…a každý pak založil vlastní kapelu.

A teď pěkně spinkejte, milé děti, mohlo by následovat za oním pohádkovým koncem. Z okřídleného bonmotu nejistého autora o tom, že „první album Velvetů si koupilo pramálo lidí, ale každé z těch děcek deska inspirovala k tvorbě“, se stala skutečně velmi nadužívaná fráze. Jenže také trefná fráze.

 

Od koho vlastně slavná věta The Velvet Underground didn’t sell many records, but everyone who bought one started a band pochází? Trocha googlování nabídne spoustu spekulací. Nicméně řada archivních pátračů se shoduje, že ji pravděpodobně poprvé použil Brian Eno. Nebo možná samotný Lou Reed. Důkaz lze najít v jednom interview pro Los Angeles Times ze 23. května 1982, tvrdí se třeba na webu Quote Investigator.

Moje reputace je větší než prodeje mých nahrávek. Jednou jsem mluvil s Lou Reedem a ten mi řekl, že první desky Velvet Underground se prodalo pouze 30 000 kusů za celých pět let od vydání. A přitom je to pro tolik lidí tak enormně důležitá nahrávka. Myslím, že každý, kdo jeden kousek koupil, musel založit vlastní hudební skupinu! Díky tomu jsem si uvědomil, že některé věci získávají svůj význam až jaksi z druhé ruky,“ děl producent Brian Eno v onom rozhovoru, pořízeném nedlouho po spolupráci s Davidem Byrnem na zásadní desce My Life In The Bush Of Ghosts (1981).

Dlouhý život anekdoty

Dále už anekdota žila vlastním životem, jak tomu u dobrých hlášek bývá. Folklor akorát přibarvoval realitu. Třeba když studentský plátek The Daily Northwestern publikoval v roce 1985 názory Lízy Phillipsové na koncert R.E.M. v chicagském campusu Northwestern Univesity. „Důležité na R.E.M. je, že tolik mladých lidí inspirují k brnkání na kytaru. Sami říkají, že také Velveti prodali jenom 60 000 kusů své desky, ale každý děcko, který si tu desku koupilo, založilo kapelu. Přesně to dělají i R.E.M.,“ rozplývala se Liz. A z podobného důvodu založila ne sice band, ale lokální hudební časopis Matter. Počty uváděných prodaných výlisků debutu VU se měnily i nadále, akorát se většinou pro větší efekt ubíralo. Na 10 000. I tak by šlo o pořádnou armádu muzikantských spolků.

Samotní R.E.M. citování již zlidovělé průpovídky potvrdili, stejně jako vliv Velvetů. „Michael byl takovej divnej klučina, kterej taky kupoval na svou dobu hodně divný desky,“ vzpomínal někdejší prodavač v obchodu s muzikou a nepříliš pilný student Peter Buck. „No, vlastně jsem kupoval kousky, který si Peter schovával pro sebe,“ potvrdil kytaristova slova Michael Stipe. Jaké LP mezi ony kousky patřilo na předním místě, nemusíme rozebírat.

Ovšem Lou Reed svoje údajné autorství věty zpochybnil, i když jinak mu přikrmování vlastní legendy určitě nebylo proti mysli. 6. ledna 1989 v rozhovoru pro New York Times pouze cituje „neznámý zdroj“: „To byl jenom takový vtip, který koloval na téma nepříliš dobrých prodejů našich desek. Ale když už si prý někdo LP koupil, dal dohromady band.

Hlavní ovlivnění

Nemá smysl vytvářet dlouhatánský seznam všech, kteří se přiznali k formativnímu vlivu prvotiny Velvet Underground. Ostatně takový, doufám rozumný, soupis důležitých jmen nabízí související článek o coververzích písní z alba Velvet Underground & Nico. Zůstaňme mimo naše území a jen na špičce ledovce.

