Fug You! 6: Od šlofíku k vánočním ocasům

Po krátké odbočce k všemožným činnostem Johna Giorna – ostatně, pro možné zájemce, náležitě vše vylíčil ve své autobiografii Great Demon Kings, dodejme však, že jak už to u autobiografií, zvláště pak ješitnějších jedinců bývá, skutečnost mohla být jiná – se nyní vraťme k Warholovu Spánku. Snímku natolik důležitému, že si to rozhodně zaslouží. Možná si vzpomenete, snímek jsme opustili ve stavu naprostého zrodu, byly sice natočeny dlouhé metry, zatím však zůstávaly nevyvolané.

Warhol si s natočenými cívkami nevěděl rady, zároveň cítil, že je třeba něco udělat, třeba proto, že se o filmu již docela mluvilo a všem to přišlo jako zajímavý koncept. 

Každá cívka byla totiž točena z jiného úhlu (nemluvě o tom, že zpočátku se každých dvacet vteřin obraz roztřásl, jak bylo třeba ručně natáhnout kameru – až si nechal Warhol poradit od profesionálů, a pořídil si elektrický nástavec, který natahoval kameru automaticky), každý záběr měl lehce rozdílné rámování a osvětlení. A když se některé záběry Warholovi líbily, natočil je znova a dal je za sebe, anebo mezi jiné záběry. S repetitivním opakováním měl ostatně zkušenosti z malby, tentokráte to ale bylo spíše z nouze – nedokázal totiž přijít na to, jak z jednotlivých záběrů udělat film. 

Někdy v půlce září 1963 navštívil Jonas Mekas Warhola doma a podíval se na několik tříminutových cívek Spánku. Udělalo to na něj velký dojem, takže 19. září ve svém sloupku Filmový deník v týdeníku Village Voice napsal: „Aby se jednalo o jisté svědectví či krok kupředu, nemusí to být nějaké velké nebo komplexní umělecké dílo. Warhol například pracuje na nejdelším a nejjednodušším filmu, jaký byl kdy natočen: osmihodinový snímek, který neukazuje nic jiného než spícího muže. Ovšem tento prostý film posune Warhola – stejně jako posunul mě a pár dalších, kteří viděli jeho část – dál, než jsme kdy byli. Zkrátka je to posun, který s sebou bere i ostatní. A tím je to i krásné, jako ostatně vše, co je živé. Vše, co je naživu, je krásné.“

Andy si najal sedmnáctiletou Sarah Daltonovou, aby na Spánku pracovala. Když se ptala, co je jejím úkolem, dostalo se jí následující instrukce: „Když uvidíš něco zajímavého, jako když se třeba John otočí nebo zívne, vystřihni to. A nic hezkého.“

 

Po krátké odbočce k všemožným . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář