Jaroslav Riedel 
Jen těžko bychom u nás hledali hudebníka s tak širokým tvůrčím záběrem a zároveň s tak bohatou diskografií: vešla se tam dechovka i experimentální elektronická hudba, pop music i klasika. Josef Vejvoda je synem Jaromíra Vejvody, autora polky Škoda lásky, ale prosadil se převážně v jazzové oblasti. Vystupoval skoro se všemi významnými osobnostmi českého jazzu i mnoha zahraničními hvězdami, napsal řadu pozoruhodných skladeb, jeho . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Je to soubor krátkých textů – úvah, fejetonů, glos, povídek. Jiří Plocek je psal v letech 2007–2019 a průběžně zveřejňoval v Literárních novinách, Kulturních novinách či na Facebooku. Většinou v nich jde o hudbu, ale zdaleka ne vždy. Nevím sice, co autora vedlo k tomu, aby tuto útlou knihu pojmenoval Zápisky potulného lidopisce, ale cítím za tím názvem minimálně dva významy: jednak je autor znám jako interpret, sběratel, vydavatel a propag . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Ta kapela si dala trefný název: v obou svých sestavách opravdu vždy vystupovala dva roky. První, relativně známější etapa trvala od podzimu 1981 do podzimu 1983, kdy ji členové uzavřeli natočením téměř celého repertoáru (podomácku, ale překvapivě kvalitně). Dva ze čtyř členů – bubeník Zdeněk Konopásek a kytarista Martin Vik – pak skupinu koncem roku 1987 pod stejným názvem obnovili, čímž však do její historie vnesli nemalý zmatek; tahle druhá Dvouletá fáma totiž měla zcela odlišný repertoár i zvuk. Hlavní postavou se stal zpěvák Radomil Uhlíř, osoba velmi robustního zjevu i projevu a zároveň autor krajně nekonvenčních textů.
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Tvůrčí spolupráce básníka a recitátora Jaromíra Typlta a skladatele a instrumentalisty Michala Rataje trvá již jedenáct let. S projektem Škrábanice poprvé vystoupili v létě 2009, hráli na literárních festivalech, přehlídkách soudobé hudby i na výtvarných akcích. Roku 2014 jim u Polí5 vyšlo zdařilé CD Škrábanice; následovala další živá provedení, často s různými hosty. V letech 2018 a 2019 Rataj s Typltem vystupovali také v Německu, na jejich hudbě bylo postaveno i taneční představení choreografky Mirky Eliášové.
Teď tedy následuje druhé album, publikované už jen jako download. Nahrávka vznikla loni v prosinci ve studiu Michala Rataje, spoluúčinkují na ní kytarista Ivan Boreš, baskytarista a kontrabasista Tomáš Liška a hráč na šakuhači Marek Kimei Matvija.
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Jazz Rock Line 1971–1981
Supraphon, 2020, 79:49 + 77:19
Blue Effect
Nová syntéza / Nová syntéza 2
Supraphon, 2020, 65:00 + 64:17
Dvojdisková kompilace Jazz Rock Line 1971–1981 navazuje na obdobně pojaté supraphonské počiny Beat Line či Rock Line. Obsahuje skladby nahrané od července 1971 do října 1980 a je sestavena celkem reprezentativně. Jistě: kdyby ji dával dohromady jiný editor, možná by vypadala hodně odlišně a třeba by to taky bylo v pořádku. Karel Deniš prostě vybral, co sám z českého jazz rocku považuje za nejlepší a není důvod jeho názor zpochybňovat; snad až na úplné opominutí průkopnického alba Coniunctio, natočeného v březnu 1970 – soubory Blue Effect a Jazz Q na něm položily základ fúze, která pak český jazz i rock na nadcházející desetiletí poznamenala velmi výrazně.
Jsou zde tedy ukázky tvorby skupin Blue Effect, Jazz Q, Energit, Impuls, Bohemia, Etc..., Pražský výběr, Mahagon, Pražský big band a Combo FH. Tedy souborů v mnohém rozdílných, což vede k pestrosti kompilace. Pro Blue Effect nebo Etc... bylo koketování s jazz rockem jen odbočením na jinak jednoznačně rockové dráze, Bohemia se z rockových začátků během pár let proměnila v jazzovou kapelu, zatímco Pražský výběr šel přesně opačnou cestou. Skupiny Energit nebo Combo FH prodělaly radikální vývoj od rocku k jazzu a zpět, Jazz Q se zase vzdor svému názvu a východiskům na pár let rázně přichýlil k rocku, ale pak se od něj zase vzdálil.
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Album se objevilo jen pár měsíců po vydání koncertního záznamu Hodina duchů Live, je to však svou podstatou rozdílný počin: zatímco loni Jan Burian na dvou koncertech v Divadle Archa vzpomínal na třicet let starý repertoár, teď vykračuje do budoucnosti s novou kapelou a novými písničkami. Co Hodinu duchů Live a První lásku spojuje, jsou aspoň částečně jména hudebníků – čtyřčlenný Jan Burian Band vznikl právě při práci na loňských retrospektivních koncertech. Podobná je také vitalita, s jakou všichni zúčastnění k hraní přistupují.
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
