Album měsíce: LUCINDA WILLIAMS/Good Souls Better Angels

Highway 20 / Thirty Tigers, 2020, 59:50

Takhle syrové a naštvané album, se slovy chrlenými, jako kdyby se zpěvačka otřásala hnusem a chtěla je spíš odplivnout než vyzpívat, s verši podloženými vybuzeným punk-bluesovým kytarovým vztekem, bychom čekali spíš od party hardcoristů. Ne od distingované dámy. I když je tu samozřejmě pár rozdílů. Nejen ve (zdánlivě!) jemnějším soundu, kde je energie kontrolována a napětí drženo na uzdě ve stavu těsně před výbuchem, i když výsledek působí podobně účinně jako noiseový hukot. Hlavně ve faktu, že nejde o vykřičení frustrací rebelů bez příčiny ve stylu „všechno je špatně“, ale o při vší razanci promyšlený, zralý protest. Podaný bez frustrace, s morální převahou, se všemi příčinami, které hněv ospravedlňují.

Mohlo by se zdát, že většina amerických muzikantů v posledních letech ve větší či menší míře šije do Trumpa.

Ono to tak jistě nebude, jde pochopitelně o falešnou statistiku, protože si náročnější, aktivní posluchač prostě už předem vybírá jen z desek vypovídajících „o něčem“, mimo převládající, čistě hudebně-zábavnou sféru. Nicméně i v oné málem monotematičnosti uznávaných umělců, reflektujících americkou realitu, záleží na tom, kdo se „trumpovského“ leitmotivu chytne. Čímž chci říct, že Lucinda Williams slyšitelně není jen dalším z mnoha, nejde u ní u populistické opoziční politikaření. Její názory jsou konzistentní, navazují třeba na předchozí spolupráci písničkářky s Charlesem Lloydem. Když se Lucinda pokládá do Man Without A Soul, víte, že prostě momentálně nemůže zpívat nic jiného, a dostane se vám svým přesvědčením až do morku kostí: „Jste muž bez pravdy / člověk chtivosti a nenávisti… nepřinášíte do světa nic dobrého, jen předivo podvodů a zlodějny / schováváte se za zdí, ale ta vám padá.“ Když se opře do sloganu You Can’t Rule Me (Nemůžeš mi vládnout), je jasné, že vážně nemůže, ani náhodou. Tečka. Jednoduché, přímočaré, úderné. Nechtěl bych od téhle spravedlivě rozhořčené dámy držet facku.

K přesvědčivosti písničkářky je také nutno přičíst dokonalou podporu kapely. Bubeník Jonathan Norton (Eels, Tracy Chapman, Aimee Mann, Fiona Apple) přesně ví, jak pomoci písni gradovat. Mimořádnou práci odvádí kytarista Stuart Mathis, známý třeba spoluprací s The Wallflowers. Jeho obhroublé bluesrockové vyhrávky nad Lucindinou akustickou kytarou v Bad News Blues tají ten samý sugestivní „smirgl“ jako hlas principálky, vyprávějí stejný příběh.

Cyklus písní Good Souls Better Angels je přitom zároveň krásný a povznášející, aťsi to zní jako paradox. Poselství totiž paní Lucinda podporuje nápěvy, které vycházejí z dokonale vstřebaného dědictví bluesmanů, protestsingerů i countryových psanců. Jako by písničkářka sypala z rukávu materiál na evergreeny, jako kdybychom už melodie důvěrně znali, zdaleka však přitom nejde o plagiáty. Jen o geniálně přetavené kulturní dědictví. Nový, nezaměnitelně tvrdý diamant, který vykrystalizoval ze starého známého uhlíku.

 

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.