Bumfrang3

bum1Až bude někdo někdy pořádat soutěž kapel v neambicióznosti, budou horcí kandidáti. „Od začátku jsme tři. Žádnou soutěž kapel jsme nevyhráli, žádnej klip jsme nenatočili, nikam se necpeme, koukáme dělat muziku, protože nás to fakt baví,“ charakterizují se sami na webu v místě, kde se jiní chlubí pofidérními úspěchy typu vítězství v anketě bulvárního
média či zahraničního koncertu, na který tak nějak náhodou přišli jen v místě pracující Češi. I po letech činnosti tak zůstávají lokálními lúzry v tom nejlepším slova smyslu. Labská nížina v okolí Mělníka, ze které pocházejí, nejspíš k podobným sklonům ponouká.
Počátky jsou spjaty s legendární budovou Starého mlýna v Byšicích, lokálního neoficiálního kulturního centra, kde například komunita Silver Rocket pořádala první dva ročníky svého festiválku, a který měl úplně stejný význam jako třeba pražská usedlost Cibulka či ještě neoficiálnější Ladronka. „Všichni jsme hráli v jiných kapelách už v druhé půlce devadesátek,“ vzpomíná Zbyněk Moravec, který kromě zpěvu v Bumfrang3 střídá kytaru a klávesy. „Byla to doba dost divoká a měla jinou atmosféru, možné bylo tehdy skoro všechno. Pak to ale skončilo, na přelomu milénia bylo na koni techno, a všechny pokusy nikam nevedly. V roce 2006 ovšem Honza přivedl svého švagra Romana, a hned na první zkoušce vznikly dva songy. Na Starém mlýně bylo času na všechno dost a tak se v klidu podařilo tuhle věc rozjet. Postupem času jsme objeli republiku a seznámili se se zbytkem lidí, kteří jedou v podobném módu.“ Baskytarista Honza Polák a bubeník Roman Hůta hrají se Zbyňkem dodnes.
Většina scény, na které se trio pohybuje, dává přednost punku či hardcore a dalším tvrdším formám, Bumfrang3 v sobě ale mají barev mnohem více. Zpěv leckde připomene Petra Stanka z období STP, koncerty často gradovaly v psychedelicky rozbouřených plochách a svého času se objevovala přirovnávání k Radiohead, The Fall či Sonic Youth. Zamyšlená melancholie si podávala ruku se sonickými stěnami. Takové je i zatím nejlepší čtvrté album Rébus z roku 2012, vydané u malé neratovické značky Sakraphon na krásném modrém vinylu. Podobná chuť jet si po své koleji je patrná i ve vztahu k českým kolegům. „Pro nás byly a jsou kapely jako Gnu, Wollongong nebo Esgmeq kultovní záležitostí. Silver Rocket jsou lidi, kteří to mají v hlavě fakt v pořádku a udělali za ty roky spoustu dobré práce. Na druhou stranu tvorbu samotné kapely to moc neovlivňuje. Ve finále jsme to stejně jen my, kteří stojíme ve zkušebně s nástroji a hlavou plnou různých vlivů. A to, co z nás padá, je asi průnik všeho, co nám přijde na mysl.
bum2Po tříleté pauze od předchozí nahrávky, kterou bylo EP …nemusíš se bát, vydané mimochodem oficiálně na nezvyklém formátu SD karty, přináší letošní rok hned dva přírůstky do diskografie. K desátému výročí existence se v létě objevila digitálně vydaná kompilace The Rest of Bumfrang3, obsahující „výlov šuplíku“, tedy nevydané skladby, písně hrané jen na koncertech, coververze nebo fragmenty, které se nedostaly na předchozí tituly. A s listopadem vychází celkem už páté studiové album, nazvané Vidim. „Každá deska, kterou jsme vydali, je akurátní vzorek našeho momentálního směřování, snažení a nálady. Aktuálně věci relativně zjednodušujeme a ořezáváme, lépe tak fungují. Nahrávali jsme v lednu, v jednom sklepě na Kokořínsku. Byl mráz, kolem nikdo, jen my tři a zvukař Dan Šatra. Jeden vokál jsem řval do dvacetimetrové propasti a mikrofon visel na stromě. Byla to krásná dřina, ale nebýt té práce a editace později a také toho, že Dan je podobný zálesák jako my, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo.“ Album společně vydávají dvorní značka Sakraphon a Silver Rocket. „Trochu se tentokrát i uzavírá jeden kruh. Jedním z vlivů, na kterých jsme vyrostli, byla i česká alternativa. A třeba deska Leitmotiv od Psích vojáků je pro nás jedno z nejlepších alb české scény vůbec. Takže jsme rádi, že na naší nové desce jako host hraje také Jirka Jelínek.
Jestliže v minulosti bylo pro kapelu charakteristické, že ve zpěvu se střídala čeština s angličtinou, současnost jednoznačně směřuje k rodnému jazyku. „Texty jsou minimálně stejně důležité jako muzika,“ přikyvuje Zbyněk. „Vlastně ani není tolik témat, o kterých bych chtěl zpívat. Je to o snažení člověka, zkoumání jeho skutečného místa na Zemi. O bolesti, kterou přináší láska, nebo o náladě, jakou mají místa, která jsou mi blízká. Myslím, že vnímavý posluchač si tam najde to svoje.“ Nedá se předpokládat, že by nové album ve směřování tria cokoli změnilo. Nejspíš dál budou obrážet kluby i menší festiválky a občas vyrážet na krátké koncertní výlety do zahraničí jako dosud. A užívat si divoká vystoupení, ze kterých rádi vzpomínají třeba na ta společná s chilskými Familea Miranda nebo německými Volt.
Baví nás vznik a život jednotlivých písní, atmosféra, kterou přinášejí, pokud se podaří do nich obtisknout nějakou náladu. Je fajn hrát a tlačit tam ten náš groove. Líbí se nám, když je v publiku stejný magor, a užije si to. I když je to někdy jen dost dřina a ti magoři jsme tam tak akorát my.

Až bude někdo někdy pořádat soutěž kapel . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář