Agu: Ke světlu

agu„Z mraků a duhy, ze světla a tmy, z chladivých kapek rosy a tvrdých kamenů zrodily se písničky,“ píše polská autorka a zpěvačka Agu na svém internetovém profilu. Ačkoli mám ve zvyku podobná poetická přirovnání nebrat příliš v potaz a spíše mě zajímají konkrétní inspirace, mentální pochody a racionální vysvětlení procesu tvorby, v tomto případě mlhavé přírodní přirovnání platí. Tvorba, kterou Agu předkládá na svém debutovém albu Ke světlu, je totiž éterická, zasněná a prostřednictvím konkrétních slov těžko uchopitelná.
Nová akvizice čím dál aktivnějšího nezávislého vydavatelství Yannick South se na české scéně nezjevila zčistajasna. Agu do Prahy přicestovala ve zlomové době – pro naše země i pro ni samotnou. Bylo to v době, kdy Polsko i Česko vstupovaly do Evropské unie, budoucí písničkářka měla krátce po maturitě, a zatímco někteří její spolužáci hledali štěstí v západní Evropě, ona sama se vydala od pobřeží Baltského moře na jih. V průběhu oněch zhruba jedenácti let, které od té doby uplynuly, se ze studentky Agnieszky, píšící verše do šuplíku, stala dospělá mladá žena Agu, jedna z nejpozoruhodnějších nových písničkářek na tuzemské scéně. Vedle rodné polštiny začala psát texty také v angličtině a v poslední době se pokouší i o češtinu. Díky použití tří jazyků je album pestré, ale více než na textech písně stojí na celkové atmosféře, na aranžích a na zpěvaččině podání.
Ostatně témata se na albu opakují – od snů (Papierowe sny) přes spánek (A ty śpisz, Soma) až k závěrečné Ukolébavce. Jenže už naléhavý projev v první písni Řeka, do ambientních kytar zabalený šepot i vzdálené volání, nabízejí klíč k poslechu. Je lhostejné, zda se zpívá či ševelí česky, polsky, nebo anglicky. Příjemný ženský hlas je nástrojem, který se skvěle doplňuje s kytarovým uměním druhého aktéra alba, Tomáše J. Holého. Díky jeho zvukovým plochám má deska jako celek blíže k ambientu, minimalismu nebo chill-outové elektronické hudbě než k tomu, co jsme zvyklí označovat jako folk. Z textů, jistě důležitých, se tak stávají pouze mlhavé náznaky, které posluchači leccos napoví, ale neodtajní příliš mnoho. Člověk pak nemusí tušit, co to v polštině znamená Kaleka, aby si stejnojmennou píseň – podle mne jednu z nejsilnějších na albu – zamiloval. Písně, které Agu píše, jsou samy o sobě nadprůměrné. Až díky týmové práci (vedle kytaristy Holého je třeba zmínit producenta a mistra zvuku Romana Raje) se však povedlo natočit skutečně pozoruhodnou desku. Ne že by vše bylo dokonalé – v Ukolébavce nečeský přízvuk bije do uší (a to musím zdůraznit, že Agu mluví česky velmi dobře), některé melodie jsou si docela podobné –, ale celkově jde o velmi slibný debut s momenty, které si nezaslouží zapadnout (Kaleka, Hlubina, Řeka…). Bude zajímavé sledovat autorčin další vývoj, protože od natočení alba změnila doprovodného kytaristu a pochopitelně píše další písně. Těším se tedy na pokračování.

Yannick South, 2015, 43:45

Přidat komentář