ANKETA

  1. Jak trávíte dny v izolaci, na čem pracujete?
  2. Motivuje vás „domácí vězení“ k práci?
  3. Můžete doporučit knihu, film, seriál či muziku, která vás těmito týdny provází?
  4. Co znamená aktuální situace pro vaši pracovní budoucnost a budoucnost oboru?

Ridina Ahmedová
(zpěvačka, autorka, lektorka)

  1. Především trávím 24 hodin denně se svými třemi dětmi – věkové rozmezí první třída až puberta, takže je to veselý a akční. Nicméně, fakt to není prostředí nakloněný soustředený práci. V tuhle chvíli mám za sebou svůj první live stream koncert jako HLASkontraBAS, zajímavej zážitek a docela dřina bez diváků, pracuju na přípravách nového projektu s HLASkontraBAS oktetem – oslovili jsme skladatele z ČR i zahraničí, aby zkomponovali skladby pro sestavu čtyř hlasů a čtyř kontrabasů. Na to se moc těším. Taky chystám svůj scénický projekt Sádlo, premiéra bude na podzim v Akropoli a tématem něco, co myslím zná každá žena – jsme vystavené neustálým nevyžádaným komentářům a radám ohledně našeho těla a jeho sádla, ať už je to rodina, spolužáci nebo další lidi v práci atd. Jako by naše tělo nepatřilo jenom nám. Jak je pohled nás samotných na naše tělo ovlivněn tím, jak nás vidí svět kolem nás? Bude to kombinace akce na jevišti, hudby, kterou pro to složím, a dokumentárních výpovědí řady žen – část už mám natočenou a jsou to silný příběhy. Vedle představení vznikne z dokumentárních nahrávek i stejnojmenný rozhlasový podcast, který budu režírovat, to bude pro mě nová zkušenost a strašně se na to těším. Taky chystám celoroční program Hlasohledu, kterej je samozřejmě velmi ovlivněnej okolnostmi a především uzavřenými hranicemi. Usilovně přemýšlíme, jak něco tak komunitního, jako je společné zpívání, přizpůsobit těmhle šíleným okolnostem. Takže se v karanténě nenudím. A naučila jsem se péct skvělej chleba!
  2. Nevnímám to jako vězení, i když toho mám občas taky plný zuby. Většinu času si užívám to zpomalení, zjednodušení a čas s dětmi, toho bylo předtím moc málo. Motivaci k práci mám, protože jsou přede mnou výzvy, na který se těším. Zklidnění mi prospívá, ale samozřejmě, peníze jsou velký problém.
  3. A to je další věc – v tomhle pomalejším rytmu dnů se mi zase po strašně dlouhý době daří číst. Teď jsem se začetla do úžasný knihy L´odyssée de la voix (Odyssea hlasu). Autor Jean Abitbol je francouzský foniatr, kniha má veliké přesahy do sociologie, psychologie, neurověd i antropologie. Je to skvělý. Čtu to v originále a mám sto chutí zorganizovat vydání v ČR, protože nic podobnýho tu pokud vím nevyšlo.
  4. Většina příjmů mi padla, zůstalo mi vedení projektu Hlasohled – centra pro práci s lidským hlasem, tam máme dotaci od MK ČR, kterou podle všeho obdržíme v původní navržené výši navzdory nejasným vyhlídkám na tenhle rok. Příjem z Hlasohledu je ale jenom zhruba třetina peněz, co potřebuju k fungování, a zbytek práce, tj. koncerty, divadelní zkoušení a workshopy, mi už teď odpadly až do konce léta. Přestala jsem být finančně soběstačná a ve chvíli, kdy se jako samoživitelka starám o tři děti, to je dost vážnej problém. Nejspíš bude nutný najít si dílčí zdroj obživy i mimo hudbu. Nebude lehký to všechno skloubit. Věřím, že to nějak půjde. Beru to jako výzvu se něco novýho zase naučit.

