Afenginn: Movements I

Možná víc než s melodií si na téhle věci pohrávají s rytmy. Opožděné, dozvučné právě v harmonických nástrojích, jakoby zakopávající přes sebe a setkávající se až kdesi daleko, někde pod vlnkami, spíš šumem stvořeného smyčcového kvarteta, i klavírní minimalismus je poněkud „od rytmu“, než vplyne jednoduché bušení basového bubnu po šamanském smyslu od věků kopírovaně symbolizujícího tlukot srdce, zde s ostatními nástroji připojený/propojený s mnohými dalšími srdci, tepoty třeba obvyklým sluchem neslyšnými, možná až z nejhlubšího nitra Země. Vše je spojené.
Šest skladeb, tracků, písní s vokály-sbory beze slov (Movement Part 3: Undertyk), vlíná jeden do druhého a dalšího, jen s novými mikromelodickými nápady = vjemy, pojí třeba i zpátky k prvnímu, druhému etc., jiné nástroje – tu violoncello, housle, tuba, klarinet předjímavě excitovaný milosrdně až k dechberoucímu hymnu Ind i kampen, kammerat (Bravo bravo) v mohutné, obří instrumentaci. Jako monstrózní orchestr plný dechů trombónů, triády výsostně výskavých (vznostnou melodii nesoucích) křídlovek, smyčců, valby perkusí i neustálého spodního tepu basového bubnu, plus klavír, plus takřka podprahových vln samplů či modálně „přílivového“ melodizujícího hukotu elektroniky. Těžko hledat vrcholnou část, pasáž, když celek je vrcholně vnešenou hudbou, silou. Part 5: Emberlin zklidní velebným cellem nad kraftwerkovským cvrlikáním předehrou pro finále Part 6: Taktstok (Galpet). A to si myslíte, že výš, silněji, to nelze. Ten základní basový buben je tu mistrovsky zvukově obnažen na dřevěnou dřeň s kůží s dotřeskem! Všechny nástroje do naha očištěny. Klavír, bijící bicí, šelesty, hlasy, dechy, smyky smyčců, kytary, mandolína, struny, všechno slyšíte i v sobě. V profilovém článku o Afenginn Síla a opojení (UNI 1/2017) je cesta kapely i vrchního tvůrce Kima Rafaela Nyberga esenciálně popsána až k tehdy vrcholnému takřka symfonickému dílu Opus (2016). Deset let poté je Movement I hudební slavností do poslední noty.