Album měsíce: ZVÍŘE JMÉNEM PODZIM/Září

Zvíře jménem podzim, původně jednorázový mnohohlavý projekt Jakuba Königa, se „nečekaně“ vrátil s novým albem. Přesněji řečeno – mělo vzniknout EP na rozloučenou, ale nakonec je z toho sice kratší, ale už plnohodnotné album. Album, které pestrostí a „mnohohlavostí“ navazuje na debut z roku 2017, ale zároveň odkrývá nové možnosti spolupráce v rámci kapely a především nové možnosti zvuku. Je vlastně škoda, že tato „nad-skupina“ vydala svou albovou dvojku na rozloučenou, že její uvedení má provázet rituální spálení zvířete a že prý „tahle obrovitánská věc se nedá tahat donekonečna a musí včas skončit“.

König s přáteli si k realizaci alba přizvali Pjoniho, tedy slovenského producenta Jonatána Pastirčáka, který se v poslední době uvedl do povědomí spoluprací s o generaci starším Ľubomírem Burgrem (Burgr & Pjoni, album Výletné lode) nebo s Katarziou (Antigona). Jeho přístup je na albu slyšet, i když změna není tak radikální jako třeba právě na Antigoně. Zvíře si už na debutu nelámalo své hlavy s žánry, pracovalo s ambientem (Ampliony) i s kombinací rocku a elektroniky (Andulka). Tentokrát k tomu přibylo elektronické zkreslení lidského hlasu (Psí sny) a krásné elektro-akustické momenty (Podzimní pes), elektronika hraje výraznější roli než dříve i v čistě lyrických písních jako Malej měsíc a náladu celého alba vlastně předznamenává úvodní umělý úder v titulním Září. Rockové momenty naopak ustoupily do pozadí.

Zvíře jménem podzim však na svém novém albu nabízí ještě jednu změnu. Ne že by zcela ubylo naléhavých pasáží, ale hitovky tipu Zvíře jménem podzim, Neděle nebo Kolíne z minulé desky je zde těžké najít. Více než o refrény (jakkoli ty se u Jakuba Königa zpravidla noří nenápadně z celkového zvuku) zde jde o struktury, o zvuk (opravu výtečný), o náladu. Jako by podzimní zvíře mizelo v mlze měsícem osvíceného lesa, mávalo tlapou na rozloučenou a nechávalo po sobě jen neurčitý a přitom intenzivní dojem.

Zatímco však hudbu na albu spojujeme s těmito mlhavými pocity, texty jsou tentokrát možná konkrétnější než dříve. Zvíře dostává konkrétní jména (v textech se to hemží psy a vlky prakticky od začátku do konce alba) a třeba text skladby Vlčí srdce (až hiphopová deklamace Ondřeje Mataje) má přímo archetypální prvky: „Viděl jsem tebe, vlka, bratře / Spolu jsme čekali ve tmě / Než přišel čas vyjít ven.“ Navíc od rituálního volání v úvodní skladbě „Přikryj mě svýma planoucíma perutěma“ až po závěrečnou „Dobrou noc / Mým potápějícím“ se jedná o jeden souvislý příběh odehrávající se v raně podzimní noci, v níž s podzimním zvířetem komunikujeme se všemi čtyřmi živly.

Bylo by zajímavé sledovat, jak bude kapela na tento koncept navazovat. Ale na druhou stranu je pravda, že zkrotit patnáctihlavý orchestr na jednom pódiu není úplně snadné. Spíše tedy očekávejme, že Jakub König v budoucnu vymyslí opět něco nového. Něco personálně mezi obrovským Zvířetem a komorním Kittchenem.

 

Indies Scope, 2019, 36:50

 

 

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.