Byla tak chic!

Za všemi oblastmi, uměleckými i společenskými, kterých se kdy a nesmazatelně dotkl génius a myšlení Andyho Warhola, stála nezkrotná touha po veřejné slávě a proslulosti (public fame). Jakkoli pofidérní se může vzdělanému a střízlivě uvažujícímu pozorovateli prefabrikovaný kult (většinou rádoby) celebrit jevit, fakt je, že většina veřejnosti je uhranuta daleko více osobními idiosynkraziemi různých těch hvězd a hvězdiček, ať již se rekrutují ze světa haute couture, filmu, kumštu, bulvárních plátků nebo TV estrád, než zkoumáním toho, jaké trvalejší hodnoty jimi vytvářená „díla“ nebo působení vlastně přinášejí. Jestli vůbec nějaké. Zkusme si jen představit, jak naprosto pohlcen tímto fenoménem by býval musel být Warhol dnes, v éře YouTube, blogů, Twitteru či pokleslých tabloidů.

 

Popartový Warhol dokázal naprosto nenuceně, a přitom naprosto perfektně smísit umění a celebritu, pokud šlo o jeho výtvarná prohlášení. Jeho serigrafie, ať již s Marilyn Monroe nebo čínským komunistickým vůdcem Mao Ce Tungem, jsou dodnes naprosto ikonické.

Jaké to však bylo v případě jeho exkurzí do žánru experimentálního filmu? Je dobře známo, že účinkujícím či jen pózujícím postavám ve svých filmech uštědřoval jen pramálo režisérských pokynů. Postavil kameru, střídavě ji zapínal nebo vypínal a nabádal své „stars“, aby více méně hrály samy sebe. To byly jeho superstars, povahově, mentálně a umělecky stylizované příslušnou mírou exhibicionismu samotných předvádějících se hereček, modelek, společenských debutantek z dobrých rodin nebo kumštýřek různého druhu, jimiž se obklopoval.  Jeho filmy, o nichž hlouběji píšeme na jiném místě, jsou excesivní a sexuálně provokující. Řekli bychom vpravdě bakchanální. Vznikaly od poloviny 60. let, kdy se Andy naplno ponořil do „pozorování“ tehdy stále risqué společenské scény s tematikou jako je sexuální identita, gender bender (TG), homosexualita, nahota, erotika a drogy na plátně.

Kdo tedy byly ony nejpřednější Warholovy superhvězdy v jeho životě a filmech?

 

Edie Sedgwick

Edie byla Warholovou nejslavnější superstar. Narodila se v Kalifornii, ale kořeny a výchovou pocházela z noblesní, rodokmenem se pyšnící sedgwickovské dynastie z Bostonu. Její dětství bylo přitom dost tristní.  Celoživotní vnitřní zápas jejího otce se svou vlastní sexuální identitou, prosazením se v umění a dodržováním principů noblesse oblige, se dost negativně projevilo jak na Edie, která se od puberty léčila na psychiatrických klinikách, tak i na jejím bratrovi Mintym, který až do své sebevraždy v březnu 1964 zápasil s těžkými psychickými poruchami.

Edie potkala Warhola zkraje roku 1965 na jednom mejdanu. Okamžitě mezi nimi přeskočila ona příslovečná jiskra. Warhol šíleně obdivoval její nenucenou a noblesní high-class gloriolu, která z ní vyzařovala. Byla tak chic! Jako modelka byla ozdobou stránek časopisu Vogue: velké náušnice, silná maskara na obočí i řasách, černé kaliopky a její trademark – paleto z leopardí kůže. Edie Sedgwick se objevila v řadě Warholových filmů: The Chelsea Girls, Kitchen, Poor Little Rich Girl nebo Lupe.

V její biografii z pera Jean Stein a George Plimptona s názvem Edie: American Girl (Grove Press, 1982, resp. 1994) najdeme postřehy řady prominentů z Warholova okruhu o tom, jaká byla před Andym a jaká byla po něm, a to až do své smrti v pouhých 28 letech v roce 1971. Většinový názor zní, že gravitovala ke komukoli či čemukoli (šlo-li o drogy), kdo/co by jí poskytl/o alespoň přechodnou úlevu a zapomnění.

Edie Sedgwick si též prožila krátkou, ale hořlavou romanci s Bobem Dylanem, jenž jí zřejmě věnoval vzpomínku svojí písní Leopard-Skin Pill-Box Hat. Dokázala doslova podpálit vše, kde se kdy octla, včetně svého bytu na Upper East Side či apartmá v hotelu Chelsea. Koncem 60. let její vztah s Warholem začal skřípat. Opustila Factory a stále častěji vyhledávala lékařskou pomoc pro svoji závislost. Ve svých „lepších“ momentech dokázala spolykat až 35 pilulí denně – kombinaci amfetaminů a barbiturátů – na jejichž předávkování také zemřela.

