Jedna z nejmenších profesionálních scén v republice, Divadlo Šumperk, zažívá v poslední době zvýšenou vlnu zájmu o svoje inscenace, o čemž svědčí také opakované hostování v pražském Činoherním klubu. Úspěšné počiny zdejších divadelníků vycházejí z regionálních příběhů, po Osudu zmizelého se pozornost tvůrců obrátila k příběhu bratrů Bankových, mladší Ondřej se stal špičkovým závodníkem v alpském lyžování, jevištní dílo nese název Vabank. Zajímavou souvislostí je spolupráce zdejšího souboru s libereckým autorem Tomášem Syrovátkou, podepsaným pod Osudem zmizelého (jde o temný příběh z regionu na konci druhé světové války, který ožil také ve filmu Juraje Herze Habermannův mlýn). On totiž pro liberecké Naivní divadlo zdramatizoval Pohádku o Raškovi od Oty Pavla, lyžařské téma obě divadla v blízkosti hor tedy takto propojuje. Ze sportovního života Tomáše a Ondřeje Bankových ovšem scénář pro inscenaci připravil dramaturg zdejší scény Michael Sodomka.
Příběh, tlumočený starším bratrem Tomášem, který byl později svému mladšímu sourozenci manažerem i trenérem, začíná v Rudě nad Moravou na Šumpersku. Otec pro své syny vybudoval vlek, čímž přispěl k rozvoji jejich sportovního talentu. Dojde i na téma z Pohádky o Raškovi, pozdějšímu olympijskému vítězovi prý měla jakási tajemná stařena „zprostředkovat“ zázračný materiál na výrobu lyží, když k ní – po letech – Bankovi dorazí, je už „rozebráno“, rychlejší v kontaktu s čarodějnou babičkou byli Valentovi, kteří si kouzelné dřevo odvezli pro synka Aleše. V dynamické podívané, evokující na jevišti atmosféru střediska zimních sportů, se pohybují čtyři protagonisté, všichni v bílém, jenom si k převleku do rolí vypomáhají barevnými doplňky. Tomáše ztvárňuje Jan Hönig, Ondřeje Ondřej Král. Plejádu vedlejších rolí mají na starosti Ladislava Jančíková a Filip Černý. Scéně dominuje nakloněná rovina pokrytá bílou kožešinou, po níž lze sportovně plus minus klouzat, s lyžemi i bez nich. Sodomkův scénář čerpá z reálných peripetií osudu slavného lyžaře a jeho bratra, ten ostatně při tvorbě inscenace působil jako odborný supervizor. I když Ondřej patřil ve své disciplíně ke světové špičce, nikdy se mu nepodařilo získat olympijskou medaili, tedy „stát na bedně“, ačkoliv jeho umístění byla úctyhodná. Kariéru komplikovaly zlomeniny, vysilující nemoc, kterou si přivezl z dovolené v tropech, i poněkud zákeřné působení chorvatského kouče Kosteliče, který předtím, než se Ondřejovým soupeřem stal jeho syn, s Bankovými přátelsky spolupracoval. Po konci vlastní sportovní kariéry však přicházejí úspěchy jiného typu, probojování se do finále v mediálně populární soutěži Stardance a trenérské působení v týmu Supermanky (rozuměj Ester L.), konečně jde tedy – s poněkud trpkou příchutí – o olympijské medaile.
Režisér Michal Sopuch žene inscenaci ve značně sportovním tempu, některé výjevy stylizuje v poměrně ostře groteskních obrysech. Hercům se daří střídavě, Jan Hönig jako Tomáš působí coby rozšafný, i když občas hektický vypravěč, Ondřej Král vtiskl svému jmenovci chvílemi až somnambulní ostych a psychickou zranitelnost, zároveň však neokázalou vytrvalost. Škoda, že od Ladislavy Jančíkové v ženských rolích jsme se dočkali pouze křečovité stylizace, lépe se dařilo Filipu Černému v pánských epizodách. Jeho komický talent rozjásaného typu zvláště vynikl v parodicky laskavém ztvárnění otce Supermanky, Janka Ledeckého. V kapitole týkající se opulentní show Stardance na výsledném tvaru participoval ze záznamu i moderující Marek Eben.
Text hry působí lehce a vtipně, Michael Sodomka si dokáže pohrávat s jazykem, kupříkladu i příjmení hlavního hrdiny se zúročuje nejenom v titulu jevištní kratochvíle, ale také v dalších situacích, když jde například o BANKovnictví. Inscenace nabídne také několik písniček (autorem hudby je Matěj Tauš), nijak přepjatě ambiciózních, ale poslouchatelných i z hlediska interpretace. V závěru dochází až k jakési imitaci muzikálového finále. Dojem plného jeviště pomáhají kvartetu protagonistů evokovat lyže, které herci třímají i trochu jimi komíhají. Jde o optimistickou sportovní komedii, z jeviště sálá nefalšovaná energie. Při pražské repríze došlo k vřelému přijetí publikem, v kuloárech bylo slyšet chválu především od aktivních vyznavačů zimních sportů.