Album měsíce dubna

mertaVladimír Merta: Podkrovní pásky
Mimořádně pěkně graficky upravený box přináší čtyři kompaktní disky se všemi nahrávkami, které Vladimír Merta během roku 1976 natočil na poloprofesionální magnetofon Revox, s občasnou muzikantskou výpomocí kytaristy Jaroslava Höniga, perkusisty Jiřího Pipka, saxofonisty a flétnisty Jiřího Stivína. Některé z těchto písní mezitím už vyšly; začátkem devadesátých let na gramofonové desce Hodina vlka a na kompaktních discích Bití rublem a Svátky trpělivosti. Ale teprve tohle je definitivní vydání: vzorně připravené editorem Lubomírem Houdkem, s více než 70 minutami předtím nepublikovaných nahrávek, vybavené obsáhlou přílohou s otištěnými texty písní, Mertovými komentáři a pečlivou dokumentací.
Když Merta doma v podkroví nahrával, bylo mu třicet let a měl už za sebou hodně přes stovku písní. Některé předtím zaznamenal na desku vydanou roku 1969 ve Francii, některé na desku nevydanou roku 1970 v Československu. V březnu 1976 se ještě podílel na albu Šafrán, vylisovaném, ale hned zase sešrotovaném. Domácí posluchači si tedy mohli koupit všeho všudy jen jeden Mertův singl, i ten ale byl skoro nesehnatelný. Bylo tedy samozřejmě hodně důvodů k tomu, aby se Merta snažil svou tvorbu zachytit aspoň takto podomácku, pro přátele a pro budoucnost.
mertaNení třeba dlouhého studia Mertových textů, aby bylo jasné, že mnohé z nich patřily do kategorie „který nikdo nikdy v týhle zemi na desku nenahraje“, jak Merta zpívá v písni Bůček. „Nějaký písničkář se ztratil / vykázaný z hranic své vlastní země / na zádech nesl denně bídu lidí / viděl svět příliš temně“ – předkládat tohle textové komisi by opravdu nemělo žádný smysl. A takových písní je tu dlouhá řada, z CD Bití rublem vlastně všechny.
Ale i kdyby nebylo „závadových“ textů, Mertova tvorba by to v socialistických vydavatelstvích stejně neměla lehké: lze si snadno představit tehdejší dramaturgy, jak dělají kyselé obličeje nad písněmi o mnoha desítkách veršů, s délkami osm i deset minut. Vladimír občas skutečně míval sklony sepisovat obsáhlé traktáty a vydávat je za písničky. Jenže díky svému mimořádnému talentu dokázal dát ducha a působivost i skladbám, do jakých by se nikdo jiný vůbec nepustil a které by v méně osobitém podání nutně působily jako křeč.
Merta o tehdejším nahrávání napsal: „Vytahoval jsem i písně nehotové, s nadějí, že je jednou nahraju líp. Ten omyl mě provází celoživotně: nikdy není žádná píseň tak lehká, abych se ji dokonale naučil.“ Mertovy písně opravdu nejsou lehké, v žádném smyslu toho slova. Možná se něco nepovedlo, jak chtěl; ale jak sám v jednom komentáři napsal – „Na nepovedených písničkách je nejhezčí způsob, jakým se nepovedly.“ Mertova odvaha pouštět se na tenký led totiž s sebou vždy nese něco překvapivého a unikátního, co vynikne až v širším kontextu jeho tvorby a s časovým odstupem. I proto jsou Podkrovní pásky ve svém celku daleko působivější, než by mohl být prostý součet zařazených skladeb. Mnohdy jsou ty písně pevně spjaté se svou dobou, málo srozumitelné těm, kdo neznají souvislosti. Ale zároveň dnes mohou hodně říci o tehdejší společenské atmosféře – jen je třeba umět jim naslouchat.
Název čtyřalba je variací na Dylanovy Basement Tapes. Merta ovšem byl v jiné situaci. Nenahrával demosnímky připravovaných písní, spíš si dělal částečnou rekapitulaci své tvorby: 38 skladeb, včetně působivého přetlumočení Grechutovy písně Uchránit od zapomnění. Paradoxně jen o pár měsíců později šel do studia nahrávat album P.S., své nejznámější – a nadlouho zas poslední. Domácí verze šesti skladeb z P.S. zůstávaly dosud nevydány, teď jsou soustředěny na čtvrtém CD, nazvaném Dobrodruh. A vůbec to nejsou jen nějaké okrajové zajímavosti. Třeba osmiminutová verze Astrologa je v lecčems působivější než pozdější studiová nahrávka, poněkud přehuštěná kytarami a flétnami. Ani skladby už předtím vydané na desce Ballades de Prague nenatáčel Merta zbytečně znovu: apokalyptické vize Pomeranče Hieronyma Bosche a III. perníková válka jsou i v těchto verzích hodně vydařené.

Galén, 2016, 53:28 + 53:15 + 55:21 + 72:12

Přidat komentář