 

Brigid Berlin

Berlin byla přesně typem osobnosti, ke kterým byl Andy Warhol magneticky přitahován: dcera předsedy správní rady Hearst Media Empire. Byla bohatá, závislá na drogách a pití, a navíc nadaná excentrickou uměleckostí.   Adolescentní život Brigid však poněkud kazila její nepřehlédnutelná obezita.  Její matka ji sama posílala na odtučňovací procedury a zahrnovala ji penězi či tabletkami speedu, jako odměnu za každé kilo ztracené váhy.

S Warholem se potkala někdy v polovině roku 1964 a stala se jednou z jeho nejbližších přítelkyň. Ono písmeno B v názvu Warholovy knihy Od A. k B. a zase zpátky aneb Filosofie Andyho Warhola (Argo, 2015) má být údajně ona.  Potloukala se areálem Factory, často prý nahá, a o svých dojmech si psala a kreslila do svého „dívčího deníčku“, kterému všichni neřekli jinak než trip book. Dokonce měla i sešit, kam si nastrouhanou tuhou kopírovala jizvy z těl svých soukmenovců. Berlin se objevila v řadě Warholových nejslavnějších filmů včetně Bike Boy nebo Lonesome Cowboys. Měla přezdívku Polk, někdo říká, že Poke, každopádně to znamenalo Píchačku, moniker vzniklý z její neustálé posedlosti do každého na potkání píchat injekční jehlou nějaký chemický stimulátor. Ve filmu The Chelsea Girls si jej dokonce na kameru píchá sama do sebe.

Byla bytostně spjatá s každodenním provozem Factory, a to zvláště od momentu, kdy Andy založil svůj Interview magazín. Nahrávala a fotografovala všechno, co se kdy v prostředí Továrny šustlo v období od půlky 60. let až do začátku let sedmdesátých. Vyšlo jí několik fotografických publikací, pár z nich silně eroticky laděných. V loňském roce se například objevila luxusní edice s názvem Brigid Berlin Polaroids (Reel Art Press, 2016), která se prodává za cenu 950 dolarů! Ona sama účinkovala též v několika performancích na pódiu v domovské Factory. V pozdějších letech se snažila vymanit ze své závislosti, ale spadla do ní znovu v roce 2008. V roce 2000 o ní režisér Vincent Fremont natočil dokument Pie in the Sky: The Brigid Berlin Story, který je dostupný na YouTube.

 

Ingrid Superstar

O ní je toho známo velice málo. Podle svého vlastního a na bližší informace dosti skoupého profilu na stránce IMDB se objevila v několika Warholových filmech a jenom tak cirkulovala kolem všeho toho dění. Její skutečné jméno je rovněž záhadou. Vypadá to, že nápadná nekonzistence „tvrdých faktů“ o její osobě je součástí záměrně kultivované mytologie. Jako by před svým vtělením do role Ingrid Superstar prostě neexistovala. Měla se narodit jako Ingrid von Scheven, třebaže jiní vzpomínají na její jméno coby Ingrid von Schefflin anebo, jak ve svých memoárech píše její kolegyně Ultra Violet, Irma. S Warholem se sblížila ve chvíli, kdy jeho vztah s Edie začal kysnout, což očividně zvýšilo její šance. René Ricard vzpomíná ve výše zmíněné knize Edie, American Girl, že Ingrid, rodačku z New Jersey, našli v jakémsi baru na 42. ulici a nejdříve jí všichni záměrně a dost zlomyslně (vůči Sedwickové) říkali Ošklivá Edie (the Ugly Edie), aby jí vzápětí ironicky překřtili na Ingrid Superstar.

Posledním archívně podchyceným filmem Ingrid je snímek z roku 1969 a o její existenci poté už je známo pramálo. Zmizela dne 7. prosince 1986 někde ve státě New York. Říkalo se, že si šla koupit cigarety a už se nevrátila. Má se za to, že zemřela, třebaže její tělo nebylo nikdy nalezeno. Zanedlouho poté, co zmizela, její matka zaplatila v novinách srdceryvný inzerát vybízející Ingrid, aby se vrátila domů, kde by si obě zase spolu zahrály jejich oblíbenou kratochvíli Ranní rosa, aniž by matka musela truchlit při každé vzpomínce na ni.

 

Ultra Violet

Isabelle Collin Dufresne byla malířkou, sochařkou, modelkou a další kráskou z Warholova panoptika.  I když se sama výrazně zapsala do Andyho života a díla, přece jenom osobně si od celé té šílenosti dění ve Factory udržovala jakýs takýs odstup. Pocházela též z prostředí vysoké buržoazie, a to ve verzi pěstované v evropské Paříži. Po svém příchodu do New Yorku v roce 1953 se velmi záhy dokázala prosadit na místní činorodé umělecko-bohémské scéně. Jeden z jejích navázaných milostných vztahů byl se samotným Salvadorem Dalím, který ji v roce 1963 představil Warholovi. Ve své autobiografii Má léta s Andy Warholem (J. Kanzelsberger, 1991, resp./Ikar, 2006), Dufresne/Ultra Violet tvrdí, že Andy pro ni navrhoval jména jako Poly Ester nebo Notre Dame, ale ona sama si vybrala Ultrafialovou.

Ultra Violet se objevila v řadě Warholových filmů za ono téměř desetiletí, kdy byla součástí této scény. V roce 2006 byla k vidění výstavka jejích obrazů, soch a fotografií v pražské galerii Kampa.

Isabelle Collin Dufresne aka Ultra Violet zemřela 16. června 2014.

 

Viva

Pro Janet Susan Mary Hoffmann vymyslel Andy Warhol jméno Viva. Třebaže její pózování ve filmech z Factory začalo až v pozdních 60. letech, Viva právoplatně patří ke špičce tamní bohémské komunity. Přišla prý na chvíli v roce 1965, aby si vydělala nějaké peníze a potom tam prostě zůstala. Viva byla modelkou a trochu malovala – měla tedy ty správné předpoklady pro členku Warholovy bohémské družiny.

Její nejkontroverznější film s Warholem, snímek Blue Movie (1969), byl nakonec zabavený policií na základě vzneseného obvinění z obscenity. Na plátně probíhající konverzace o válce ve Vietnamu, prezidentu Nixonovi a podobně jsou prostřihány scénami explicitního sexu mezi Vivou a Taylorem Meadem.

Viva se s Warholem nakonec rozešla. Účinkovala v jiných filmech a psala články pro The Village Voice, New York Woman a další tiskoviny. Její dcerou je dnešní generací diváků ceněná herečka Gaby Hoffmann.

 

Candy Darling

Nepřehlédnutelná kráska Candy Darling se narodila jako muž – James Lawrence Slattery. Než se trans-genderoval (TG) v Candy, Slattery vyrůstal na Long Islandu, kde byl fascinován celebritami všeho druhu. Chodil na klasické hollywoodské bijáky a učil se vžívat se do ženské role typu hollywoodských sexbomb Joan Crawford či Kim Novak. Jeho coming out přišel ve chvíli, kdy jej vlastní matka přistihla v ženských šatech.

Candy se potkala s Warholem v roce 1967. V knize Má léta s Warholem je zachycena její konverzace s Ultra Violet, jež vykresluje onu posedlost po veřejné slávě nejenom u samotného Andyho, ale i jeho superstars. „Hollywood si dává pěkně na čas, než se s námi spojí, a to jestli vůbec. Budeme raději dělat filmy s Warholem. Jsi-li Warholova superstar, už teď jsi slavná.“

Její první film s Warholem byl snímek Flesh z roku 1968. Její kniha Candy Darling: Memoirs of an Warhol Superstar (ebook, Open Road Media, 2015) fascinujícím způsobem líčí její non-lineární uvažování o ženství obecně, TG, manželství, Andym, celebritě a touze a potřebě dosáhnout víc, než bývá člověku dopřáno. Upřímně věřila ve svoji zářivou výjimečnost a předurčení ke slávě.  Candy, spolu s dalšími TG herečkami, se objevila ve filmu Women in Revolt (1971), který natočil další soukmenovec z Warholovy Továrny, Paul Morrissey.

Sláva Candy Darling však neměla mít příliš dlouhého trvání. Zemřela 21. března 1974 ve věku 29 let na zhoubný lymfom.

V roce 2010 natočil James Rasin dojímavý filmový dokument s názvem Beautiful Darling, v němž, na pozadí vyprávění producenta filmu a blízkého přítele samotné Candy Jeremiaha Newtona o tom, jak chce uložit její popel k popelu své vlastní matky do společného hrobu, se protínají vzpomínky na Candy ze strany dalších jejích přátel – Fran Lebowitz, Johna Waterse, Paula Morrisseyho, Taylora Meada, Penny Arcade a dalších.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *