Na Colours of Ostrava vystoupí vyhledávaný perkusista Imed Alibi s producentem Khalilem EPI. A tenhle koncert by neměl za žádnou cenu v programové nabídce zapadnout. Oba vrcholní reprezentanti tuniského elektronického undergroundu u nás navíc v celé šíři poprvé představí úsilí labelu Shouka, vedeného od roku 2013 producentem Aminem Metanim.
„Přesvědčení, že mezi Maghrebem a Blízkým východem snad ani neexistují rozdíly, považuji za nebezpečně zjednodušující,“ tvrdí Metani. Připomíná to devadesát let staré dění na Kongresu arabské hudby. V roce 1932 ho v Káhiře uspořádal egyptský král Fuad I. a jedním z nejdůležitějších závěrů prvního mezinárodního vědeckého fóra, věnovaného mimoevropské hudbě, kterého se zúčastnil také náš skladatel Karel Hába, bylo přehodnocení představy o tom, co vlastně je arabská hudba, do té doby házená s tureckou, čínskou nebo indickou do jednoho orientálního pytle. Dost bylo Orientu, zněl výstup z kongresu, Metanim nyní aktualizovaný: „Něco jako společná arabská hudba je mýtus.“
Na dekonstrukci a zpochybňování západního klišé o homogennosti arabské hudby se Metani podílí s mezinárodním multimediálním kolektivem Arabstazy. S mainstreamovou elektronikou se podobně jako label Shouka naprosto míjí. Zaměřují se na podporu producentů z undergroundu, rytmicky čerpajících z unikátních tuniských obřadů stambeli a banga nebo oblíbené berberské tradiční hudby mezwed. Vysvětlovat čtenářům UNI historii a podstatu súfijských tranzovních rituálů je zbytečné, stačí nalistovat články Léčivý trans s moogem (4/2017) a profil skupiny Ifriqiyya Electrique (2/2017). Pokud jde o mezwed, o odbojných lidových písních roztančených hlavně na svatbách mečivým zvukem dud mizwad ještě před pár lety věděli jen Tunisané, a to ještě ne všichni. Vláda na prostořeký a politicky nekorektní mezwed před revolucí uvalila tvrdou cenzuru, zahrnující televizní a rozhlasovou stopku, a bohaté městské vrstvy hudba vesnické chudiny nezajímala už vůbec. Když ale v roce 2018 natočil tuniský režisér Abdelhamid Bouchnak nesmírně úspěšný romantický seriál Nouba a rok na to horor Dachra, v nichž sehrál mezwed ústřední roli, společenský zájem o písně takřka přes noc stoupl. Se zajímavou dohrou: ztotožnilo se s ním protestní křídlo mladé tuniské hiphopové generace. A také Imed Alibi s Khalilem EPI na albu Frigya, což je starobylý berberský název pro Afriku. Je postaveno na souběhu extatických polyrytmů stambeli a mezwedu s tradičním bubnem darbouka, elektronikou, samply kvílejících muezzinů a tepu bicího syntezátoru Roland TR-808.
Kompletní nabídku labelu Shouka najdete na Bandcampu a její uměleckou kvalitou budete rozhodně překvapeni. Za pozornost třeba určitě stojí dvě horké novinky: album Flagranti je soundtrack producentky Deeny Abdelwahed k historicky prvnímu, veřejně uváděnému divadelnímu představení na téma homosexuality v Tunisku a arabském světě. A těžko rovněž odoláte syrové tranzovní elektronice EPíčka Super stambeli – rovnocenné spolupráci Sofyanna Ben Youssefa aka Ammara 808 s tradičním zpěvákem a loutnistou Bellassanem Mihoubem.
První zcela zásadní nahrávky labelu Shouka vznikly už před deseti lety. Zavzpomínáte, Amine, občas na ty časy?
Když jsem v roce 2000 studoval ve francouzském Lyonu, založil jsem s elektroproducentem Nessym duo Shorta Mechwya. Jednalo se o slovní hříčku: slata mechwya je tuniský salát z grilovaných paprik a rajčat a shorta pak policie. Takže to doslova znamenalo „grilovaná policie“, a nám to přišlo vtipné, protože jsme si rádi zahrávali s tím, čemu se tehdy v Tunisku říkalo policejní stát. Nejdůležitější pro nás byla umělecká nezávislost a vedli jsme dlouhé rozhovory o labelu Shouka, aniž bychom tehdy tušili, jaký boj nás čeká a kolik neskutečné práce ho bude provázet. O deset let později mi Nessym představil rituál stambeli a my se ho rozhodli hlouběji prostudovat, zdokumentovat a zaznamenat na albech Noubet Bab Souika a Ziyarat Sidi Ali El Mekki. Po přestěhování do Paříže došlo na seznámení s populární „elektro-orientální“ scénou, kdy jsem zjistil, jak hodně zkresluje realitu elektronické hudby arabsko-muslimského světa. Hnacím motorem Shouka se tak stala vize poskytnout komplexnější a diferencovanější obraz elektronické hudební scény a s kolektivem Artabstazy na albech Under Frustration vydat manifest o jejím vitálním tuniském undergroundu.
