Kdo je Alois Göbel? Ejhle, Alois Zatloukal, kapelník Rusty Cowboys či občasný spoluhráč Václava Havelky. Ne, nekazím hru, když vyzradím, kdo se skrývá za pseudonymem. Ona informace je snadno dohledatelná a Alois G. nebo Z. nehledá anonymitu. Jen zjevně chtěl oddělit dvě muzikantské role. Instrumentalistu, hráče na housle a violu, improvizátora a skladatele, škatulkovaného do současných podob jazzu koketujícího s americanou. A cca folkrockového písničkáře s kytarou, byť po smyčci také sáhne.
Dřívější zkušenosti vysvětlují zralost debutu „nového“ písničkáře, neprvoplánové harmonie i hostování věhlasných, přitom vybíravých muzikantů, jako je kontrabasista Jaromír Honzák, a dalších. S Rusty Cowboys pak pojí „Göbelův“ band kytarista Jan Bára a bubeník Filip Tománek. Přesto překvapí informace, že první „skutečnou“ píseň s textem napsal Alois G. v létě 2023. Tomu se říká rychlý vývoj či neobvykle rychlé nalezení rukopisu a výrazu bez vyložených začátečnických pokusů.
Název alba Musí se žít možná zapůsobí na první pohled banálně, nebo dokonce frázovitě, dokud autor neprozradí důvod, proč ho použil. Cyklus písní nevznikl jen tak z tvůrčího přetlaku, inspirací byla Göbelovi mimo jiné i vážná nemoc sestry. Pak už je potemnělá nálada, jistý až osudový patos i volba velkých slov, zcela pochopitelná a uvěřitelná: „Já chtěl bych najít kouzelný člun / a v něm doplul bych na druhý břeh / jenom pár maličkostí bych si tam zařídil / chvíli pobyl, poklábosil…“ (Cizí krajinou). Nejde ale o cyklus monotematických písní. Společná je spíš emotivnost: Opak nadhledu, hluboký ponor do pocitu. Také stylově je kolekce pestrá. Přibližná charakteristika „folk rock“ není na překážku zpětnovazebným kytarovým hlukům a nervním smyčcovým disonancím v pozadí skladby Ve vlaku, hardrockovému finále titulní písně nebo chmurné, šansoniersky vyprávěné klavírní baladě Chvíle.
Každopádně nadějná nahrávka. Je dobré mít na scéně jak Zatloukala, tak Göbela.