„Mám rád hudbu, tak je to prosté,“ říká rodák z předměstí australského Melbourne Adam Simmons (narozený 22. září 1970) a dodává:
„Z praktického hlediska mě hraní mnoha stylů pomáhá přežít coby profesionální hudebník, ale to není moje hlavní motivace. Užívám si výzev nejrůznějších stylů a žánrů jak technicky, tak esteticky. Zpočátku jsem kývl na jakoukoliv nabídku, protože jsem jednoduše chtěl hrát, teď už si mohu víc vybírat, ale stále hraji i věci, které mohou být považovány za méně umělecké, protože to vyžaduje rozdílný typ hry a můj vztah k publiku.“
VLIVY
„Začínal jsem hrát v jazzových bigbandech a na druhou stranu jsem hrál rock, funk a blues se spolužáky a s mým otcem Paulem, který je také saxofonista. Mou inspirací byli Albert Ayler, David Murray, Rahsaan Roland Kirk, Anthony Braxton, Frank Zappa, Captain Beefheart, Last Exit, Naked City, Carla Bley a Art Ensemble of Chicago. Ti všichni mě zajímali z hlediska hudby samotné, nikoliv žánru. Pak jsem začal studovat jazz a improvizaci a zároveň vystupovat ve ska a thrash kapelách. Od toho se začalo odvíjet vše další.“
SÓLOVÁ VYSTOUPENÍ
„Vždycky jsem vystupoval sólově, ale v roce 1999 jsem to začal považovat za skutečně seriózní část své práce. Tehdy jsem vydal první sólové CD Etudes a potřeboval jsem mu udělat promo a pořádně se nad tím zamyslet. Od té doby to považuji za stejně rovnocennou věc jako práci v souborech.“
„V roce 2009 jsem během šesti dnů nahrál bezejmenné CD, které mělo podpořit moje měsíční turné po Austrálii. Hrál jsem tehdy pro skutečně neuvěřitelně rozdílné publikum – od vesnických hospod pro motorkáře, přes hardcoreové avantgardní festivaly až po vystoupení na pláži. Ale zkrátka jsem hrál australskou hudbu pro Australany. Vždycky to byl ten samý materiál a nesnažil jsem se naplnit očekávání posluchačů, ale prezentovat jim svou vizi. Byla to taky skvělá příležitost předvést všech mým dvacet dechových nástrojů, které se mi akorát vešly do auta. To asi mimo Austrálii není možné, protože kdybych je někde ztratil, tak by mě to asi zabilo. Převážet celý tenhle nástrojový park taxíkem nebo vlakem by bylo peklo!!“
NÁSTROJE
„Mám rád všechny své nástroje pro jejich rozdílné hlasy a možnosti. Připouštím, že mi nejvíc sedí saxofony a považuji se především za tenor nebo soprán saxofonistu, ale hraji docela často i na baryton a mou libůstkou je i kontrabas klarinet. Šakuhači mě zase nutí přemýšlet víc o naslouchání zvuku. A pak používám různé hračky, které jsou nesmírně evokativní… Koneckonců, ať už hraji na cokoliv, nejdůležitější je pro mne zvuk a jak daný nástroj použít, abych vytvořil něco zajímavého a zároveň byl touto cestou schopen vyprávět určité příběhy.“
EVROPA A AKTIVITA PŘED FESTIVALEM ALTERNATIVA
„V průběhu posledních deseti let jezdím do Evropy zhruba ob rok a vystupoval jsem ve Francii, Německu a Polsku. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, jsem v Polsku, kde se účastním výstavy s názvem SMS (tedy Szczecin – Melbourne – Szczecin) v Národním muzeu ve Štětíně, kde se prezentuje nejen hudba, ale především sochy a asambláže. Stejná akce se před rokem konala v mém rodišti. Je to poněkud odlišné od mé běžné práce, ale skýtá to nové možnosti. Je to mnohem víc vizuální a konceptuální než zvukové a instinktivní. Zároveň je to interaktivní projekt, který je plný překvapení.
ADAM SIMMONS VYSTOUPÍ 24. 11. V KAŠTANU
(Bělohorská 150, Praha 6)