Saxofonista Steve Lacy (ročník 1934) začal svou kariéru v šestnácti letech v dixielandových kapelách, ale již v polovině padesátých let minulého století hrál s Cecilem Taylorem a propadl avantgardnímu jazzu a v průběhu dalších let dokázal jako hráč i skladatel vždy vhodně kombinovat klasičtější postupy s freejazzovými výboji. V roce 2003 mu byla diagnostikována rakovina v posledním stádiu, nicméně měl ještě dostatek sil, aby vyrazil na své poslední turné, kde ho doprovázeli souputníci, s nimiž již předtím hrál v různých konstelacích – v roli zpěvačky jeho družka Irene Aebi, trombonista George Lewis, kontrabasista Jean-Jacques Avenel a bubeník John Betsch. Základem repertoáru byly skladby z The Beat Suite, která měla premiéru o tři roky dříve a Lacy v ní zhudebnil texty představitelů beatnického literárního hnutí. Zařadil tam ovšem i novou skladbu Baghdad reagující na teroristické akce v Iráku či melodii Blinks z roku 1977. Vystoupení z 12. března 2004 v Bostonu bylo zcela ojedinělé, jelikož se protagonista rozhodl recitovat před každou skladbou z Beatnické svity nejprve celý text sám.Irene Aebi je pak v patřičně psychedelickém procítění nádherně proplétala do hudby samotné. Najdeme tu dvě ležérní básně Boba Kaufmana, nostalgické verše Roberta Creelyho i společné dílo beatniků druhé generace Anne Waldman a Andrewa Schellinga, největší lahůdkou je ovšem Naked Lunch od Williama Burroughse. Lacyho hudba dokonale souzní s poetikou autorů. Přes dané okolnosti je atmosféra koncertu zcela uvolněná a spontánní a protagonista i jeho spoluhráči jsou ve vrcholné formě. Je to velice hravé a přitom sofistikované, což přesně vystihuje Lacyho tvůrčí přístup. Kompoziční preciznost sama o sobě plná nosných nápadů i překvapivých detailů se tu snoubí s prostorem pro vlastní invenci jednotlivých muzikantů. Je až neuvěřitelné, že tahle životaplná nahrávka vznikla necelé tři měsíce před Lacyho odchodem do jazzového nebe.
Emanem, 2015, 78:37