Je to kult, jak zákon káže. Když měl 20. června 1980 film Blues Brothers premiéru, určitě by si nikdo nevsadil nejen na jeho obří sledovanost, ale určitě ne ani na to, že z něj vzejde řada slavných „hlášek“, že kromě standardního merche se podle něj budou pojmenovávat kluby, hospody nebo amsterdamské coffeeshopy, že budou speciální série oblečení. Že se budou hudebně-vizuální podobou kapely a jejích dvou frontmanů, protagonistů filmu, inspirovat desítky, možná stovky kapel, ať už čistě po hudební stránce, nebo ve všech směrech, tedy coby do detailu dotažené revivaly. A co je úplně nejvíc: tahle neuvěřitelná popularita trvá už přes čtyřicet let.
Hlavní postavou tohohle cirkusu je Dan Aykroyd. Začínal jako statista, později komediální herec a imitátor v televizním pořadu Saturday Night Live. Jeho herecká kariéra, jež ho měla v budoucnu dovést k řadě divácky úspěšných snímků, a to jak komediálních (za všechny jmenujme Krotitele duchů), tak i vážnějších (za roli ve filmu Řidič slečny Daisy si vysloužil nominaci na Oscara), a vedle toho i muzikantská, ke které měl coby milovník blues a soulu neméně nakročeno, začala 17. ledna 1976 v kostýmu včely, ve dvojici s druhým budoucím Blues Brotherem Johnem Belushim, za zpěvu klasického bluesového songu I’m a King Bee právě ve zmíněném komediálním pořadu. Belushi původně o blues vůbec nic nevěděl, to, že se u něj rozhořela fanatická láska k žánru, má na svědomí právě Aykroyd a pár dalších muzikantů, mimo jiné zpěvák a harmonikář Curtis Salgado, který se posléze stal jedním ze vzorů při dopilovávání podob obou bratří Bluesových.
Aykroyd přijal pseudonym Elwood Blues, Belushi se pojmenoval Joliet Jake Blues, a jako cíl svých plánů si určili vrátit rhythm’n’bluesovou muziku a soul zpět do popředí zájmu hudebních fanoušků. Což se jim povedlo jako málokomu. A mimochodem, podle legendy nebyli Elwood a Jake skuteční sourozenci. Výrostci ze sirotčince, kterým vnukl lásku k blues tamní domovník a cosi jako jejich „duchovní otec“ Curtis, spojili svoji krev po rozříznutí prstů strunou pocházející údajně z kytary nikoho menšího než Elmorea Jamese, jednoho z originálních článků spojujících mississippské a chicagské blues.
Aktovka plná blues
