AFRONAUT: Africans from Outta Space

The Good Times Co, 2020, 19:43

Afronauté opravdu žili a v 60. letech, daleko před Američany a Rusy, se ze Zambie chystali odletět na Mars v raketoplánu z plechového sudu. Dopředu chvályhodně rozhodnuti nevnucovat tamním domorodcům křesťanství. Usoudili totiž, že by to asi nebyl dobrý nápad. Vládní zambijské podcenění promyšleného vesmírného programu nakonec zabránilo, aby se Afronauté na misi vydali. Co když ale historikům něco uniklo a přece jenom odlétli?

S jejich návratem i tak nikdo moc nepočítal, ale když už k němu přece jen evidentně došlo, přiletěli stylově – na vznášejících se autech bez kol. A můžeme pouze spekulovat, jestli vzali nohy na ramena před blížícím se americkým robotickým průzkumníkem Perseverance nebo už zkrátka usoudili, že nastal čas, abychom se seznámili s hudbou z Marsu, respektive z jiného vesmíru. Asi tak nějak totiž zní punk-blues-pop-rocková nálož debutujících Afronautů, aktuálně obyvatel jihoafrického předměstí Soweto. Třeba je za vším jen obyčejná samaritánská potřeba nás informovat – to kdyby to náhodou ještě někdo nevěděl – že se celý svět zbláznil. K probrání se z kolektivního šílenství nabízejí ve skladbě Birdhouse efektní budíček – kvokání slepice. Čert ví, ale jak to opravdu myslí: následující konstatování „vítejte ve své zkáze“ nezní nijak optimisticky.

Trojice Afronautů přitom pobaveně sleduje, jak třeštíme oči z toho, že po bělošských kapelách ze 70. let převzali punkové žezlo naštvaní černí kluci na skateboardech, kterým přišlo kwaito příliš pomalé a hip hop nudný. A když už hrají vlastní verzi country, tak proč se divíme, že si ke kytaře a bubnům přidali housle. Čtete dobře, housle. Politika Afronauty moc nezajímá, za to ostrými nadávkami na chudobu, rasismus a nedostatek vzdělání a práce pro mladé jsou posedlí úplně stejně, jako svým punkem, v němž ale vůbec nejde o rychlost. Jen svou hudbou prý nechtějí zapadat ani do kruhu ani do čtverce.

Přidat komentář