Anders Jormin, Lena Willemark, Karin Nakagawa: Trees Of Light

jorminProminete-li trochu romantického patosu, album Trees Of Light lze docela výstižně popsat jako setkání mystických severských mlh s tajemností orientu. Tichá, jemná, akustická nahrávka se vznáší někde ve vzduchu a evokuje pocity nehmotnosti, naznačuje půvabné obrysy (třeba oněch Stromů světla z názvu), které se rozplynou dříve, než nabudou konkrétního tvaru. Ale celá tahle záležitost svojí prchavou, efemérní podstatou nedráždí nemožností uchopení tušeného a jakoby už už viděného a chyceného, nesnadností pochopení a popsání, ale má dar rozvolňovat obzory, uklidňovat. Suchopárněji můžeme desku označit za originální prolínání typicky skandinávské jazzové improvizace, folku, tradiční japonské i soudobé „vážné“ hudby. Projekt dal dohromady švédský kontrabasista a skladatel Anders Jormin (na alba si ho zvaly jazzové legendy jako Don Cherry, Charles Lloyd či krajan Bobo Stenson, ale především se může pochlubit kvalitní sólovou diskografií). V případě folkové zpěvačky, houslistky a violistky Leny Willenmark, známé vnášením jazzových zpestření do interpretace švédské lidové hudby, navazuje Anders na relativně častou a prověřenou spolupráci. Lena zpívala už na jeho ceněném albu In Winds, In Light (2004). Karin Nakagawa, japonská žánrově všestranná hráčka na koto (přesněji na pětadvacetistrunnou moderní verzi nástroje, který si můžeme představit jako prolínačku cimbálu, kdyby byl uřčen k drnkání, a hodně přerostlé citery), pak zajišťuje v triu element nápadité a krásné novosti a nezvyklosti.
Nejde tu primárně o instrumentální výkony, i když každý z trojice má punc virtuózního hráče, ale o bezešvé propojení zdánlivě cizorodých zvuků a melodií. O náladu. O doklad, že naše představa o jinakosti evropské a dálněvýchodní hudby je falešná – čtvrttón sem, čtvrttón tam. Že Eurasie je jediný kontinent, jehož historicky sice oddělené, ale jen zdánlivě zcela samostatné tradice dokáží splynout ve všelidsky sdělné kontinuum a nevznikne muzak.
Zatím jeden z nejhezčích letošních „soundtracků“ ke snivému cestování za zavřenýma očima.

ECM, 2015, 56:38

Přidat komentář