Možná znáte Andreu Šulcovou jako flétnistku mj. Concept Art Orchestra, která stejně jako kapelnice Štěpánka Balcarová absolvovala jazzovou katedru Univerzity umění v Grazu. Možná jste ji zaznamenali i jako zpěvačku, s CAO před časem ve Štěpánčině aranžmá natočila působivou baladu Lose And Get. V poslední době je ovšem nápadnější jako písničkářka. K písničkovým výpovědím Šulcovou přivedl boj s vážnou nemocí, kdy „člověk v sobě začne objevovat to, co by v hloubi duše opravdu chtěl“. Prvně šla s folkovou kůží na trh prostřednictvím EP Nobody Knows (2021), které si natočila sama s kytarou a dotáčkami fléten včetně irské low whistle. Petrem Ostrouchovem produkované album Opportunities ale stejně překvapí a potěší svojí zralostí a dotažeností. Netušit, oč jde, při poslechu první písně You Always Say naslepo bych tipoval takovou Aimee Mann (i díky příbuznému témbru) nebo jinou novosvětskou rockovou písničkářku, ač (výtečná) angličtina je pečlivější a srozumitelnější, než bývá u zámořských kolegyň zvykem. Samotná Šulcová pak uvádí jako dětské a dívčí inspirace Norah Jones, Alison Krauss či Dixie Chicks. O „autentickou americanu“ v doprovodu se pochopitelně starají Ostrouchovovi Blue Shadows, navíc posílení o klávesistu Víta Křišťana a basového mistra Jaromíra Honzáka, kteří písničkářku doprovázejí na koncertech. S tím, že bubeník Martin Novák (mj. Druhá tráva, David Dorůžka) svým delikátním stylem snad předurčený k podpoře písničkářů, pravidelně působí v obou celcích.
Nejdůležitější jsou ovšem samotné písně, ve kterých se autorka vyzpívává z tísní a obav, z vědomí křehkosti života, k důvěře a zdravému optimismu. Hezky to vyjadřuje třeba text countryovky It’s Not The End, promiňte neumělý překlad: „seber v sobě sílu / a zase uvidíš prosluněnou oblohu“. Z hlediska určitých životních situací nejde o banalitu. Stejně jako má k banalitám daleko celé zdařilé album, aniž by přišlo o chytlavost až popovou.