Bellevue (Chaluš Jiruchbarová): Sloky o pozdním létě
Jan Chaluš a Jan Jirucha jsou známí především z posledních obsazení MCH bandu, Bellevue však má daleko k Chadimovu alternativnímu expresivnímu art rocku. Nabízí úplně jiné, skoro až protikladné pojetí, čistě akustickou introvertní hudbu blížící se až janotovskému folku, ve kterém rytmus ustupuje do pozadí. Chaluš, jehož bicí udávají rytmus v MCHBandu i ve Stromu stínu, neusedl za bubny, ale chopil se kytary a postavil se k mikrofonu, aby zhudebnil básně Juliana Tuwima. Pro projekt získal ještě violoncellistku a zpěvačku Dorotu Barovou, známou z dua Tara Fuki, která do skladeb, které stojí na minimalistických frázích kytary doplněných táhlými tóny cella a decentním pozounem, dokonale zapadla. Předznamenává to už úvodní instrumentální Motiv pro Juliana Tuwima.Zklidnění ale neznamená, že by zhudebněná poezie postrádala napětí a energii, jen zůstávají po většinu doby v pozadí, tlumené. Cello a ještě častěji hlas Doroty Barové většinou jen podtrhávají chvějivou atmosféru písní, jako to ukazuje Neznámý strom nebo úvody Kácení břízy a Růže, kde je i trombón v pozadí. V gradující Růžinakonec ale energie vytryskne, arpeggia vystřídá akordický doprovod, cello nabízí plochu vlnících se tónů a nad tím vším se odvazuje Jirucha, který opatrně sóloval už ve Vánici. Gradace je přirozená a plyne z Tuwimových veršů, které nekončí u popisu nálad, ale často v sobě mají drásavý osten. Ani Chaluš ale není prvoplánový, mnohdy pracuje s kontrastem, jako v Holiči, který by mohl být klidně plný řezavých disonantních tónů ladícíchs verši „Do výšky zdvihl ruku / svým os-třím vykřik silně / (a já tě hledal v mlze / a on tvář zkrvavil mně). / Pak zkrvavělé dlaně zabořil v zlaté vlasy / a píseň za-hrál na ně“. Místo toho ale osamocené tóny hlasu podmalované pár úspornými osamocenými tóny kytary vystřídal klidný motiv kytary a až v závěru přijde koruna v podobě uměřeného sóla trombónu. I když by se po dvou třetinách alba mohlo zdát, že aranžmá jsou jasná, kytaru podmalovávají glissanda nebo melodie cella a gradaci přináší sólující trombón, chmurná skladba Staří lidé/Temná nocrozmetá představy, osudový motiv kytary podmalovávají jen podivné sílící ruchy, občasné cinknutí kalimby a skřípoty slévající se postupně v nepříjemný drásavý hluk, když tu se Chaluš naplno opře do kytary. Tady je nejblíže MCHBandu, i když používá jiné prostředky.Sloky o pozdním létějsou výjimečnou deskou. Chalušovi se podařilo najít klíč ke zhudebnění Tuwimovy poezie. Jeho skladby nejen uchovávají lyričnost i hloubku Polákových básní, ale ještě ji umocňují. Bellevue přináší to, oč se Majerovy brzdové tabulky neustále snažily, o reflexi a zachycení nálady krajiny, ale nikdy to nedokázaly s takovou silou a přesvědčivostí při použití tak úsporných prostředků. Bellevue navazují na nejlepší odkaz minimalistického folku Janoty i experimentů Tara Fuki.Obávám se však, že tato deska upadne v zapomnění, doba podobným projektům, do nichž je třeba se zaposlouchat, nepřeje. Kdyby aspoň Bellevue tvořili známí muzikanti s renomé a popularitou Ivy Bittové, nebo šlo o trojici atraktivních dívek, jenomže tady je jen skvělá hudba doprovázející silnou poezii. Přitom nejde o izolovaný počin.
Sousedi: Purpura echo
Ve stejné oblasti se pohybují i Sousedi, tedy Karel Žďárský a Martin Peřina, jimž vyšlo debutové album Pur-pura echo. I oni si libují v lyrických plochách s výraznými prvky minimalismu, kdy vybrnkávané kytary, jejichž figury jsou mnohdy zasmyčkované, doprovází cello prvně jmenovaného nebo viola hostujícího Martina Keberleho. Styčných bodů, ale také jmen je více. Ve třech skladbách zpívá hostující Dorota Barová, která opět zdůrazňuje pomíjivou náladu skladeb. Ve čtyřech skladbách hostuje básník Ladislav Puršl, jenž tiše,na hranici srozumitelnosti recituje verše mající blízko k přírodní lyrice, jak ukazuje gradující Bílá tma: „Chůze za okny / zhasíná vitráže / a opět je rozsvěcuje / když slunce stojí / vidím stromy /které tu stály v aleji / ještě před kameny / a vítr / který tu chodil mezi nimi / ještě před lidmi.“
Zvukomalebné skladby se náladou pohybují mezi Janotovými projekty a ambientními projekty Kory et le mechanix, protože tu hrají větší roli elektronické efekty a loopery, přece jen se nezapře, že Žďárský hraje v B4. Jemné předivo vybrnkávaných tónů kytary a tahů smyčcem po strunách cella je o něco hustší, i když struktura je mnohdy ještě rozvolněnější až ambientní, jak se tóny slévají v plochu kosmických zvuků, která dominuje závěrečnému MACS 1149-JD. Většina skladeb však má osu a Bílá tmadokonce gradující vrchol s cellem, které od obvyklé vzdušnosti a chvějivosti přechází až v naléhavou drásavost.
Polí 5, 2013, 43:05; Polí 5, 2013, 57:05