Adieu, Franku Zappo

My, Mothers, slibujeme, že pomůžeme jakémukoliv publiku, s kterým se dostaneme do kontaktu, při rychlém a spořádaném návratu k realistickým hodnotám…
Vidím to živě. Strahov narvaný k prasknutí. Všude dlouhovlasatí rozjetí mládežníci, pódium plné Mothers a na tribuně Jakeš a spol., hermeticky uzavření ochrankou a naslouchající Zappovým textům. Nádhera. Nakonec to šlo i bez Franka Zappy a jeho Mothers of Invention, ale jemu samotnému to nedalo a přijel si to hned ze začátku zkontrolovat. Spokojený věru byl. Dával to často najevo, už jen tím, že se poprvé v životě setkal se svým Fan clubem, nechal na sebe sahat a odpovídal na pozdravy z davu: „Čau Franku…“, dokonce občas zazpíval a zahrál a po celou dobu reagoval z šedesáti procent na přiblblé otázky. Například loňská i letošní tiskovka byla mistrovstvím světa v nudě a vykulené zbytečnosti. Když se Činovníci Society Pages (organizace sdružující fan kluby Franka Zappy z celého světa) dozvěděli, co všechno Zappa u nás prováděl, asi je omejvali. Abychom se ale domluvili – podvakrát to byla událost prvního řádu a všechny ty zbytečnosti a vyvalenosti z naší strany je obyčejná daň minulosti, holt asi je toho na nás moc. Potřetí, kdoví? V něčem jsme mu ale asi dost píchli. Nepochybujte o tom, že současný pokus kandidovat na úřad amerického prezidenta, z jeho strany sice dost neočekávaný a snad i naivní, nemá kořeny nikde jinde než na Pražském hradě nebo v bytě Michaela Kocába.
Po loňském politicko-prestižně dolarovém faux pas se už nečekalo, že by se k nám ještě někdy vrátil. Alespoň ne touto formou. I Michael Kocáb zpočátku do jednoho pytle hozený, přiznal, že Zappa fotografující se při prezidentově oslavném newyorském večírku v USA před popelnicemi, z lásky k nám hodně ubral. Co si řekli, to si řekli. Velký Frank Zappa, milovaný podzemníky i normálníky, se přijíždí rozloučit s tím posledním Ivanem, co nám tu zbyl a zůstává tu čtyři dny.
Vrcholem návštěvy se stává zcela určitě jeho účast na slavném koncertě Adieu CA ve Sportovní hale společně s Pražským výběrem a jeho hosty, jemuž měli dominovat i Alexandrovci, Či sem tam nějaký Paul McCartney nebo Phil Collins. Už v Americe si po telefonu vymínil, že zpívat nebude, po přemlouvání svolil přivést s sebou kytaru. Art Production K, mající v osobě paní Magdalény Kocábové jeho pobyt pod režijním dohledem, mu za to zaplatili letenku.
Instrukce na hraní alba Freak Out: Za prvé si ho koupíte. Za druhé ho nenecháte na zadním sedadle auta, aby se rozteklo, za třetí vytáhnete desku Č. 2 jako první a přehrajete si poslední stranu nejdřív… Zhasnete světla a sednete si před svým stereo s hlavou před reproduktury a vytočíte hlasitost až na doraz. Za čtvrté. Nahrávka trvá 12 minut a 37 vteřin. Jestliže do osmi minut vás začne bolet hlava, spalte to album a dejte pozor, ať nevdechnete kouř z doprovodných textů. Schovejte si popel, protože je užitečný na odstranění bradavic a plísně na nohou. Za páté, jestli přežijete těch 12 minut a 37 vteřin, pokračujte…
No vidíte, i u nás se našla síla lidí, kteří to vydrželi nejen oněch 12 minut a 37 vteřin, jedou v tom zappologismu dodnes. Jistě si pamatujete na loňský triumfální Zappův přílet a davy lidí na letišti. Věřte tomu, že i pro něho to byl obrovský zážitek a já osobně věřím tomu, že i jeden z důvodů opětovné návštěvy a slevení z naštvanosti. Bohužel celá ta letošní návštěva moc slavně nezačala.
