U King Crimson v běhu vývoje/vynalézavosti/vynalézání nových forem hudby nikdy nešlo o čas, o roky. Celovečerní dokument nezávislého režiséra a producenta Tobyho Amiese In the Court of the Crimson King, King Crimson at 50, loni v březnu odpremiérovaný na festivalu SXSW 2022, v texaském Austinu vrství na bázi turné legendární kapely v roce 2019 k 50. výročí založení kapely historii, přístup, nejvyšší přátelství i nejtěžší spory, filozofii i rozdílné filozofie individualit. Hluboko do ducha, do duše. Nejen hudby, nejen jakkoli zásadní kapely, nejen jejích živých i zemřelých person. Nejhlouběji, jak se snad vůbec film může vnořit.
Lebka s tikajícím metronomem, který rytmicky míjí tmu prázdných očnic. Zvuk jemně hučí. Prostor chodby jako v evokaci zšeřelé nemocnice. Je to vhled do zákulisí s dveřmi-místnostmi-šatnami po stranách. Zvuk lehce sílí, frippertonics. Koncertní sál v širokém záběru z poslední zvýšené řady pro diváky se světelnou trojlinií kolem stěn tvoří „V“ na pódiu. Titulky. Střih. Denní světlo a sál je náhle venku pod modrou oblohou. Řady prázdných sedadel bez lidí jako malba, jako ta mrtvá prázdná chodba v úvodu. Šedivě modrá sedadla, šedá, ve zlomu červená, pod nimi holá země s odlesky kamení, pak jiná rudá sedadla, stejně prázdná, pak prázdné hlediště a záběr z úplného nitra pódia, kde zády ke kameře jen Robert Fripp. Polosedí polostojí jako z nebe spadlý element. Už chvíli slyšíme jeho monolog. O zvuku a tajemství zvuků. Prostřihy z jiných sálů, z jiných vesmírů. Už je v detailu. Jeho osobní soundscapes jsou z jiných vesmírů než vesmír King Crimson. Obraz místy ztrácí ostrost. Snad záměr. Určitě záměr. Neznatelně, ale v tom rozostřování se dechem pohybuje. Titulek: Skupina King Crimson vznikla v roce 1969 ve sklepě v západním Londýně.
Geneze (filmu)
(režie Toby Amies, Discipline Global Mobile, 2022, 86 minut)
„Robertovu tvorbu jsem do jisté míry znal spíše skrze hudbu Briana Ena, ale King Crimson mě do té doby vůbec nezajímali. Když jsem jim teď porozuměl, považuji za naprostý zločin, že nejsou v encyklopediích uvedeni jako jedna z největších postpunkových kapel všech dob.“
Před Vánocemi 2018 oslovil režiséra Tobyho Amiese postarší soused jeho rodičů, aby natočil dokument z turné k 50. výročí kapely. Trochu se už znali. Šli na skleničku. „V té době jsem byl jen řadový filmař. Nijaký fanoušek King Crimson.“ Vyrůstal na punku a doslova s výkřikem Johnnyho Rottena ,Do not have anything to do with these prog dinosaurs!ʻ (Neměj s těmi prog dinosaury nic společného!), taky mu ale přišel podezřelý paradox, že jednou z Rottenových oblíbených kapel byli Van Der Graaf Generator. Studoval v Americe, kde v druhé půli 80. let pracoval mj. s významnou indie popovou lo-fi kapelou Beat Happening nebo maniakálními radikálními punkery Nation of Ulysses. Pak spoluvytvářel a moderoval britskou verzi pořadu Alternative Nation MTV a v roce 2013 natočil ryze autorský čili k režii i kameraman a producent, kolážovitě svérázný, filmařsky mistrovský i šokující paradokument The Man Whose Head Exploded. Postarší soused Amiesových rodičů měl Tobyho precizně zanalyzovaného. Hozené kostky. Dobrý tah. Dobrý čich na autora. „Robert ve mě vložil velkou důvěru.“ Díky tomu měl Amies takřka absolutní přístup ke všem osmi členům sestavy z turné 2019 i k bývalým personám, jejichž působení v legendární kapele se, nejen ve filmu, pohybuje od poklon v dobré náladě (nesmírně zábavný Bill Bruford) přes pocit viny až po něco, co se blíží posttraumatické stresové poruše (Adrian Belew, Trey Gunn).
