10,000 Maniacs dokáží dělat smysluplné cover-verze. Už v časech s Natalií Merchant za mikrofonem uspěli s předělávkou Because The Night od Patti Smith nebo Peace Train z repertoáru Cata Stevense. Se současnou zpěvačkou Mary Ramsey zase originálně upravili hit Roxy Music More Than This. Ale celé album notoricky známých irských (She Moved Throuth The Fair, Carrickfergus), skotských (Mary’s Wedding) a anglických (Misty Moisty Morning, Death Of Queen Jane) lidových písní? No, vlastně nejde o tak nelogický a nečekaný projekt. Stačí vzpomenout, že druhé album The Wishing Chair (1985) produkoval „Maniakům“ Joe Boyd, mimo jiné někdejší producent Fairport Convention či The Incredible String Band a spolutvůrce britského folkrockového soundu. A když se dozvíme, jaký osobní vkus má John Lombardo, kytarista, zakládající člen a spoluautor zásadních písní 10,000 Maniacs, udělá se nám jasno.
Iniciátorem alba se stal totiž právě Lombardo. Z kapely odešel v roce 2002, jenže se mu zastesklo a navštívil bývalé spoluhráče s magnetofonovou kazetou svých nejoblíbenějších písní. Už víme, jaké to byly. Na desce zatím není Lombardo uveden jako stálý člen, ale nejenže na ní hraje, dodal kapele také hotová aranžmá a dokonce vytvořil i koláž pro titulní stranu obalu. Interpretačně přitom zůstává zásadní osobností Mary Ramsey. Ostatně její duo s Lombardem zvané prostě John & Mary stále funguje, ti dva jsou sehraní a mají nač navazovat. Nejen a capella zpívané verše Williama Butlera Yeatse v jediné „nelidové“ The Song Of Wandering Aengus stojí na Mary, o důležitosti jejích houslí či violy nemluvě.
Nakolik jsou 10,000 Maniacs ve svých úpravách svébytní? Přibližně napůl. Třeba She Moved Through The Fair hrají v relativně nezvykle svižné podobě a přesto zachovali temnou atmosféru, odpovídající tématu textu. V Dark Eyed Sailor naopak dosti přesně obšlehli často vytěžovaný aranžérský styl kapely Steeleye Span, která tuhle lidovku s poučením o partnerské věrnosti a nezvykle šťastným koncem natočila v roce 1970. Ale kde Steeleye Span, Trees nebo Bert Jansch dokázali hrát materiál ze stejných zdrojů syrověji a autentičtěji, zůstávají Maniacs snad až příliš uhlazení. Jejich sound, pochopitelně více „americký“, ovšem poznáte napříč celou deskou. Jako osobní pocta novosvětských muzikantů lidové hudbě Ostrovů a zároveň milá připomínka odkazu britského elektrického folku přelomu 60. a 70. let album Twice Told Tales funguje dobře. Už výstižný název Opakované příběhy zní vtipně i pokorně zároveň.
Cleopatra Records, 2015, 50:54