Amnestie/Režie: Jonáš Karásek

Akční vztahový thriller Amnestie s rozpočtem 41 600 000 korun je sice z úplně jiného soudku, ale rozhodně mu nelze upřít zajímavý psychologický rozměr. Ačkoliv bylo jeho uvedení směřováno k 30. výročí sametové revoluce, na ony události se nedívá s nějakým patosem či přes růžové brýle a „hrdiny tehdejší doby“ rozhodně nestaví na piedestal ani nezbožšťuje, naopak je vykresluje jako lidi z masa a kostí (i když svým způsobem modelově), kteří mají své slabosti a neubrání se osobním zájmům. Nebo jsou to de facto zakuklení kariéristé, kteří se chápou příležitosti.

 

a Geislerová ke svým pocitům a roli semi-disidentky podotýká: „Svět je stavěný pro predátory. Vlastní přesvědčení je skutečně jen osobní věcí každého z nás. Nemůžeme nikomu nic nutit, ani nikoho soudit, jen podle vlastního svědomí věřit tomu, v co věříme. Ale v žádném případě se člověk nesmí stavět proti svému svědomí. Ovšem ta postava, co hraju já, je spíše ze světa predátorů…zajímavá studie schopností.

 

Devizou filmu tudíž je, že se nesnaží rekonstruovat dějiny se skutečnými postavami. Václav Havel se zde objevuje jen v dobových televizních záznamech a dění okolo něj se řeší v jeho nepřítomnosti. Tady mimochodem v jedné takové scéně opět exceluje v miniroli Jiří Štrébl.

 

Je to snímek, který často pracuje s určitými klišé a stereotypy (ať už společenskými nebo osobními), ale nakládá s nimi umně a zajímavě. Hlavní hrdina – karatista, vězněný zloděj obrazů Drahomír Lupko (velmi přesvědčivý Juraj Bača) je ve své podstatě apolitický a odsouzen do věznice pro nejtěžší zločince v Leopoldově byl kvůli tomu, že obrazy (mimochodem oficiálnězcizené z národních sbírek) patřily komunistickému pohlavárovi a on odmítá prozradit jejich skrýš. Jeho manželka (Natália Germáni) a zároveň současná milenka populárního herce (Marek Majeský), který se dostává na revoluční výsluní sice částečně i díky své ženě napojené na disent, ale především právě vzhledem ke své popularitě než díky nějakým odbojným postojům, se stane konfidentkou vlastně shodou okolností, ale celá situace ji semele.

 

Vynikající herecký koncert předvedl Marek Vašut ve skvěle napsané roli ostře sledovaného křesťanského disidenta, který se ovšem ve chvíli, kdy čas trhne oponou, změní z citlivého duchovně založeného člověka v typicky chladně uvažujícího politika. Propojenost všech postav a střídání scén z věznice a civilu dává filmu dynamický náboj a napětí. Samotná akčnost vrcholící vzpourou v Leopoldově je přirozenou součástí děje a má tak své opodstatnění a není jen vábničkou pro diváky. A protagonistkou je zde amnestie samotná. Je to něco neuchopitelného, co lidí děsí a nechtějí to za žádnou cenu chápat. Je to svým způsobem první porevoluční poselství poplašných zpráv, které se šíří a mýtizují bez ohledu na jejich reálnost. Je to jakési latentní nebezpečí, s nímž se dá manipulovat.

 

Právě proto je záslužné, že společně s filmem vyšla i kniha, která obsahuje filmovou povídku, jež odhaluje mnohdy hlubší pozadí postav, ale také řadu dobových dokumentů, esejů a studií, které tento fenomén zevrubně zkoumají.

 

 

ČR/SR 2019

1 komentář u „Amnestie/Režie: Jonáš Karásek“

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.