Milionářská anarcholevičácká kapela Rage Against The Machine použila v klipu People of the Sun (1996) namixovaně ukradené záběry z Ejzenštejnovy nedokončené mexické anabáze. Britský výtvarný filmový velmistr, podivín Peter Greenaway, nebyl tak sprostým loupežníkem, ale na dodnes neurčitém/tajeném americkém putování velkého umělce vystavěl celovečerní polofiktivní příběh Ejzenštejn v Guanajuatu (2015). A aby to snad ještě více zamotal, tak má právě roztočenou celovečerní biografii slavného sovětského režiséra tuhé stalinské éry pod prozatímně duálním názvem Eisenstein in Hollywood nebo The Eisenstein Handshakes. Obé je možné a obé správné, protože od čaroděje rébusů i nejpropletenějších, až patafyzických úletů nelze očekávat snadno rozlousknutelnou variaci na gordický uzel. Cokoli mohlo být pravdou, stejně tak výmyslem s kousky pravd. Ejzenštejn v Hollywoodu byl a nic tam nenatočil. V Mexiku byl. Tam prokazatelně vytočil kilometry drahé filmové matérie a utratil tehdy nevídaně nehorázné desítky tisíc dolarů.
Stalinovou zemí, zaslíbenou koncem 30. let minulého století, nebyla ostrovní Kuba, jak by se dalo z pozdějších historických událostí předpokládat, ale velmocenským nepřítelem číslo jedna USA ekonomicky ovládaná, nejbližší obrovská Achillova pata, s takřka absolutní většinou chudých a negramotných čili snadno „zpracovatelných“ obyvatel, Mexiko. Přesněji od roku 1917 Spojené státy mexické. Technologicky bující Amerika, bývalí španělští kolonizátoři, Rakousko-Uhersko, francouzská intervence v půli 19. století, všechny velmoci tu měly historický vliv, takže pro sovětské Rusko bylo velkou výzvou a nutností si z krajíce ukousnout. A jak to běžně u Ruska chodí, tak krajíc očuchat, olíznout, oslintat, kousnout, a pak sežrat rovnou celý pecen. Navíc potom s plným břichem na všechny strany zářit falešným úsměvem: Vždyť oni nám to sami nabídli! Zachtělo se jim velkého bochníku.
V Dzeržinského státní politické správě s mimosoudními pravomocemi OGPU (pak od roku 1946 NKVD) v roce 1929 vznikl plán, jak implementovat přímo do srdce nepřítele její nejlepší umělce, kteří si už svým mistrovstvím získali vysoce pozitivní kritiky civilizovaného světa, rozuměj Evropy. Vynikající malíři, baletní mistři, primabaleríny a hudebníci houfně emigrovali, věhlasní spisovatelé umírali stářím či páchali divně náhlé sebevraždy. Filmaři! Stalin si prý rád, krom snad pro každého diktátora oblíbených amerických westernů, promítal dokumenty Dzigy Vertova. Ten byl přece se svými převratnými filmy dokonce uctíván v britském království a pár týdnů tam i přednášel, takže se trochu domluví. Šéf tajné policie Dzeržinskij tohoto zaprodance však Stalinovi rozmluvil s tím, že už ho několikrát kvůli antisocialistickým tendencím museli výstražně zatknout a celé jeho rodině ukázat vlak plný vězňů do gulagu. Vyšleme soudruha režiséra Ejzenštejna!
Skutečnost je mnohem horší
Co následovalo, bylo pro soudruha filmaře dobrodružství v až nehorázné plnosti.
