Celoevropská soutěž bluesových (a z blues vycházejících) kapel European Blues Challenge se každý rok odehrává na jiném místě Evropy, v zemích, jejichž zástupci jsou členy European Blues Union, organizace, která se stará o rozkvět evropského blues. Letos volba padla na Polsko – a není to náhoda, protože polská scéna je v tomto žánru velmi rozvinutá, jak dobře vědí ti, kteří sledují její často vystupující zástupce na českých festivalech tohoto žánru. Shodou okolností zrovna letošní zástupci této země (Red. Chirowski & Pan Wydro) v soutěži nepatřili k nejsilnějším.
Systém výběru 24 semifinalistů, kteří se představují ve dvacetiminutových setech první dva dny soutěže, je jednoduchý: jednotlivé členské země je nominují různými způsoby, zpravidla na základě výsledků lokálních, tedy národních soutěžních klání. Českým želízkem v ohni byl Marc Slight & One „O“ Eight, což je na scéně sice zcela nový pojem, ale jedná se v podstatě o nový projekt veterána. Pod tímto jménem totiž od loňska vystupuje sólově Marcel Flemr, velmi ostřílený kytarista a zpěvák, v bluesovém žánru jeden z nejlepších, který kdy naši zemi obýval. Po delší pauze, kdy na hudbu z osobních důvodů rezignoval, se vrátil coby „one man band“, kdy hraje převážně na hybridní elektrickou kytaru, na které má kytarové i basové struny, a nohama ovládá bicí nástroje. Plus samozřejmě zpívá. Ačkoli po stránce invence hudební prezentace v tomto smyslu neměl na festivalu konkurenta, do finále nakonec nepostoupil, ostatně na podobných soutěžích většinou obsazených našláplými kapelami o minimálně čtyřech členech to mají sólisté vždycky těžší. Nicméně Flemr zcela jednoznačně stojí za vidění, protože jeho hráčské umění přes pauzu neutrpělo ani náznakem a kytarista skutečně předvádí něco, co jinde těžko uvidíte.
Ve finále, ve kterém se utkalo osm kapel (po čtyřech z každého semifinálového večera, o čemž rozhoduje mezinárodní odborná porota), naprosto přesvědčivě zvítězila zástupkyně Norska, zpěvačka Adama Janlo. Dívka, která má gambijské předky, a její vizáž je tedy daleko vzdálena tomu, jak si na první dobrou představujeme Norku (nádherný příklad globalizace v tom nejlepším slova smyslu), má skutečně hlas jako zvon a rozsah „od Šumavy k Tatrám“. Její žánr je směsí rhythm and blues a soulu, zpívá vlastní písně, zjevně s obsahem hodně poznamenaným vlastní zkušeností a životními osudy, a v poměrně bohaté letošní účasti soutěžících zpěvaček neměla konkurenci. Můžete si ji vychutnat z jejího debutového alba A Free Woman, a pokud se věci sejdou správným směrem, uvidíte ji v listopadu na letošním ročníku festivalu Blues Alive.
Na druhém místě skončilo italské trio Gloria and The Doctors, jehož atrakcí je korpulentní zpěvačka a bubenice Gloria Turrini, jako vokalistka také výborná, navíc zjevně plná nadhledu, a s výbornými dvěma spoluhráči, pianistou a kytaristou. Kapele by nicméně určitě pomohlo, kdyby vizuální atraktivnost spojení bubenice a zpěvačky v jedno opustila, a ze své lídryně udělala regulérní frontmanku, které by jistil záda poněkud invenčnější bubeník. Bronz si pak ze soutěže odvezli do Španělska Sirjo Cocchi & Balta Bordoy – The Blues Way, poměrně tradiční, ale velmi dobře hrající a sehraná bluesová kapela.
I mezi dalšími soutěžícími se objevily docela zajímavé zjevy, na prvním místě britská zpěvačka Eve Gallagher, reprezentující ovšem Švýcarsko. Nejde o žádnou „rozenou“ bluesmanku, dáma nyní vyššího středního věku začínala zkraje devadesátých let na elektronické taneční scéně, pak v producentské gesci Boye George natočila nějaké popové nahrávky, ale předloňské album Roots, kde s ní mimochodem hraje i „náš“ varhaník Ondřej Pivec, ji zavedlo do žánru blues a soulu. Její písně mají moderní výraz, ona sama je nesmírně charismatická a v kontextu ostatních účinkujících dam byly její vyštafírovaný zjev a dost temná stylizace mimořádně oživující. Velmi příjemní byli i zástupci Estonska, kapela South of Savoy, složená z mladých kvalitních muzikantů a se šikovnou zpěvačkou vpředu.
European Blues Challenge v Katovicích předvedla velmi slušnou úroveň evropské bluesové scény jako celku. Samozřejmě, že vystoupilo i několik účinkujících, kteří neměli v konkurenci šanci, ale vysoce převládala profesionalita, sympatický přístup k věci, a pokud se nedostávalo tvůrčí invence a originality, zpravidla ji dorovnalo aspoň zajímavé hraní zúčastněných.