Adrian Quesada: Psychedelická romantika

Adrian Quesada, více proslavený z texaské dvojice Black Pumas, už v mládí propadl romantickému boleru. Hudbě, před jejímž patosem se obvykle utíká. Během covidu se k ní i přes varování přátel vyhlášený multiinstrumentalista a producent vrátil a s hostujícími zpěváky, ochotnými vložit do bolera doslova svou duši, natočil návykové album Boleros Psicodélicos.

Říkalo se, že bez bolera by svět byl definitivně horším místem, nicméně, a upřímně, nemysleli si to vždycky úplně všichni. Ne každý byl totiž připravený na takovou dávku přepjaté písňové romantičnosti původem z Kuby. Takže když si srdceryvné pomalé balady vzala v šedesátých letech minulého století po svém do parády mládež, po celé Latinské Americe se dosud skromně doprovázené bolero následně rozletělo nejen v atraktivnější barokně rozmáchlejší verzi, hlavně o pořádný stupeň ubralo ze sladkosti. Svébytný souzvuk rockové psychedelie, popu, soulu, surfových kytar, kvílejících varhan nebo cembala a lesů smyčců proměnil bolero v jednu z nejpopulárnějších jihoamerických moderních hudebních forem. Obzvlášť v Mexiku, kam ostatně koncem 19. století z Kuby dorazilo nejdříve. Mariachi ho tu ještě vydatněji „pocukrovali“, zdaleka experimentálně odvážnější mexické, chilské a peruánské rockové skupiny „slaďáky“ ovšem vzápětí usadily do středu psychedelického dění šedesátých let, kde už rotovala peruánská chicha, účinkující údajně jako magický amazonský nápoj ayahuasca (viz UNI 4/21).

S koncem hippies éry hledající cestu do nových sfér vědomí skrze psychedelický rock bolero zapadlo a přesunulo se do škatulky „hudba pro staré“ nebo otrlé. Na posvátnosti to ovšem baladám nikdy neubralo: ta nejromantičtější a nejechtovnější bolera vracejí třeba dnes do hry mladé sestry Las Hermanas García z afro-mexického pobřežního regionu Costa Chica. A úplnou

Adrian Quesada, více proslavený z texaské dvojice Black Pumas . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář