Sametové předělávky

Písně z alba Velvet Underground & Nico převzalo tolik muzikantů, že by na jejich seznam nestačilo celé vydání magazínu. Mezi nejrůznějšími uchopeními najdeme verze a variace kongeniální, uctivé i „svatokrádežné“. Pochopitelně vznikla i celá tribute alba, třeba i ve stylu smyčcového kvarteta (Vitamin String Quartet, 2003). Pojďme se podívat, aspoň kratochvilně, na pár nejnápadnějších nahrávek. A vyhněme se domácí půdě, zdejší situace je díky Půlnoci, Fiction či Tiché dohodě jasná.

 

SUNDAY MORNING

Zajímavé: Málokterý z „mladších současníků“ předal poetiku písně tak výstižně a přitom po svém jako Beck. V rámci projektu Record Club takhle Beck ostatně nahrál všechny skladby z alba. Vydání coveru na jednostranném vinylovém singlu z roku 2009 je sice obskurní a obtížně dostupné, nicméně všemocný internet nabídne živou akustickou verzi s klavírem a zvonkohrou už z roku 2002. V Beckově případě jde o dlouhodobou srdeční záležitost.

Zvláštní: Synthpopoví romantici Orchestral Manoeuvres In The Dark zařadili načančané provedení na deváté album Liberator (1993).

Dále například: Překvapivě jemně až rozechvěle, s varhaním podkladem, šla na věc Nina Hagen na desce BeeHappy (1996). Britský DJ Chris Coco si k downtempovému provedení na albu Next Wave (2002) přizval například Nicka Cavea. Manchesterští indie popoví James svoji verzi svěřili na tribute Fifteen Minutes (1994).

 

I’M WAITING FOR THE MAN

Zajímavé: Velmi prorocky skočili po písni už v roce 1968 ostrovní The Yardbirds s Jimmym Pagem v sestavě na svém posledním turné po USA. Dostupné žel jen jako zvukově nekvalitní bootleg, ale z přesvědčivého podání se zdá, že na svého muže čekali velmi netrpělivě. Page na ony doby zavzpomínal živě i mnohem později, během turné Plant & Page.

Zvláštní: Francouzská modelka, herečka a zpěvačka Vanessa Paradis si celkem důvěryhodně zahrála na drsnou holku na třetí, eponymní desce z roku 1992. Vypomohl tehdejší přítel Lenny Kravitz.

Dále například: Ještě před Yardbirds, v roce 1967, natočila song londýnská kapela Riot SquadDavidem Bowiem, fandou VU od samých počátků, v sestavě. Napjatě vzývali dealera také zmínění OMD (singl Messages, 1980) a ve stejném roce i jejich punkový protipól UK Subs. Rarity? Novovlnní Električni orgazam (1983) ve svobodnější Jugoslávii, těm nikdo „starý obsah“ nepředhazoval.

 

FEMME FATALE

Zajímavé: Elvis Costello smekl klobouk bonusem alba Secret, Profane & Sugarcane (2009).

Zvláštní: Dokonce i Duran Duran se na eponymním pozdním albu z roku 1993 hlásili k podzemním vlivům.

Dále například: R.E.M. vždy přiznávali lásku k sametu. Píseň zařadili na B-stranu singlu Superman (1986) i na kompilaci rarit Dead Letter Office. V případě Tom Tom Club, odštěpku Talking Heads, má cover z roku 1988 také svoji logiku. Na tribute album (2011) nazpívala hezkou verzi taktéž dosti osudová žena Rupa Marya z April Fishes.

 

VENUS IN FURS

Zajímavé: Siouxsie se oděla do kožešin v roce 1999 v rámci projektu Creatures. Dekadence jí sluší. Ostatně patří do party, Creatures o rok dříve spolupracovali s Johnem Calem.

Zvláštní: Poněkud schematická a hluchá verze hardrockových Monster Magnet coby bonus alba Monolithic Baby! (2004)

Dále například: Melvins na split singlu s Nirvanou (1991), která si tehdy vybrala „nebanánový“ kus Here She Comes Now. Hugh Cornwell, zpěvák The Stranglers, na kompilaci rarit Footprints In The Desert (2002). Dave Navarro z Jane’s Addiction na sólovém debutu Trust No One (2001).

 

RUN RUN RUN

Zajímavé: Velmi rychlá v přebírání byla holandská beatová teenagerská parta The Riats (nejde o překlep, byť nikdo už asi neví, co jejich název znamená), která skutečně „koupila desku a založila kapelu“. V roce 1967 odhadla na singlu i ve své době nevyužitý „popový“ potenciál písně. I když příliš vytažené varhany poněkud iritují.

Zvláštní: Echo & the Bunnymen s pozvaným Billym Braggem v televizním vysílání z roku 1985. Nic proti žádnému z interpretů, jen provedení působí poněkud „osmdesátkově“ leskle a estrádně strojeně.

Dále například: Julian Casablancas z The Strokes loni v televizním seriálu Vinyl. The Cash Box Kings (2013), White Fence (2012)…

 

ALL TOMORROW’S PARTIES

Zajímavé: „Mužské“ podání Nicka Cavea z alba coverů Kicking Against The Pricks (1986) dává veršům „jaký kostým by měla chudá holka vzít…“ poněkud jiný, málem výhružný význam.

