HISTORIE: Leden 1990 – vzniká sdružení Nový horizont na podporu kytarového „rocku“, u zrodu stály skupiny Jižní pól. Toyen. Omnibus. Tichá dohoda. Marlene a další. Cílem bylo uvést do provozu vlastní klub, organizovat koncerty a prezentovat se v hudebním tisku. V době, kdy se podařilo zajistit pronájem prostor od nefungujícího Komenia, zbyl z původních patnácti organizátorů triumvirát Jaroslav Zajpt, Pavel Zvolenský a Roman Skokan. Březen–duben 1990 – otevřen klub Nový horizont v Praze na Národní třídě. Komenium nepovoluje žádné úpravy interiéru, za pronájem tří večerů v týdnu pobírá 15 000 Kčs. Přesto odmítá prodloužit smlouvu v době, kdy se „Horizont“ stává vyhledávaným místem. Květen–listopad 1990 – období zavírání pražských rockových klubů a bezvýchodného běhání po úřadech vrcholí letními protestními koncerty v centru města. V listopadu je Komenium vypovězeno, nájemníkem na dobu neurčitou se stává náš triumvirát. Leden 1991 – otevřeno Rock Café. Naplno se rozjíždějí koncerty, diskotéky. Postupné se otevírají další prostory – music shop, bar s výstavní plochou v suterénu, prodejna triček, bazar hudebních nástrojů… Z Rock Café se stává luxusní rockový klub, tomu odpovídají i ceny – vstupné 30 Kčs na dvě domácí kapely, na zahraniční 30–80 Kčs, diskotéka 20 Kčs. Bundu si pověsíte v šatně za 2 Kčs, dáte si colu za 10 Kčs nebo pivo za 17 Kčs, ale jointa si k tomu raději nezapalujte…
Vybavení Rock Café muselo stát hodně penz, které byly zatím největší investicí.
Jaroslav Zajpt: Nejdříve to byla oprava shnilé podlahy, nová ventilace a hlavně zvuková izolace, která je někde až dvojitá. Dále to byla nová aparatura, v současné době otevíráme i studio v suterénu, kde bude náš DJ Radek Podroužek točit „live“ na 8 stop. Vracíme se tak k jedné z původních činností Nového horizontu, tedy k vydávání kazet. Nebude to žádný velký kšeft pro nás, ani pro kapely, ale bude fajn, že při příštím koncertu tady budou mít kapely v prodeji své kazety. Aktuální je rekonstrukce, která tu bude v prosinci a bude stát asi tři sta tisíc. Bazar se prohodí s výstavní místností a dole bude od 10.00 do 19.30 hodin zdarma přístupná velkoplošná televize s hudebním videoprogramem a zajímavými filmy.
Kolik vlastně dáváte za koncert? Vycházíte z předem dohodnuté částky nebo z procent podle návštěvnosti?
J.Z.: Vycházíme z pevné ceny. Kapela, která tady hraje poprvé, musí předem dodat demosnímek a dostane minimálně tisíc korun. Jinak je to rozmezí 1 400–4 000 Kčs pro domácí kapely. Nejdražší byl Plexis, právě za 4 000. Je to dané tím, jak si skupina stojí, jestli vydala desku, jestli má hodně příznivců.
Před nedávnem mělo Rock Café problémy díky televiznímu dokumentu, který prezentoval váš klub jako místo, kde se dají snadno sehnat drogy…
J.Z.: Když jsme otevírali, tak se sem samozřejmě natáhli lidé, kteří si to berou nebo s tím obchodují, a ti tady dělali největší binec. Pak jsme se spojili se Střediskem drogových závislostí, které pracuje na moderních principech spolupráce a důvěry k pacientovi. No a v době, kdy už jsme měli oproti jiným klubům, dobrý výsledek, tak televize odvysílala ten pořad. Druhý den jsme zaznamenali obrovský zájem o to, kupovat tady drogy. Stalo se nám třeba, že sem přišel člověk, který se hned v kase ptal, kde tady koupí hašiš a podobné věci. Samozřejmě, že se sem začali nanovo stahovat i kšefťáci, takže jsme od TV chtěli, aby odvysílala dokument, jak to ve skutečnosti je, což se stalo. Dál spolupracujeme se Střediskem, které finančně podporujeme, dost peněz padne i na vydržování ochranky (firma Indus – jsou nejlepší, ale i nejdražší). Když sem přijde člověk a zapálí si trávu, je slušně upozorněn na to, že to tady není možné. Pokud je agresívní, musí ven.
V poslední době má nejeden pražský návštěvník Rock Café poněkud odcizený pocit. Na koncertech je totiž až sedmdesát procent cizinců. Otázkou je, jestli je to víc umístěním klubu nebo relativně vysokými cenami. Znám dost rockerů, kteří na váš klub zcela rezignovali…
J.Z.: My samozřejmě chceme, aby sem chodilo víc našich lidí, nedělali jsme to jako klub pro cizince, ale fakt je, že je to umístěním a tím, že jsme udělali celkem slušnou reklamu i venku, vyšlo to v rockových brožurách, ale nemyslím si, že 30 Kčs za koncert nebo 20 Kčs za diskotéku je hodně. Ani cena ostatních věcí není na centrum tak moc vysoká. U vstupného na cizí kapely je to specifický případ. Tady se nekalkuluje z toho, kolik přijde lidí, ale z nákladů provozu, které jsou několikanásobně vyšší. Dělá to samozřejmě doprava a hotel. V žádném případě si nechceme dělat ostudu, což se třeba stalo, když jsem dohodil určitou cizí kapelu do jiného klubu, tak jim tam nedali ani basu piva. Ale na některé cizí kapely se vstup snížil i na 30 Kčs. Těžko můžu zlevnit ceny alkoholu, když jsme na něj dostali desetiprocentní daň. Já si osobně myslím, že v Bunkru v Lodecké to za nějaký čas bude cenově podobné. My jsme také začínali s daleko nižšími cenami a pak to muselo jít nahoru. V takovém případě se do klubu natáhnou lidé, kteří nemají peníze, sotva si koupí lístek a pak dělají Čurbes. Je to vyzkoušené.
Díky za rozhovor.