Moji muzikantští hrdinové

V rámci cyklu Bagatelles Marathon vystoupí také kvarteto jedné z nejoceňovanějších a nejinvenčnějších kytaristek dneška, osmatřicetileté Mary Halvorson, ve kterém hraje ještě kytarista Miles Okazaki, kontrabasista Drew Gress a bubeník Tomas Fujiwara.  Sice ji zpočátku zajímal rock, na který nikdy nezanevřela, mnohdy využívá silně zkresleného zvuku a používá rockové riffy, ale hudbu studovala na Wesleyan University u jazzového avantgardisty a improvizátora Anthony Braxtona, v jehož souborech po vysoké škole hrála. Současně ji však přitahovala newyorská avantgarda, Marc Ribot, s nímž hrála v The Young Philadelphians, a především John Zorn.

 

 

 

Kdy jste začala hrát Zornovu hudbu?
Potkala jsem ho krátce poté, co jsem se v roce 2002 přestěhovala do New Yorku, ale slyšela jsem ho mnohokrát hrát naživo už od nějakých devatenácti, dvaceti let a jeho hudba na mě měla velký vliv. Pamatuju si jeho vystoupení v Toniku v roce 2003 v rámci oslav jeho padesátin. Tehdy jsme se poprvé setkali. Vždycky podporoval muzikanty a nabídl mi rezidentní hraní v klubu The Stone[1] a účast na improvizačních večerech. Ale až před pár lety jsem začala hrát jeho hudbu: když mě požádal, abych dala dohromady kapelu a hráli jeho Bagatelles.

 

 

Aranžovala a nahrávala jste jeho hudbu obsaženou v druhé knize Masady Book Of Angels, z čehož vzešlo 32. album v řadě nesoucí název Paimon.
To byla neuvěřitelná zkušenost. Od studií jsem byla obrovská fanynka Masady a mělo pro mě opravdu velký význam být schopna aranžovat, nahrávat a hrát Book Of Angels. Každá z těchto skladeb má tak silnou identitu a charakter, že se hrají skoro samy.

Jaké bylo a jaké je spolupracovat s Johnem Zornem?
Skvělé. Jedna z věcí, kterou mám ráda na Johnu Zornovi, je jeho pozitivnost a jasnost záměrů. Ví přesně, co chce dostat z hudby a je skvělé, když dává najevo, jak to udělat, aby se to naživo povedlo. Přitom mi vždy dává volnost aranžovat a adaptovat své skladby.

Jak důležitý byl příspěvek bubeníka Tomase Fujiwary, s nímž jste se potkala u Anthony Braxtona, na Paimonu?
Velký. Tomas je jedním z mých nejstarších spolupracovníků, začali jsme spolu hrát v roce 2004. Energie a kreativita, kterou vložil do interpretací Zornovy hudby, je výjimečná. On je neuvěřitelně tvůrčí a všestranný hudebník. Pro mě je vždy velmi důležité pracovat s muzikanty, kteří jsou hudbě oddáni a jimž věřím, že proniknou do hudby.

Proč jste se rozhodla nahrát Paimon v kvartetu s druhým kytaristou, když máte více kapel s pestřejším obsazením?
Miles Okazaki je neuvěřitelný kytarista, jehož práci už dlouho oceňuju. A kvarteto s ním vzniklo s cílem hrát Zornovy Bagatelles. Ty se velmi hodí pro kytaru, mým uším znějí skoro jako by na ni byly skládané. Navíc ráda hraji s dalšími kytaristy a byla jsem vzrušená představou pracovat na tomto projektu s Milesem, Tomasem a Drewem Gressem. Od Bagatelles jsme se přesunuli k Book Of Angels a já si myslím, že toto obsazení funguje dobře v obou knihách hudby.

Co pro vás znamená podílet se na živém podání Bagatelles?
Je opravdu fajn se toho účastnit, protože můžeš celý den poslouchat a slyšet ohromně odlišná podání Zornovy hudby od tolika neuvěřitelných muzikantů. Je to intenzivní a zaostřené na feeling, který všichni vkládají do hudby.

Jak se vám spolupracovalo s Markem Ribotem v The Young Philadelphians? Ptám se, protože Ribot také spolupracuje se Zornem, bude hrát v Praze, a vás občas doprovází Ches Smith, který bubnuje v Ribotově triu Ceramic Dog.
Marc Ribot je stejně jako John Zorn můj muzikantský hrdina. Poslouchala jsem jeho hudbu od střední školy. Bylo mimořádně vzrušující dostat šanci spolupracovat s Markem. Nade vše se v jeho práci tyčí, jak po celou dobu v každém okamžiku riskuje a zkouší nové věci. Nikdy nemá zapnutého autopilota. Tolik jsem se toho od Marka naučila. A od Chese Smithe taky – je to neuvěřitelný muzikant, který je pořád inspirativní. A to spolupracujeme posledních patnáct let jak v mých, tak v jeho kapelách.

Co vám dala studia u Anthonyho Braxtona?
Vlastně úplně všechno. Právě kvůli Anthonymu Braxtonovi jsem se rozhodla stát se hudebnicí. Tak moc mě inspiroval už jako studentku a dělá to i dnes. Otevřel mi svět hudby a ukázal mi, že v něm jsou nekonečné možnosti. Naučil mě, jak je důležité znát a respektovat hudební tradice a současně je ignorovat. Studiem a poslechem jeho hudby jsem se tolik naučila.

Považujete se za jazzovou hráčku?
Nejsem si jistá a moc se ani nestarám o to, jestli jsem považovaná za jazzovou kytaristku, nebo ne. Ale jazz mám ráda a jsem jím značně ovlivněná.

Hrála jste ale i s Trevorem Dunnem z Mr Bungle v kvintetu i v triu The Convulsant, které předskakovalo Melvins. Co pro vás tedy znamená rock?
Je velmi důležitý, než jsem poznala jazz, tak mě zajímal rock. A jet na turné s Melvins byl skutečně určující zážitek, který mě v mnoha ohledech inspiroval, stejně jako když jsem hrála hudbu Trevora Dunna a viděla jeho schopnost překračovat hranice žánru a posouvat se za ně.

[1] Klub zaměřený na experimentální a avantgardní hudbu, který založil v roce 2005 John Zorn. Klub je nevýdělečný, nepodává se v něm pití. Občas o programu rozhodovali pozvaní kurátoři a Zorn v něm také nabízí vybraným umělcům týdenní pobyty, kdy hrají celý týden každý večer.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *