Muzikant Králíček

Příznivci americké písničkářské scény dobře znají Marka Kozeleka, jehož tvorba se mimo jiné vyznačuje vysokou produktivitou, s níž běžně a opakovaně vydává, často pod různými jmény projektů dvě a více alb ročně. Kdybychom hledali podobnou analogii u nás, nutně dříve či později narazíme na v Hranicích na Moravě s koncem minulého režimu vzniklý Unarclub a aktivity s ním spojené. Orientovat se v nich není snadné, protože mnozí zúčastnění se v nich prolínají, a jejich hyperaktivita je značná. A to na poli hudebním, divadelním, performerském, filmovém, a dokonce i rozhlasovém. K těm nejaktivnějším patří Muzikant Králíček, tedy alterego režiséra a dnešního frontmana Midi Lidí Petra Marka.
Historické anály mj. praví, že „mezi lety 1994–2002 jen pod tímto pseudonymem nahrál deset domácích alb a několik EP“ (pokud vám to nepřipadne tak moc, pak vězte, že Muzikant Králíček je zároveň polovinou ze stejného okruhu vzešlého Kakadua, které těch alb má v letech 1992–2004 jedenáct. A že se podobně dá pokračovat.) Králíčkem ovšem vše zdaleka nezačalo.
„Předtím toho bylo strašně moc. Spousta domácích nahrávek, nejprve rozhlasové hry (asi od šesté třídy), pak domácí kapely (od osmé třídy) a pak divadlo a filmy, většinou improvizované. Dekadentní divadlo Beruška, které hrálo od roku 1990 dalších patnáct let, a spousta domácích filmů v nejrůznějším žánru a délce – od pár sekund do čtyř hodin.“ Improvizace byla hlavní tvůrčí metodou všech projektů, které existovaly pod hlavičkou Unarclubu, a který tak byl vlastně jakýmsi kulturním sdružením. Zatímco spolupráce si Marek odbýval pod dalšími hlavičkami, Muzikant Králíček byla striktně sólová aktivita. „Kapelu to nikdy stálou nemělo. A zároveň většinou se to odlišovalo třeba hudebně tak, že to byly takové persifláže různých oblíbených i nenáviděných hudebních stylů. Prostě se mi chtělo udělat písničku à la ‚křesťanský rock‘ a udělal jsem ji, včetně textu.“
I při vysoké produkci tvorby se původně z legrace vzniklý projekt s postupem času znatelně vyvíjel. Hudebně, ale především obsahově. „Králíčkovy texty nejdřív byly čirý nesmysl, ale asi od čtvrtého alba Láska jsem začal psát jakési deníkové intimní písně, které vlastně už nějak přirozeně odrážely to, o čem přemýšlím. Čili z čiré debility se stala výpověď – nutno ale dodat, že stále s debilními prvky, především v hudbě či přednesu. A to postupně taky ustupovalo. Králíček ‚vážněl‘, cha cha.“
Těžištěm vždy byly studiové nahrávky, ale přesto došlo i na potřebu veřejné prezentace. „Vystoupili jsme myslím třikrát. Nikdy jsem neměl nervy něco nacvičovat, čili jsme to taky nacvičili blbě a na pódiu nás to nebavilo. Vzpomínám si na koncert, kde jsem to duševně vzdal už v půlce. Ale dohráli jsme to.“ Se zrodem Midi Lidí (nutno podotknout, že i jejich další člen Prokop Holoubek vzešel z okruhu Unarclubu, a sama kapela vznikla přerodem další „unarclubové“ formace Krásný stěhovák Gerard & Sexuální nábytek) se však Králíček vytratil. Potřeba psát podobné písničky, načas zmizela. Ale ne na dlouho. „S příchodem větší písničkovosti Midi Lidí, se dá klidně říct, že některé z nových Midi Lidi písniček, by klidně mohl zpívat Králíček.“
Písničky Muzikanta Králíčka mají hudebně široký záběr. Jsou zpěvné, nebojí se žánrových schémat, svoboda tvorby i její otevřenost je patrná z každé z nich. Sahají od elektronického romantického popu až po divoký elektro-punk: „Život nemusí být nutně nuda pláž / jde jen o to, co s ním uděláš / nazdar jídlo, ahoj pití, slunko vyšlo a hrozně svítí / zpěváci radostí křičí, hudba vyšla na nosičích / buďte nazí – všechno vám vychází!“ Ty nástupnické, které jsou známé od Midi Lidí, jsou paradoxně ve srovnání s nimi aranžérsky čistší a množstvím nástrojů méně zahlcené. Nicméně za součást Králíčkovy diskografie považuje Petr Marek i například soundtrack k filmu Mistři.
Není divu, že postupem času z celého projektu, jistě i díky jeho nečinnosti, vznikl určitý kult. Na podzim 2015, přímo pod značkou Unarclubu, tak vyšlo průřezové The Best of Králíček – jako vinylové dvojalbum. Zachycuje nejrůznější polohy a navzdory proměnlivé technické kvalitě záznamů (rané nahrávky vznikaly na kazetový magnetofon a namísto mikrofonu byla použita sluchátka), jde o kolekci, která přesahuje pouhou sbírku domácích obskurností. Nezůstalo však jen u „vánočního dárku“. „S Martinem Kyšperským jsme si pár let povídali o hudbě. A on má Králíčka rád. I různí další lidé mě občas přemlouvali, abych nějak s Králíčkem vystoupil, třeba Lucka Redlová. A nakonec mě Pavel Klusák navnadil na hraní na společném koncertě s Jiřím Suchým. Měl jsem v té době volno a z toho plynoucí dobrou náladu, a tak jsem na to kývnul. A když jsem zapřemýšlel, s kým bych to mohl naživo hrát, napadly mě Květy, páč mají takový třeskutý ‚domácký‘ zvuk, jaký měl Králíček na své poslední desce Emotýl. A zavolal jsem Martinovi.“
Když už všichni zúčastnění věnovali svou energii na nazkoušení skladeb, rozhodli se, že je škoda zůstat jen u jediného vystoupení. Koncerty tak začaly přibývat. Zajímavostí jistě je, že kromě Petra Marka figurují na pódiu nejen všichni tři současní členové Květů, tedy Martin Kyšperský (který se tu mimochodem vrací i k baskytaře, na kterou hrával se skupinami Mucha či Čvachtavý lachtan), Ondřej Kyas a Aleš Pilgr, ale i jejich už bývalý člen, houslista Albert Novák. „Králíček vždycky měl housle, sám jsem houslista, ale velmi špatný, na Králíčkových nahrávkách je to slyšet. A zase hezký rozpor: nesnáším rockové kapely s houslemi!!! Takže hraju v něčem, co by mi vlastně mělo být už jen ideově proti srsti – a užívám si to. Gymplácký rock s houslemi! Ve čtyřiceti! Tipuju, že pro některé fanoušky Midi Lidí noční můra. Stejně jako pro mě. Ideální stav.“
V současné podobě se Muzikant Králíček objevil i v televizním pořadu Doutnák a měli by se ho dočkat také návštěvníci letošních Colours of Ostrava. A podle všeho časem přibude i nějaká položka do diskografie: „Chvíli jsme si říkali, že bychom udělali studiovou nahrávku a vydali vinyl. Teď nám přijde, že možná bude nejlepší živáč. Tak jsme jich pár nahráli a uvidíme. Časové ani ideové omezení nemáme. Když nás někdo někam pozve, tak tam přijedeme. Vždyť máme i břišní tanečnici!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *