Bretonský styl hry jsem si musel vymyslet

Dva projekty představí na festivalu Respect houslista Jacky Molard z Bretaně.  Pětapadesátiletý rodák z přístavního vystoupí jednak s vlastním kvartetem, jednak  s mezinárodním projektem N’Diale. Ten vytvořil společně se zpěvačkou Foune  Diarrou z Mali a jejími africkými spoluhráči.

Přímořská Bretaň a vnitrozemské Mali jsou velmi rozdílné  země. Dá se v jejich hudbě a kultuře vůbec najít nějaký společný prvek?
Kultura a hudba těchto dvou zemí nemá prakticky nic  společného. Ale hudba Bretaně se vždy inspirovala také kulturou  jiných zemí. Tím pádem můžeme najít společnou řeč, například  na úrovni rytmu. Obě kultury také pracují s pentatonickými  stupnicemi. Když to tedy zobecním, dalo by se říct, že taková  spolupráce by neměla fungovat, ale nám se to podařilo.  Hudebníci z Mali nám nabídli své vlastní písně a nám se povedlo  je propojit s naší hudbou. Nakonec se nám z bretonské hudby  a z hudby z Mali podařilo vytvořit úplně třetí originální svět,  kterému říkáme N’Diale.

molardMěl jste už předtím nějaké zkušenosti se západoafrickou hudbou?
Právě že neměl. Nikdy dříve jsem nic takového nehrál, ale mám  hudbu západní Afriky rád a hodně jsem ji poslouchal. Nebyl jsem  žádný odborník na africkou hudbu, ale už dlouho jsem si ji chtěl  s někým zahrát. Splnilo se mi to v roce 2009 díky pařížskému  festivalu Africolor. Právě ředitel tohoto festivalu nám spolupráci  s hudebníky z Mali doporučil.

Jsou pro vás důležité texty v afrických jazycích, i když jim sám nerozumíte?
Ano, samozřejmě. Vždy se spoluhráčů ptáme, o čem ta která  píseň pojednává. Písně, které máme s projektem N’Diale  v repertoáru, skládají přímo naši afričtí kolegové. V Africe je  běžné, že zpěvák nabídne kapele svou vlastní píseň i s textem,  v němž často sděluje svůj osobní příběh. A nás samozřejmě  zajímá, o čem vypráví. Slouží nám to zároveň k orientaci při  výběru hudby, kterou naopak my nabízíme jim. Ta by totiž  s textem měla souznít.

Jak je to ve vašem případě s bretonskou hudbou? Hrajete na housle a nezpíváte. Jsou pro vás tedy v bretonské hudbě důležité texty?
V případě bretonské hudby pro mne zas tak důležité nejsou.  Já nehovořím bretonsky a nikdy jsem se tento jazyk nenaučil.  Narodil jsem se na východě Bretaně a bretonsky se mluví jen na  západě. Texty v bretonštině jsem tedy nikdy moc nevnímal. Ale  příběh mě zajímá vždy – o čem se zpívá, jak ta píseň vznikla.  Z toho vycházím při tvorbě hudby.

Neměl jste někdy chuť se bretonštinu naučit?
Ale ano, chuť jsem měl, ale nebylo to možné. Chtěl jsem se totiž  učit ryzí bretonštinu, kterou hovoří staří lidé. Nezajímala mě  moderní varianta, která se učí ve školách, protože ta s původním  živým jazykem nemá mnoho společného. Bohužel staří lidé, kteří  mluvili autentickou bretonštinou, mě učit nemohli. Přestěhoval  jsem se do střední části Bretaně kvůli živé hudební tradici. I jazyk  byl v této oblasti ještě živý, ale staří lidé neměli chuť někoho  učit. To bych se býval musel na tom místě narodit.

Jak potom vnímáte současné hnutí za oživení bretonštiny  a například aktivity Yanna-Fañche Kemenera, který dělá  pro propagaci bretonského jazyka opravdu mnoho?
Yann-Fañch Kemener měl právě to štěstí, že se mohl bretonsky  učit od své matky. Ta mu předala bretonštinu jako skutečně  živý a poetický jazyk, kterým můžete i přemýšlet. Proto se mi  moc líbí, co Yann-Fañch dělá. Je to ryzí umělec, který vychází  z autentické tradiční kultury. Když se dnes učí mladí lidé bretonsky ve škole, dál přemýšlejí francouzsky. Neumějí myslet  bretonsky, a proto překládají celé fráze doslova z francouzštiny,  což změní smysl jazyka. Ale jsem rád, že se lidem daří  bretonštinu zachránit. Vždyť to byl téměř ztracený jazyk…

Co říkáte na to, že se bretonské hudbě věnují kapely  a interpreti z různých zemí? Například u nás v Česku  nedávno skupina ba.fnu natočila společné album právě  s Yannem-Fañchem Kemenerem…
To jsem nevěděl… Ale je pro mě vždy zajímavé slyšet, že se daří  bretonskou hudbu vyvážet do světa. Že lidi v jiných zemích naše  kultura zajímá, že se naši hudbu učí a aranžují ji v duchu své  vlastní tradice. Moc jsem takových pokusů neslyšel, nejsem příliš  v obraze, ale občas slýchám například irské skupiny, které mají  v repertoáru bretonské písně, a to je zajímavé. Hrají je totiž po  svém a tím pádem třeba akcentují jiné doby a podobně. Abyste  mohl dobře hrát bretonskou taneční hudbu, měl byste umět  tančit bretonské tance.

Vy sám jste se učil na housle irskou technikou. Liší se výrazně od bretonského způsobu hry?
Já jsem se sice začal učit podle irských vzorů, ale postupně jsem  sám musel vymyslet techniky vhodné ke hře bretonské hudby.  Když jsem začínal, v Bretani nebyli prakticky žádní houslisté. Na  scéně působili hlavně zpěváci a hráči na biniou (bretonské dudy)  a bombarde, ale houslistů bylo velmi málo a na západě Bretaně  snad žádný. Sám jsem tedy musel pochopit strukturu bretonské  hudby, zvlášť té zpívané, a vyvodit z toho, jak pracovat s rytmem  při hře na housle. Vyšel jsem tedy z irské hudby, ale techniku  vlastní pro naše písně jsem si vytvářel sám. I proto vím, že irská  a bretonská hudba používají velmi rozdílné postupy. V bretonské  hudbě sice mohu pracovat s některými irskými ozdobami, ale  například rytmus je velmi odlišný.

Věnoval jste se také bluegrassu. K čemu vám to bylo užitečné?
Díky bluegrassu jsem se naučil improvizaci. I když bluegrass  pracuje s jednoduchými harmoniemi – používá durové nebo  mollové akordy, které jsou méně komplikované než například  harmonie v jazzu –, hraje v něm důležitou roli improvizace.  Díky této zkušenosti jsem nechtěl pouze přehrávat stále tatáž  témata, jak je to v irské i bretonské hudbě obvyklé, ale lákalo mě  ponořit se hlouběji do improvizace. V bluegrassu jsem se také  naučil pracovat s vokální harmonií. V té době jsem totiž také  zpíval.

Na čem pracujete v současné době?
Právě jsem dokončil společné album se svým bratrem Patrickem,  který se zabývá hrou na skotské dudy a konkrétně „vysokým  stylem“, zvaným pibroch. To je velmi specifický druh hudby,  hraný obvykle na jedny dudy a zpívaný. Já jsem tyto tradiční  skladby pro naše album nově zaranžoval a jsem autorem celé  hudební koncepce CD. Strávil jsem na tom dva roky. Mým příštím  projektem pak bude nové album s mým kvartetem a s řadou  hostů. Chci, aby nám každý z nich nabídl jednu svou píseň, my ji  zaranžujeme a autor skladby si ji s námi zahraje.

Přidat komentář