Animal Music, 2021, 40:51
Hudba židovského, ve Varšavě narozeného skladatele Moiseje Samuiloviče Vajnberga (jak zní současnou českou gramatikou prosazovaný fonetický přepis jména z azbuky, ať se nám to líbí nebo ne) patří v posledních letech ke stále nadšeněji objevovaným pokladům, pohřbeným „kulturní politikou“ Sovětského svazu. Rozhodně však nelze říci, že by bylo Weinbergovo dílo všeobecně známé a dostupné v řadě interpretací. I proto je nahrávka tzv. Dětských sešitů v podání Anety Majerové, která se vedle Gideona Kleina věnuje soustavně také Weinbergovi a na album se Stamicovým kvartetem Piano Quintets (2016) zařadila jeho Klavírní kvintet op. 18, tak důležitá. Zvláště když Aneta interpretuje sérii miniatur technicky brilantně a zároveň s hlubokým prožitkem. Podle vydavatele jde také teprve o třetí kompletní nahrávku tří Dětských sešitů. Osobně jsem opravdu narazil jen na taktéž výtečné podání ruské, v Německu žijící virtuosky Elisavety Bluminy, vydané v roce 2010, a na verzi americké klavíristky Allison Brewster Franzetti z roku 2012.
Nejpůsobivější je v cyklu miniatur střídání nálad, od romantizujících a nostalgických zvukomaleb po momenty temné i dramatické. Odraz vzpomínek a představ o dětství, zkomponovaný v letech 1943 až 1947 i pod dojmem útěku před nacismem (a z deště pod okap, i když Weinberg ještě nevěděl, že skončí ve vězení „péčí“ KGB), nemohl asi být jiný. Atmosféru díla nejlépe vystihla samotná interpretka: „Weinberg cyklus věnoval své dceři Viktorii, zřetelné je i memento na jeho sestru Ester, talentovanou pianistku, která zahynula v nacistickém lágru Travniki. V ruském překladu jsem objevila také název Encyklopedie dětství a i pro mě bylo studium klavírního cyklu vzpomínkou na mé dětství, výletem do pestrobarevného světa mých dvou synů… Cítím ve Weinbergově hudbě opravdovost, upřímnost, sílu, ale i beznaděj, světlo a stín, život i smrt.“ Přesné.