlépe detaily ze života Depeche Mode, takže se poučí i znalci.
Strange Love však není pouhou poctou kapele či sondou do světa fanoušků nejen Depeche Mode. Je symbolickým obrazem dospívání i stárnutí, kdy ideály odnáší čas i realita skutečného světa a sny se většinou neplní. Víkendová soutěž fandů DM je zmenšeným podobenstvím naší dnešní hektické reality.
Dětský svět čistého fandovství a opravdových hodnot (jaké má vyznávat správný depešák) je konfrontován s dospělou realitou, kde nejen čest, ale ani spravedlnost není samozřejmostí.
Happyend nepřichází, v soutěži o největšího depešáka, parodující televizní reality show, kde moderátoři propagují hlavně sami sebe, nevyhraje ten, kdo má největší znalosti, ale ambiciózní mladík bez skrupulí, kterému jde o vítězství bez ohledu na cenu, kterou za ně zaplatí. A tak kvůli cestě do Ameriky na Gahanův texaský ranč obětuje i vztah s dívkou, která ho před pár lety k hudbě Depeche Mode přivedla. Depeche Mode jsou pro něj jen výtahem k úspěchu, a nikoliv absurdním symbolem přeceňované resistence proti komunistické kulturní politice.
Hra ukazuje, jak je svět občas bezdůvodně a absurdně krutý, což dokumentuje tragický osud nejlepšího přítele hlavního hrdiny Ludvíka. Tristní je i konec vztahu stárnoucí Mileny a ještě staršího kotlíkáře Jaromíra, vzpomínajícího na bouřící Lochotín. Když se konečně pokusí o sex, po němž Milena tak touží, Milena si uvědomí, že Jaromíra nechce.
Silný je godotovský motiv čekání. I když se na obzoru objevuje auto, do hotelu už nikdo další nepřijde, nedorazí ani Ludvíkův přítel, ani hvězdný host ze zahraničí.
Rudiš se poprvé oprostil od romantizujících prvků, obrušujících hrany Nebi pod Berlínem i Grandhotelu, což činí ze Strange Love jeho nejvyzrálejší dílo. Navíc má smysl pro absurditu zglajchšaltované doby, která se v kulisách socialismu snaží být američtější než Amerika. Velkolepě pojatá soutěž se koná v lesním hotýlku Družba a dorazí na ni jen čtyři fanoušci Depeche Mode.
Rudiš opět dokázal výborně vystihnout typy, což se mu povedlo už v Grandhotelu. Moderátor Hornyk je pravým ztělesněním celebrit, které uvádějí akce bez ohledu na to, zda k nim mají nějaký vztah, hlavně aby vyinkasovaly honorář a ještě více se zpopularizovaly. A Kryštof Rímský, který ho ztvárnil, mu dal vlezlost i asertivitu typickou pro moderátory televizních soutěží. Asistentka Claudie v podání Nataši Gášové je dokonale umělá, Ludvík věrným předobrazem všech ortodoxních fanoušků, kteří žijí jen zbožštěným objektem svého zájmu a snaží se ho nejen dokonale poznat, ale mesianisticky svou víru dál šířit. Marek Taclík ho ztvárnil dokonale. A ctižádostivý Michal v podání Jiřího Černého, jakési převtělení Patky z Grandhotelu, je mu dobrým protihráčem. Méně výrazné jsou ženy, zejména Milena Marty Vítů působí moc mladě na to, aby byla Michalovou matkou, která se za každou cenu snaží zabránit stárnutí.
Slabinou je i recitace textů Depeche Mode. Kdo je nezná, nemusí mu dojít, proč je děj dělen přehnaně procítěně přednášenými verši postrádajícími hloubku, které jinak ukazují, že fanouškům kapely Depeche Mode nebo jiné kapely mnohdy suplují nedostatek ryzí poezie. Také hudba mohla být stylovější, než post rock Petra Kružíka. Přes tyto drobné výhrady se však režisér Thomas Zielinski zhostil své práce dobře.
Foto archiv