Když se v evropském kulturním prostoru stočí řeč na norskou hudební scénu, posluchači si obvykle vybaví několik zažitých stereotypů. Na jedné straně stojí éterický, zasněný art pop a severský elektro pop v tradici Aurory či Röyksopp, na straně druhé syrový blackmetalový underground z devadesátých let nebo esteticky vycizelovaný koncept „severského tónu“ v jazzu, jejž celosvětově proslavilo mnichovské vydavatelství ECM zásluhou Jana Garbareka nebo Nilse Pettera Molværa. V ulicích dnešního Osla však pulzuje i další druh energie – živelné, rytmicky vyzrálé a bytostně provázané s africkou diasporou čítající přibližně tři procenta norského obyvatelstva. Jednou z nejvýraznějších postav této nové vlny se stala zpěvačka, skladatelka a textařka Adama Janlo. Zazpívá na letošním třicátém ročníku mezinárodního festivalu Blues Alive v Šumperku (12.–14. listopadu).
V dubnu 2026 tato mladá rodačka z Osla suverénně opanovala čtrnáctý ročník prestižní mezinárodní soutěže European Blues Challenge v polských Katovicích. V konkurenci kapel ze čtyřiadvaceti evropských zemí si podmanila mezinárodní porotu i publikum projevem, který postrádal jakýkoli náznak akademického revivalismu či muzeální piety. Adama Janlo nevnímá blues, soul a rhythm and blues jako exponáty, jež je třeba oprašovat v dobových kostýmech. V jejím pojetí se kořenná hudba amerického Jihu přirozeně potkává se západoafrickou tradicí národa Soninké, gospelovou vroucností, dravostí moderního soulu i reflexí života v současné skandinávské metropoli. Její debutové album A Free Woman a elektrizující vystoupení ukazují, že staré hudební formy mohou v rukou nastupující generace fungovat jako nesmírně živý a aktuální nástroj osobní i společenské emancipace.

Dvojí domov
Adama Janlo se narodila v roce 1997 v Oslu a vyrostla v dělnické, multikulturní čtvrti Sagene, která se rozkládá podél toku řeky Akerselva. Sagene, historicky spjaté s textilními manufakturami a průmyslovým rozvojem hlavního města, se v posledních třech dekádách proměnilo v pestrý tavicí kotel kultur. Zdejší městský prostor zásadním způsobem formoval zpěvaččino vnímání světa: vyrůstala obklopena jak norskou městskou kulturou, tak silným rodinným zázemím, které si uchovávalo hlubokou vazbu k západoafrické vlasti jejích rodičů, Gambii.
Její rodina náleží k etnické skupině Soninké, společenství s bohatou historií sahající až k dávné Ghanské říši, jehož příslušníci dnes obývají rozsáhlá území takzvaného Sahelu na pomezí Gambie, Senegalu, Mali a Mauritánie. V domácnosti rodiny Janlo nebyla hudba pouhým pasivním zvukovým doprovodem všedního dne, nýbrž každodenním způsobem komunikace. Běžně zde zněly magnetofonové pásky a cédéčka předních západoafrických osobností – gambijského hráče na koru Jaliby Kuyateha, senegalské pěvecké legendy Youssou N’Doura nebo malijské zpěvačky Oumou Sangaré. V rodové linii byla hudební praxe přímo zakořeněna, neboť uznávaným hudebníkem byl už zpěvaččin dědeček.
Prvním nástrojem, k němuž se malá Adama dostala, však nebyl mikrofon ani kytara, nýbrž
