Výtvarnici a spisovatelku Martinu Skalu (ročník 1958) má člověk spojenou s knížkami pro děti, hlavně se řadou Strado & Varius. Vycházela před nějakými dvaceti lety v nakladatelství Brio. Muzikant Varius s houslemi Strado po boku tady brázdil dějiny klasické hudby: Bach, Vivaldi, Mozart. Před pár týdny vydala Skala v pražském Labyrintu žánrově úplně jinou knihu: memoár. Jmenuje se Klub kamzíků.
A je to úplně jiná literatura i kvalitativně – tohle je tradice málem poláčkovská, hrabalovská! I když Skala píše po svém, má podobně svébytné vidění, a hlavně smysl pro komiku, jak humor, tak absurditu. Je to dáno jejím veltmanstvím, světáctvím, globetrotterstvím. Skala je životně pořád v pohybu, v sedle: pevně i trochu nejistě. Odchází a přichází. Nejdřív z normalizačního Československa. Pak z aristokraticky nafrněné, protivně machistické Francie. A nakonec z divého, šíleného cirkusu, v nějž se proměnila liberální Amerika. Skale pomáhá tohle všecko zvládnout hned několik motivů, trochu chaoticky, živelně spletených dohromady. Autorka má veselou, vitální povahu, je činná, spíš odstředivá. S tím souvisí její holdování domácím zvířatům: od koček a psů po koně. Je to jistě kompenzační prvek, náplast na emočně haprující, nenaplněné vztahy, ať ten výchozí s rozvedenými rodiči – anebo ty pozdější, se zakomplexovaným sadistou, kterým se nechala neprozřetelně lapit ve Francii, nebo s jeho opakem, nepřítomným, neviditelným filmařem, s nímž žila-nežila roky v Americe.
Vyprávění sleduje chronologii, hrdinka napříč knihou dospívá, zraje, stárne, ale sleduje ty životní peripetie taky s nadhledem a odstupem, s uměním přetavit drama i tragédii v komickou scénu anebo jazykovou hříčku. A protože postavy i kulisy jsou záměrně rozostřené, čtenář má i dostatek vlastního prostoru, aby sledoval a poznával jednotlivce, co vystupují průběžně z mlhy. Například autorčina bratra Jonáše, člena legendární undergroundové kapely Kočkodani, jejichž muzika uprostřed normalizačního hnusu „sloučila v sobě syrovou poezii mládí s brutální realitou totalitního státu“. I kvůli téhle lehké tajemnosti stojí za to Klub kamzíků (odkazující v názvu samozřejmě na přeshraniční pohyb za svobodou) přečíst…