Miroslav Vitouš Jazzová legenda

Sám titul dokumentu režiséra a producenta Petra Kaňky de facto nevystihuje tak úplně podstatu osobnosti kontrabasisty a skladatele Miroslava Vitouše, který je víc než „pouhá“ jazzová legenda, ale především muzikant, který tuhle kategorii překročil někam dál. O tom ovšem snímek samotný naštěstí je, i když se zpočátku může zdát, že půjde jen o jakýsi oslavný paján, kde budou všichni donekonečna omílat Vitoušovu genialitu či žehrat na jeho nedoceněnost. Pravdou je, že až tenhle film dává nahlédnout do jeho kariéry v plné šíři a zachycuje stěžejní body jeho hudebního vývoje. Vlastně onen zjednodušený pohled zazní před koncertem v německém Güterslohu, kde je konferenciérem uveden právě coby jazzová legenda (sic se tak jmenuje koncertní série) a ten, který hrál s Weather Report. Ostatně část o téhle spolupráci je podstatná ne ani tolik z toho hlediska, že Vitouš stál u zrodu fusion, ale kvůli zákulisním pletkám, které vedly k jeho rozchodu s touto jazzrockovou skvadrou, která je dnes skutečně onou legendou. Nesmírně silnou linií je ovšem především paralelní příběh jeho bratra Alana, který se sice v určité fázi vytrácí, aby se jen okrajově v závěru vrátil, což má ovšem své logické opodstatnění. Mezi dalšími zpovídanými je nejsilnější linka Rudyho Linky, který vlastně svým způsobem přináší také svůj příběh, podobný tomu Miroslavovu, jen o nějakou dobu později. Navíc se posléze s mistrem představí na jednom pódiu. Trochu nejasné jsou dva vstupy Michala Pavlíčka, jehož souvislost s Vitoušem (tedy např. jejich společný scénický projekt Minotaurus z přelomu 80. a 90. let) tu není nikterak nastíněna, za trošku mudrlantské by se dalo označit teoretizování hudebního publicisty Franka Kuznika a účast Chicka Corey má přínos spíše z hlediska jeho hvězdnosti, než že by sdělil něco podstatného. Jenomže ono to není tak jednoduché, nakonec se ze všech střípků místy jakoby vágních výpovědí skládá určitý obraz. Nejsilnější jsou právě ty momenty, jež nesou nějaký příběh, byť zdánlivě přímo nesouvisející s protagonistou. Tady zase spíš pokulhávají Miroslavovy komentáře nad nějakými fotkami, kde vlastně nemá co komentovat. Daly by se najít i nějaké další drobné vady na kráse a vše by se dalo dramaturgicky doladit, ale podstatným zůstává, že základní a zásadní výpovědní hodnota tohoto dokumentu je ve finále obrovská. Máme možnost navštívit celkem tři rozdílné koncerty, shlédnout uchvacující dobové dokumenty a skutečně nahlédnout do umělcovy duše.

 

Přidat komentář