Zvláštní: Bryan Ferry na albu Taxi (1993) demonstruje, jak by se postava textu cítila na V.I.P. párty.

Dále například: June Tabor spolu s Oysterband zasadila song na albu Freedom And Rain (1990) přirozeně do prostředí ostrovních tradicionálů a trash folkových šramlů. Japan (1979), Buffalo Tom (1990), Siouxsie & The Banshees (1994), Simple Minds (2001).

 

HEROIN

Zajímavé: Americký písničkář Joseph Arthur na desce Reedových coverů z roku 2014 dokazuje, že repertoár se hodí i do slovníku indie folku a ani nezní v jeho podání moc plačtivě. Ale „koule“ nehledejte.

Zvláštní: Billy Idol na albu Cyberpunk (1993). Jiná, nepříliš adekvátní úroveň pózy, s protivným diskotékovým beatem.

Dále například: Zase ti Echo & The Bunnymen, tentokrát mnohem přesvědčivěji na archivním live z roku 1983. Nadšenecké demo Third Eye Blind. Experimentující orchestr The Flowers Of Hell na albu Odes (2012) svérázně propojil píseň s O Superman od Laurie Anderson do tvaru O Superheroin.

 

THERE SHE GOES AGAIN

Zajímavé: R.E.M. chtěli formativní píseň zařadit hned na debutové album Murmur (1983), nakonec skončila aspoň na B straně singlu Radio Free Europe.

Zvláštní: Ale vůbec ne špatné podání od cow-punkových The Beat Farmers (1985), jen zdánlivě na hranici parodie. Témbr „Country Dicka“ Montany je zde totiž k nezaplacení.

Dále například: Australští punkeři Cosmic Psychos (1993). Přesvědčivá garážová verze od The Crawdaddys z roku 1980.

 

I’LL BE YOUR MIRROR

Zajímavé: Těžko říci, jak moc se Amanda Palmer stylizuje, ale to přece už z principu nemělo být řešeno ani v případě Warholových stars. Její podání z roku 2012 s manželem, spisovatelem Neilem Gaimanem, kde Amanda hraje na ukulele, není jen pitoreskní a pár falešných tónů nevadí. Mile žensky surovou verzi najdeme na „polosoukromém“ tributním albu Several Attempts To Cover Songs By The Velvet Underground & Lou Reed For Neil Gaiman As His Birthday Approaches.

Zvláštní: Popový projekt Shakespears Sister ze songu vytvořil na nesourodém albu coverů Cosmic Dancer (2011, od Bacha po Vlacha, od Velvetů po Pink Floyd) snivou selanku.

Dále například: Rainy Day, paisley undergroundová superskupina členů The Dream Syndicate, Rain Parade či Bangles natočila svoji variaci v roce 1983. Indie popoví The Primitives (1989, album Pure). Robert Deeble (2003, deska Thirteen Stories) v decentní folkrockové podobě.

 

THE BLACK ANGEL’S DEATH SONG

Zajímavé: Industriální a post-punkoví Clock DVA dosáhli potřebné sugestivnosti i drásavosti kombinací minimalistické kytary a přehalených elektrických bicích. Bonus CD reedice alba Advantage (1983).

Zvláštní: Samotná píseň je natolik divnější než divná, že se brání bagatelizaci. A nebylo by fér levně zesměšňovat amatérské verze.

Dále třeba: Pitoreskní, temně psychedeličtí i industriální Australané Clowns Smiling Backwards (1993). Samozřejmě Beck ve svém Record Clubu. Mitch Easter, první producent nahrávek R.E.M. a kdysi člen power popových Let’s Active, si střihl velmi chápavé provedení na tributní album různých umělců American Velvet Vol. 1 (2010).

 

EUROPEAN SON

Zajímavé: Invenční kytarista Gary Lucas, kongeniální sideman Captaina Beefhearta, Jeffa Buckleyho a také samotného Lou Reeda, sám a divoce, s využitím looperu, na albovém majstrštyku Street Of Lost Brothers. Vyjímá se tam excelentně mezi jeho vlastními skladbami, židovským hymnem Yigdal a hodně svéráznou úpravou Wagnerovy Jízdy valkýr. Zlatý hřeb, nic pitoreskněji krásnějšího asi nenajdu.

Zvláštní: Víme už, že jejich Holanďané Velvetům rozumějí. Indie rockoví Bettie Serveet natočili celé tributní album Plays Venus In Furs And Other Velvet Underground Songs, jenže opravdu jde, jak utrousili někteří recenzenti, i v případě potenciální smršti European Son, jen o lepší barovou kapelu.

Dále třeba: Jedni z nejinvenčnějších pozorovatelů obuvi Ride natočili svoji představu v roce svého debutu Nowhere (1990), dostupná je o čtyři roky později na tributním albu Fifteen Minutes (1994). Half Japanese na desce Our Solar System (1984). Thurston Moore, zařadil skladbu na (nikoliv velvetovskou) kompilaci různých umělců The End Of Music (As We Know It) z roku 1988.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *