Easy Rider po dvaceti letech

Pokud se vám podaří předvést v téhle kanceláři levitaci, navalím vám prachy okamžitě.
Huntington Hartford, producent
Byli tři. Ničili auta. Kouřili marjánku a zkoušeli vlastně kdeco. Chlastali a milovali jazz. Kašlali na okolí a morálku, o které si mysleli své. Bohémové, herci. Předzvěst Kerouacových hrdinů. Všichni tři se sešli i v legendárním filmu Rebel bez příčiny.
James Dean, Nathalie Woodová a Dennis Hopper. Přežil to jen ten poslední a jak sám tvrdí, ani neví jak.
Buřič a provokatér, těžký alkoholik a narkoman, z hlediska filmového světa nepoužitelný egocentrik a šílenec. Osobní přítel Andyho Warhola, Boba Dylana a většiny malířských es newyorských galerií, včetně Oldenburga. Naivista a génius. Tvůrce nejvýznamějšího filmového manifestu o šedesátých letech.
Chcete-li slyšet, jak hrály sanfranciské kapely, vrhněte se na Jefferson Airplane. Chcete-li vědět něco o filosofii, přečtěte si Learyho nebo Jankovského. Chcete-li ale tu dobu nasát a máknout si na ni, podívejte se na film Easy Rider. Firma Lucernafilm byla tak laskavá, po dvaceti letech.
Vždy volní být a nikdy nezemřít Bom to Be Wild (Steppenwolf)
Za neuvěřitelných podmínek, prakticky zadarmo a na koleně Dennis Hopper společně s hercem Peterem Fondou natočili příběh dvou kamarádů, putujících na motocyklech napříč Amerikou, aby prodali v nádržích převážené drogy. Dlouhovlasatí, nadopovaní, bezstarostní, za doprovodu rockových kapel tehdejších let, před námi rozprostírají mozaiku drobných příhod a rozhovorů, z nichž je patrné, jak oficiální Amerika hippies a jejich pojetí svobody nenáviděla a nechápala.
Ve jménu Otce
jsem nažhavene
jsem žhavej.
Wyatt a Billy, hromada potkaných přátel, hippies komuna, noční rozhovory, Jack Nicholson ve skvělé roli advokáta, který s mladíky putuje až do své tragické smrti, originální střih a syrovost, dodnes z filmu dělají nadčasové dílo, časem nezničitelné. O své době toho Hopper a Fonda řekli hodně moc a svým způsobem hráli sami sebe, protože v této krátké éře svobody a lásky jeli taky.
Chtěls být někdy někým jiným? – Jo, chtěl bych zkusit tlustý prase.
Hudba Steppenwolfa, Carol Kingové, Bandu, Jimiho Hendrixe, Electric Flagu, Rogera McGuinna aj., je neoddělitelnou součástí tohoto filmu, společně s titulkovanými texty i zvonícími kytarovými kaskádami psychedelie. Dotvářela celkový rozmarně naivní obraz hippiovské neutěšenosti. Závěrečný karneval, prožitý pod vlivem drog, plný vizí, chlastu a dvou najatých holek, stále zachmuřenější Wyatt, to všechno trychtýřovitě spěje ke konci a k nesmyslné smrti obou hrdinů při cestě z města, kdy je farmáři pro jejich „zvířecí“ podobu oba zastřelí z okénka jedoucí dodávky. Jako při honu. Amerika se bránila. Těžko si představit, že tohle filmové gesto, zoufalé a skličující, bránící právo na svobodu, by vzniklo třeba u nás. Tu kupu násad ke krumpáčům a baseballových pálek bych nechtěl vidět.
Až budeš jako pták
tak nezapomeň
jak strašně tvrdá je
pod tebou zem.

Přidat komentář