Album měsíce: Magma/Zëss. Le jour du néant

Předůstojná oslava padesáti let! Roku 1969 v živém snu, jak praví legenda, Christian Vander uzřel neznámý lid i jazyk planety Kobaïa a vnuknuté evangelium se jal předávat skupinou Magma. Počátek letos ve finální podobě vydaného díla Zëss sahá do roku 1977. Z báze jednoduchého klavírního tématu vyrostl vizionářský epos symfonických rozměrů. Nikoliv stopáží, nýbrž mohutností. Neuzavřená suita Zëss bývávala záležitostí mnoha koncertů Magmy a prvotní nahrávku najdeme na live Bobino Concert z roku 1981.

 

Zëss má přídomek Le jour du néant (Den ničeho) a Christian Vander – bubeník, zpěvák, skladatel a hlavní architekt-arcitecht Magmy, zásadního tělesa stylu nazývaného zeuhl (což prý je v kobaïštině nebeský) – na této v proměnách času vycizelované poslední desce neobvykle přenechává part bicích Morganu Ågrenovi a sám se soustředí především na zpěv, ale hlavně na treatment celého projektu. Krom muzikantů Magmy tu dokonale homogenně zapadá instrumentace a síla Filharmonického orchestru Hlavního města Prahy dirigenta Adama Klemense.

 

Zëss funguje jako starodávný, možná náboženský či nábožný, rituál pro centrální svaté místo planety, v němž jsou slyšeny všechny hlasy vesmíru, kde se všechny bytosti shromáždí na poslední svátek, poslední jubilejní oslavu, kde se potkají všichni mistři i velmistři veškerenstva, aby konečně byli spolu seznámeni a konečně poznáni v nejvyšší Den ničeho, den konce, den nového zrození, den dnů. Všichni a všechno se stane JEDEN. Zëss je epilog, velké finále historie Kobaïa, naplánovaného díla o deseti částech, zhuštěný příběh Magmy. Předcházely tři trilogie plus (pravděpodobně) kdysi předjímané Zëss. Je to hypnotické, slavnostní vyvrcholení se symfonickým orchestrem a sbory.

 

Ze všech nahrávek kapely se základní extrakt Zëss čímsi vymyká. Je to proud hudby/témat. Všech sedm tracků splývá, přechází jeden v další bez oddělujících pauz. Po úvodním exposé jen zdánlivě nekonečných, minimalisticky opakovaných, vrstvených, v kontextu stále nástrojově i tonálně nabalovaných, s přibývající nervností, i tempo se neznatelně zrychluje, vše je stále extatičtější, mohutnější, hlasitější, naléhavější. Kapela i orchestr přidávají nástroje, i sbory přidávají hlasy (latina střídá francouzštinu), monotónní intenzita se cyklí ve spojnici útržků textů starých mešních písní Gloria, Sanctus a Benedictus: Jesu Christe Sanctus Sanctus Deus Sabaoth Jesu Christe Sanctus Sanctus a míří od ducha do fyzického orgastického třesku, erupci až maniakální. Zde končí předaným evangeliem, ať už odkudkoli, ve vlnách úvodního napínavého klavírního intra k finále vše smiřující kontemplativní očistou snového rozměru jako nadpřirozená síla. Tu prý v sobě máme všichni. Vander jednou řekl: „Magma zemře, když umřu já. A já zemřu, když umře Magma.“ Letos mu je 71 let. On ani Magma nezemřeli. Ba co víc: 2. července bylo možno v Lyonu na dvojkoncertě velikánů Magma/King Crimson zažít Pleni sunt coeli et terra gloria tua.

 

 

 

Seventh Records, 2019, 37:56

 

 

 

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.