Zappa je vážně nemocný a veškeré povídání o tomto problému budiž tabu. Normální Člověk to pochopí. Normální, viďte, návštěvníci tiskovek?! Už dlouhou dobu zavřený ve svém studiu pouze chrlí upravené záznamy z předešlých turné, např. Broadway The Hard Way rozprostírá na sérii dvojalb You Can’t Do That On Stage Anymore vol. 1-4 nebo The Best Band You Never Heard In Your Life a nahrává hudbu spadající do oblasti moderní vážné tvorby. Naposledy hrál v Janově v roce 1988 a na turné s bigbítem nepomýšlí, na veřejnost vyleze jenom se svou novou muzikou coby dirigent symfonického orchestru. Hodně se šetří, tedy jestli se dá té kupě winstonek a kafí denně říkat odpočinek, a zajímá se o lidové léčitelství. Rozbujelá reklama, provázející onu loňskou návštěvu, tudíž nebyla na místě. Málokdo z Art Production K by dal ruku do ohně, že Zappa skutečně vstoupí na naši půdu. Dělalo se jakoby nic a čekalo se. Naplánovaný přílet na pondělí ráno se pozdě v noci z neděle na pondělí rozplynul jako pára, když z Ameriky volá Zappův manažer do Prahy, že když sebou nehoděj, zmeškaj ho na letišti, kam zhruba za půl hodiny přiletí zváštním letadlem z Frankfurtu, protože v Orly je stávka a Zappa se snažil dostat se sem včas.
Rozčarování z prázdnotou zející letištní haly, hlavně pro přítomnost Gail, před kterou se chtěl „vytáhnout“, se vylepšilo informací, že je očekáván až zítra ráno. To, že tu budou lidi čekat. „No, když tu budou oni, to tu musím být i já“, dí Zappa. Už jistě tušíte, jak to dopadlo. I přes rozhlasové vysílání a zmínky v tisku pouhopouhých 18 lidí. Slovy osmnáct. V tom jsou započteni i zástupci všeho hudebního tisku a dvanáct příznivců Fan clubu v čele s dnes už blízkým Zappovým přítelem Právošem Tomkem. S ním se také hned, ještě na přechodu při vystupování z auta vítá s coby starým známým a přijímá vysvětlení okolního liduprázdna.
Loňské tři tisícovky nikde. Gail se usmívala a Frank v černých brýlích a teplákové soupravě nedal nic znát. Prý ho to hodně vzalo, hlavně kvůli Gail. Ujímá se ho paní Magda a šupem na tiskovku a příprava na koncert. Ach, ty tiskovky (mimochodem, jediné setkání s tuzemskými novináři, pak už jen rakouský Rudy Dolezal a CBS a samozřejmě Právo Tomek), naučit jsme se něco mohli, navíc při tak významné příležitosti. Dvě tři zajímavé otázky, ostatní nuda. Snažil se i Michael Kocáb, ale moc to nešlo. Zappa odpovídal jako vždy trpělivě, ale viditelně se nudil.
Večerní koncert. Vlastně superkoncert Pražského výběru a přátel se stává jakousi tečkou za dlouhodobou prací Kocába-politika. Událost jako hrom. Když jste se ale rozhlídli kolem (nejen v Praze), lidi si těch výfukovýcvh plynů za auťáky okupantiků ani skoro nevšímali.
