Album jako vyhynulý druh?

Prodej albového formátu poslouchané hudby ve formě fyzických nosičů a downloadingu prudce klesá a hudební průmysl se vrací zpět k éře diktované posluchačovým zájmem o jednotlivé hudební snímky, případně jejich libovolně volitelné kombinace. Znamená to tedy, že je éra kolekce hudebních snímků dlouhohrajícího formátu, tedy LPlong playing format, před zánikem?

 

 

Takové nebezpečí ještě sice nehrozí, albový formát individuálního poslechu hudby nicméně zoufale bojuje o svoji existenci. Podle statistik publikovaných profesní organizací Recording Industry Association of America (RIAA) se hodnota totálních celoamerických prodejů alb (downloading, CD a vinyl) za první polovinu roku 2018 propadla o 25,8 % v meziročním srovnání se stejným obdobím roku 2017. Jestliže takto vysokoprocentní propad prodejů bude pokračovat i po zbytek letoška, což podle všech ukazatelů zřejmě nastane, celoroční prodej alb v USA za rok 2018 skončí na polovině hodnoty, které tato částka dosáhla v roce 2015. Jinými slovy, američtí konzumenti utratí za albový formát poslouchané hudby o půl miliardy dolarů méně, než zaplatili v roce 2017.

Cédéčková alba, nepřekvapivě, jdou v čele této prodejní pohromy. Po ještě celkem přijatelném propadu objemů prodeje o 6,5% za rok 2017 se výnosy vygenerované prodejem CD alb v Americe propadly téměř o polovinu – o celých 41,5% na 246 milionů dolarů.

Není těžké pochopit proč. Letošní rok bude historicky vnímán jako milník akcelerace propadu prodejů albového formátu nakupované hudby. Performeři jako Drake, Cardi B, Migos, Eminem, Kanye West nebo Travis Scott, jeden jako druhý(á), všichni vydali své netrpělivě očekávané nové nahrávky v LP formátu v prvním týdnu jejich zahájeného prodeje výhradně na platformách digitálních hudebně-distribučních služeb. Zdostupnění fyzických nosičů týchž nahrávek následovalo až poté, co odezněla iniciální digitální „nákupní“ horečka těchto novinek.

Vypadá to tak, že těmi, kteří co nejaktivněji ohrnují nos nad CD nosiči (a kamennými prodejnami, kde se tyto prodávají) jsou největší borci hip hopu, kteří se namísto toho výhradně soustřeďují na Spotify či Apple Music, kde jejich žánr v současnosti naprosto kraluje.

Možná si někdo vzpomene, jak se v roce 2014 spoluzakladatel Spotify Daniel Ek, pustil do dost profláklé veřejné konfrontace s Taylor Swift poté, když se zpěvačka rozhodla stáhnout celý svůj tehdejší dosavadní katalog z této distribuční služby. Když musel čelit obvinění, že jeho Spotify „kanibalizovala“ albový koncept hudebních nahrávek, Ek tehdy napsal: „V dávných časech mnozí umělci prodávali každoročně mnoho milionů kusů svých alb. Dnes tomu však již dávno tak není, posluchačské zvyklosti kupujících se změnily a ty doby se již nevrátí.“

Jak víme, hudební průmysl tehdy s Ekem souhlasil a pustil se střemhlav (tedy – zisk především) do streamingem vedeného byznysu. Ale přece jen: neobětoval hudební průmysl v této své odhodlanosti vrhnout se tam, kde jsou peníze, přece jenom něco daleko cennějšího, než si možná tehdy sám uvědomoval? Samozřejmě, prodejní hity na streamingových platformách vydělávají spoustě lidí hromady peněz. Ale nejsou s tím, jak LP formátu začíná zvonit umíráček – a s tím jak se hudební byznys vrací zpět k předbeatlovské éře singlové konzumace hudby – hudební fanoušci nuceni mít méně „závazný“ vztah vůči nově přicházejícím interpretům? Odpověď na tuto otázku v konečném důsledku závisí na způsobu, jakým tito fanoušci konzumují svoji hudbu na Spotify, Apple Music a dalších distribučních platformách. Veškerá nově nabízená hudba totiž co do počtu prodeje svých kopií není účetně klasifikována stejně.

Vezměme si za příklad Drakeovo album Scorpion, nejprodávanější letošní album na americkém trhu. Se zjevným záměrem dosáhnout co nejvyššího počtu streamů (a přitom zlomit řadu dalších rekordů v branži), Scorpion sestává z pětadvaceti snímků. Přitom, jak lze zjistit ze statistik webové stránky Kworb, která platformu Spotify monitoruje, asi 63% globálních streamů ze Spotify od června, kdy bylo album dáno k dispozici, pochází z pouhých tří snímků na albu: God’s Plan, In My FeelingsNice for What. Pouze šest snímků z alba (kromě uvedených tří jsou to dále tracky Nonstop, Don’t Matter to MeI’m Upset) dosáhlo 82% celkového počtu streamů. Zbývajících devatenáct snímků z alba dohromady zaznamenalo 18% streamů, tedy v průměru méně než 1% každý z nich.

Podobně je tomu v případě nejprodávanějšího alba v USA z první poloviny roku 2018, a sice beerbongs & bentleys od Post Malone, z kterého pouze tři snímky (Rockstar, PsychoBetter Now) vykazují celkově 62% z celosvětových streamů ze Spotify.

Můžeme namítnout, že tomu přece vždycky tak bylo. Že koupěchtiví posluchači v předchozích érách si koupili celé album, na kterém si zvolili ty nejoblíbenější kousky a ty nezajímavé prostě ignorovali tím, že je přeskakovali. Jsou hlasy, které tvrdí, že streaming je přece báječná novinka pro albový koncept hudební nahrávky. Každý fanoušek, kdekoli na světě, může nyní legálně „konzumovat“ albový formát nahrávky zdarma a nemusí škudlit na to, aby si nahrávku musel koupit za často pro něj podstatnou peněžní částku ve formě CD nebo downloadingu.

Hudební průmyslová mašinérie však urputně maká na tom, jak albový LP formát z trhu odstranit. Hitparáda Billboard 200, stále ještě světově nejautoritativnější oficiální žebříček nejprodávanějších alb v hudební branži, začala od prosince 2014 vzájemně kombinovat streamy jednotlivých snímků z daného alba coby tzv. streaming-equivalent albums (streamingově ekvivalentní alba). Tento dnešní a mnohými napadaný model používaný Billboardem znamená, že 1250 placených streamů z platforem Apple Music nebo Spotify Premium se započítává jako jeden tvrdý prodej daného alba, který má platnost (je ekvivalentem) 3750 streamů na inzerenty dotovaných platformách jako je YouTube nebo méně luxusní kategorie Spotify.

To však často vede k poněkud kuriózním situacím. Již zmiňovaný Drakeův Scorpion se prodal v řádu 160 000 pravých albových jednotek již v prvním týdnu svého uvedení na trh (formou downloadingu), avšak podle údajů uznávané agentury Billboard/Nielsen, více než třikrát vyššího počtu prodejů tohoto alba (551 000) bylo dosaženo v uvedené a sporné kategorii streamingově ekvivalentních alb.

V průběhu druhého týdne bodování alba Scorpion na žebříčku Billboard 200 vynikla sporadičnost přístupu tzv. streamingově ekvivalentních alb naplno. Alba se prodalo (tedy, prokazatelně účetně prodalo) pouhých 29 000 kusů na iTunes apod., přičemž desetkrát většího objemu prodeje (celkem 288 000 „jednotek“) bylo „kreativně účetně vyčísleno formou agregovaných jedno-snímkových streamů.

Vypadá to, že hudební průmysl čelí tak trochu své vlastní existenciální krizi. Jak může být streaming považován za ekvivalent něčeho, čím ve skutečnosti není (tedy účetně prokazatelného počtu prodaných jednotek alba)?

Zánik tzv. formátu albového tracku, ne-li dokonce alba jako takového, by měl nejenom významně nepříznivý komerční dopad pro hudební průmysl, ale i pro opravdové milovníky hudby samotné. Vzpomeňme, alespoň my starší pamětníci, jakou bombou byl v druhé polovině 60. let příchod žánru konceptuálního alba, jakožto, zdůrazňuji, záměrného uměleckého projektu, ve formě slavných vinylových elpíček od Beatles, Zappy, Pink Floyd a posléze řady dalších tehdy avantgardních kapel.

A proto se již také někteří velcí „hráči“ na hudebně-průmyslovém trhu snaží tento vývojový posluchačský trend zvrátit. Letošního 13. října kupříkladu britský hudební průmysl spustil společnou propagační akci s názvem Národní den alba. Přední labely (přes svoji oborovou agenturu BPI), nezávislé labely (přes svoji asociaci AIM), Official Charts Company a široká síť britských maloobchodních prodejců hudebních nosičů se snažili kupujícím připomenout tradici, půvab a výhody albového formátu. Jejich kampani se dostalo další významné podpory na všech rozhlasových kanálech BBC. Šlo o snahu o podobnou akci, která již několik let za sebou úspěšně běží na obou stranách Atlantiku pod názvem Record Store Day (Den obchodů s deskami), kdy propagace fyzických hudebních nosičů mezi lidmi nakupujícími hudbu skutečně zvyšuje jejich prodej. Jak však nedávno ve svém skvělém týdenním webovém analytickém bulletinu Music Business Worldwide (jenž nejnověji zfúzoval s webovým i papírovým ikonickým časopisem Rolling Stone) s ironickým povzdechem napsal jeho zakladatel a šéf Tim Ingham, „…navzdory společné snaze, prodej alb v Británii, přesně v týdnu, kdy proběhl Národní den alba, slabě poklesl…!

Přidat komentář