Ostatně nejslavnější okouzlení umělci vyplývají z již napsaného. Že byl pop artem a přidruženými jevy posedlý jistý Bryan Ferry, původně student katedry užitého umění v Newcastlu, který v roce 1971 zakládal právě s Brianem Enem kapelu Roxy Music, je všeobecně známá věc.

David Bowie sice začal s muzikou už „před vlivem“. Ale že bedlivě sledoval avantgardní americkou scénu a neváhal s „výpůjčkami pod vlivem“, to nikdy nepopíral. Ze svojí lásky se vyznal v písni Queen Bitch (1971), kterou Velvet Underground věnoval. K popularizaci Velvetů přispěl měrou zásadní a do role koproducenta Reedova druhého sólového alba Transformer (1972) se doslova vnutil.

A kým jiným se měli inspirovat tací Talking Heads a vůbec celá novovlnná parta, když se její příslušníci uculovali nad přežitou naivitou hippies, pozérské hard a artrockové výboje jim lezly krkem a přímočarý punk přece jen nevyhovoval jejich intelektu? A když už jsme u punku, včetně toho sekundárního britského, protože si rozhodně nezaslouží podceňování: Co více ovlivnilo například Sex Pistols, než naturalismus a sarkasmus mj. Reedových písní a garážový sound konce 60. let? Což platí i pro post-punk. Ne nadarmo hráli písně Velvetů Joy Division. Nebo pro noise, ať se vrátíme zase do Států, v čele se Sonic Youth. Nemluvě o celé vlně grunge, která nevzývala jenom Neila Younga a starý hard rock. Nirvana sice nehrála zrovna písně z banánového alba, ale akustickou verzi Here She Comes Now z „dvojky“ White Light/White Heat (1968) si střihla zatraceně důvěryhodně.

Banánová odveta

Vlivy najdeme samozřejmě i tam, kde bychom je vůbec nečekali. Georges Claude Guilbert, francouzský spisovatel a profesor amerických studií na Universitě Francoise Rabelaise v Tours, přísahá v knize Madonna As Postmodern Myth (2002) na to, že Madonna nepokrytě využila Warholovu S&M imaginaci z filmů i návrhů pro koncerty VU například ve výpravě turné The Girlie Show či v klipu Justify My Love a připomíná zpěvaččinu „scénu s banány na sofa s warholovskými stvořeními“. Má samozřejmě pravdu, i když tady jde o inspiraci vizuální, nikoliv hudební.

Nebo jsou ony vlivy prvotní a zřejmé, i když výsledek směřuje trochu jinam, než kam bychom naopak čekali. Známé je přiznání Bona z U2: „Každá píseň, kterou jsme kdy napsali, byla ukradená od Lou Reeda.

Morrissey se nechal slyšet: „Když mi bylo dvanáct nebo třináct, šel jsem na Lou Reeda, protože jsem ho prostě chtěl vidět osobně… Dnes se mi zdá docela výstřední, že takový malý klučina chtěl slyšet někoho, kdo zpívá o transsexualitě, heroinu, smrti, o kráse smrti a nemožnosti života.“ No, ono je to spíše typické než výstřední, řekl by psycholog. A nejlepší na celé věci je, že onen klučina šel dál a založil The Smiths.

Zasažených „recentních“ muzikantů už je nepočítaně, nákazy se přece šíří geometrickou řadou. „Lou Reed je tím, kdo způsobil, že dělám to, co dělám,“ hodil na sociální síť Julian Casablancas z The Strokes v reakci na Mistrovu smrt.

Netřeba dalších příkladů. Přidejme na závěr už jen jeden slavný bonmot, o jehož autorství tentokrát není pochyb. „Jenom jsme udělali Warholovi to, co on frackovským úsměvem půvabná koketa provedl banánům,“ prohlásila s Wendy James v roce 1988 v rozhovoru pro Melody Maker. To když předhazovali kopírování image Velvet Underground & Nico její kapele Transvision Vamp, ostatně přiznané už názvy alb Pop Art (1988) a Velveteen (1989).

Přidat komentář