Do Sportovní haly sice přišly tisíce lidí, bylo zcela plno, ale ta předvídaná triumfálnost, ten zemi otvírající pocit, se nedostavil, nebo u malého procenta. Prostě koncert Výběru a snad i Zappy. To první se sice zdařilo, ale kdyby ‚ Zappa k lidem jenom promluvil, snad by vše dopadlo lip. Předvádějící se Výběr, nereagující na Zappovy snahy ztlumovat a uklidňovat. Bubeníci obcházení samotným Michaelem. Pavlíčkův pocit, že se Zappou odrovná všechny lidi v hale super soubojem kytaristů. A naproti tomu autoritativnost Zappy, který je zvyklý být za všech okolností na jevišti pánem, patrně vedla k předčasnému vytažení šňůry ze zesilovače a úprku do šatny. Ani Gail, ani Michael to nevyřešili. Vrátit se nehodlal, i když tak trochu cítil, že to přehnal. Nevěděl ale, jak to řešit. Smůla. Maďaři na to šli o pár dní později při podobné příležitosti jinak, snad se i u nás poučili. Na Zappu čekala „poslouchající a nepředvádějící se“ kapela, pro niž byl Zappa šéfem a koukejme, jde to. Hraje se téměř 12 minut a ještě navrch přídaveček 8 minut. Žádné reggae ladění.
Tohle všechno ale lidi v hale netušili, koncert jel dál a někdo si možná něco pomyslel o nafoukanosti světové hvězdy, právo na to měl. Při show u fontány za pomoci nafukovací „Marfuši“ a vrtulníku se už Frank tvářil normálka a usmíval se na celé kolo. Mně osobně se ta vzpoura líbila, zasloužili jsme si to. Ještě tak utéct z TV studia, hlavně z toho loňského, v přímém přenosu!
Nu což, slávy přes to bylo až až a vlastně se nic nestalo. Lidi viděli živého Franka Zappu a pořádného bigbítu se jim také dostalo. Zappa sice přijel hlavně kvůli Michaelovi Kocábovi a tomu poslednímu vojáčkovi, ale coby obchodník a začínající politik tu měl spousty další práce, veřejnosti už neznámé a ryze soukromé.
V úterý jedná s panem Mikloškem a jinými politiky, ve středu pak zajímavě vysvětluje v televizním Kontaktu, jak si představuje svoji prezidentskou kampaň, dostatečně času po oba dva dny věnuje i Tomkovým zappologům a ve středu večer pak v Kolodějích povečeří a podumá s Jiřím Bártou, jemuž v Americe už uvedl tři filmy a spolupráci s ním chce rozvinout, o čemž spolu už debatovali dopoledne v hotelu Forum, kde Zappa bydlel. S Petrem Oslzlým a jinými hosty oficiální večeře na počest pana Zappy a jeho ženy Gail.
Utahaný jako kotě potom ve čtvrtek na pražské Ruzyni posedává kousek dál od lidí sám na židličce a odpočinkově kouká do prázdna. Má toho dost. Rozloučit se nepřišel mimo jeho přátel opět žádný dav lidí. Už na to asi nečekal. Poučil se a snad i pochopil, co že je to za stát, to Československo. Od přátel vím, že porozuměl asi jen dvaceti procentům toho, co tu vyvádíme. Je takhle vyfocený. Smutný obrázek.
Jestliže Franka Zappu u nás znovu uvidíme, tak asi jen jako profesionálního hudebníka s muzikou, s níž se chce představit na frankfurtském festivalu příští rok. Jedná se o muziku vážnou, podzemnfci. Kontakty, které nadále bude udržovat s našinci, mají základ v přátelství. Naši politici a obchodníci (až na výjimky) ho prý zklamali.
Na letištní ploše se otočil a zamával. Nedělá to. Myslete si o tom, co chcete…
Hej, kámo, kdypak ses naposledy šprajcnul normě? Nejde to risknout? Je toho moc v sázce na starý Alma Mater? Není kam jinam jít? Seš nekvalifikovanej pro domovnický zařazení! Bacha! Už jsou tady zas. Je to ta banda chlápků, kteří žijou v tom starým fóru: Seš to Ty a dvě miliardy tvejch nejbližších přátel stojících v hovnech až po brady a pějících NEDĚLEJTE VLNY.
Ukázka z knihy The Real Frank Zappa Book

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *