Některá nahrávací studia mají nejen charakteristický sound, ale i genia loci. Ono už zachycení zvuku do konzervy je svého druhu magie. Chess Studios, Abbey Road, Electric Lady Studios. Inspirují už jen tím, kdo v nich cedil pot, nápady, noty a někdy i krev a slzy. Dave Grohl natočil dokument o jednom takovém místě. O kalifornském studiu Sound City, rodišti památných alb Neila Younga, Fleetwood Mac, Dr. Johna, Grateful Dead a samozřejmě Nirvany.
„Nacpali jsme veškerý svůj majetek do staré dodávky a vyrazili ze Seattlu do Los Angeles. Byl jsem jen dvaadvacetiletý hladovějící muzikant, na jehož jméno by nikdo nevsadil ani cent, bez místa, které bych mohl nazývat domovem. Ale měli jsme svoje sny a písně… A naše destinace byla Sound City,“ zahajuje Dave Grohl (Foo Fighters, ex-Nirvana) trochou mladické romantiky svůj režijní debut, fi lmový dokument Sound City. Představme si to. Trojice mladíků celou duší ponořených do hudby, vedená legendou o vzniku milovaného alba Neila Younga After The Gold Rush (1970), se žene přes Ameriku do země zaslíbené. Konečně dorazí na místo… a nalézá vybydlenou díru plnou odpadků v oprýskaném skladišti: „Cože, tohle je Sound City!?“
Kde z chaosu povstala hudba
Když dokument o nahrávacím studiu točí známý muzikant, má v rukávu hned několik trumfů. Nejen, že na vlastní kůži a uši zažil zvukovou poetiku objektu zkoumání. Navíc platí za důvěryhodnou osobu pro kolegy a snadno je dostane před kameru. O příbězích ze Zvukového města povídají Neil Young, který přidal i dobové reálie o policistech číhajících v okolí studia na „máničky bez řidičáku“, členové Fleetwood Mac, Tom Petty nebo Frank Black z Pixies. Trumf nejdůležitější? Dokáže přitáhnout k projektu pozornost veřejnosti.
Historie Sound City je ve fi lmu podána přehledně, v souvislosti s vývojem nahrávacích technologií i módními vlnami v hudbě. Muzikanti, producenti (Butch Vig, Rick Rubin, Nick Raskulinecz) i technici (novátorský konstruktér mixážních pultů Rupert Neve) defi nují kouzlo studia po technické stránce. Vypíchnou akusticky aktivní prostory vhodné pro živé hraní, analogové točení do pásu, který specifi cky příjemně „zkresluje“, a mnohdy na míru konstruované vybavení. Zvláštní pozornost věnují slavnému soundu bicích. Vysvětlí příčiny úpadku Sound City v 80. letech s příchodem CD, syntezátorů a digitálního nahrávání. A samozřejmě povstání z ruin díky grungeovým či stoner rockovým kapelám, které znovuobjevily přednosti točení „postaru“. Zde se stává středobodem Nirvana. V roce 1991 přijela do chaosu krachujícího podniku, aby natočila přelomový titul Nevermind. A hned jak otlučený van Nirvany v oblaku výfukových plynů odfrčel za slávou, přihrnuli se do Zvukovémo města Kyuss, Blind Melon, Masters Of Reality či Rage Against The Machine a zajistili studiu doslova druhý život.
Předlouhý přídavek
Grohla při práci nesla upřímná láska k tématu, můžeme ocenit i jeho filmařské oko. Chybí snad jen smysl pro zkratku. Muzikant jakoby se nemohl se svým režijním debutem rozloučit a natahuje. Asi by vyznělo lépe, kdyby dokument končil cca po 70 minutách ve chvíli, kdy Music City v roce 2011 uzavírá komerční aktivity, nadšenec Grohl skupuje staré vybavení a stěhuje ho do svého studia zvaného „606“. Ne, že by poslední půlhodina dokumentu nebyla zajímavá. Grohl nalákal na sentiment zasloužilého mixpultu řádku věhlasných hudebníků od Trenta Reznora (Nine Inch Nails) či Joshe Hommea (Queens Of Stone Age) přes Stevie Nicks (mj. zpěvačku Fleetwood Mac) až po Paula McCartneyho a závěr fi lmu zachycuje okamžiky vzniku „přidruženého podniku“, ve fantaskních muzikantských sestavách natočeného alba Sound City – Real To Reel. Akorát jiným tempem režírovaný materiál s předchozím dějem příliš nekoresponduje, ideálně by zapadl spíš do sekce bonusů. Nejde však o výtku podstatnou, stačí včas vypnout přehrávač. Óda na bohatýrské doby analogového natáčení na magnetický pás (reel to reel) a kultovní svatyni Sound City má v rockových pověstech svoje místo.
Sound City, režie Dave Grohl, Rosswell Films, 2013, DVD 152 minut. Různí: Sound City – Real To Reel, RCA/ Sony Music, 2013, CD 55:31.