 

Itamar Borochov
(hudebník)

  1. Přijímám a smiřuji se s tím, co se děje tady a teď, zaměřuji se na to, co by pro mě bylo teď nejvíc nápomocné. Jinými slovy, snažím se užívat si každodenního života co nejvíce, být vděčný za to, co mám, a jsem šťastný, protože věci mohly být mnohem horší. Může to být poslouchání hudby, procvičování, učení se hudbě, plánování budoucích a současných alternativních projektů a také vaření, čtení, modlitba. Nyní jsem schopen si vzít více studentů, což mě naplňuje. Obecně se snažím být laskavý a trpělivý.
  2. Zatím to vypadá jako reset. Rozhodně nejsem uber-produktivní, je to spíš čas, abych přemýšlel, přehodnocoval, zvykal si na novou situaci. A tím se i rozvíjel. Pro mě začalo jakési vnitřní hnutí.
  3. Četl jsem esoterické spisy v hebrejštině hlavně z naší rodinné knihovny, takže je těžké je doporučit, protože nejsou přeloženy a některé ani nevyšly. Nicméně Wynton Marsalis má na YouTube skvělou živou show nazvanou Skain’s Domain. Poslední série Larry, kroť se! na HBO je poklad! Poslouchal jsem album Lush Life Joea Hendersona z roku 1992 a moje oblíbené nahrávky od Maalema Hamida El Kasriho.
  4. Ještě uvidíme. Doufám, že si budeme pamatovat, že jsme všichni propojeni a láska je odpovědí.

 

Robert Carrithers
(fotograf, spisovatel)

  1. Dvakrát týdně učím v online filmovém kursu na Prague College mezinárodní studenty, hodiny angličtiny učím také po síti a zapojil jsem se do kreativních spoluprací na projektech s tématikou Covid-19. Pracuji teď s dalšími na online výstavě taktéž s tématikou koronaviru s názvem Isolation Collection. Doufáme, že se projekt na podzim dostane i do galerií, osobně dělám na videoprojektu, který bude do kolekce zařazen. A také po síti sleduji lekce jógy a meditace. Takže se pořád něčím zaobírám a neřeším zbytečnosti.
  2. Cítím se velmi motivovaný. Krize mě motivuje k zachycení historického okamžiku, který všichni dohromady prožíváme.
  3. Na Netflixu jsem viděl CizincePána tygrů, na HBO seriál Outsider. Sledujeme i Larry, kroť se! Larryho Davida a dokument Now!, abychom se zasmáli, což pokládám za důležité. Čtu teď Dunu Franka Herberta a knihu The Year of The Flood Margaret Atwoodové.
  4. Těžko říct, protože vše se mění každým dnem a nevíme, jak dlouho Covid-19 přetrvá. Myslím, že to bude velký ekonomický pád a hodně se toho změní, ale věci se musí rozpadnout, aby se nastal restart. Otázkou je, zda bude tento restart pozitivní nebo negativní. Máme teď možnost změnit způsob, jakým žijeme, společnost, kterou bychom si přáli mít, nebo se necháme vést jako ovce.

 

Michal Cimala
(malíř, sochař, hudebník)

  1. Karanténu trávím s rodinou v Českém ráji, kde jsem si pronajal dům hned v prvních dnech. Představa, že budeme s dětmi dva měsíce nebo možná více v Praze v bytě a maximálně ve Stromovce, pro mě byla děsivá. Omezení, která vyplynula ze státem nařízené karantény, mě nejdříve vyděsila, ale v průběhu času jsem přišel na to, jak tu dobu využít. Z jednoho pokoje jsem si udělal dočasný ateliér. Přivezl jsem si hlínu, papíry, pastely a navázal jsem na své březnové dílo, kdy jsem namaloval rozsáhlou fresku na téma koronavirus v kavárně Mlýnská na Kampě. Paranoidní témata jsou mi vlastní, pozorování lidí zahalených do masek, nebo rovnou do celých ochranných oděvů využívám ve své současné tvorbě. Na venkově jsem proto vytvořil drobné sochy, kde jsem toto téma zpracoval a zatím ještě nevyčerpal. Navazuje to na mou dlouhodobou práci na bustách lidských charakterů, které jsem již v roce 2015 prezentoval v Praze a kde se vyskytovaly obličeje částečně zahalené do gumových masek nebo rovnou celé zatažené do jakési předtuchy.
  2. Přes všechny znepokojivé signály, které k nám vysílají politici, mi vlastně současná situace dovolila se soustředit pouze na rodinu a vlastní práci. Trávíme vedle sebe 24 hodin denně už více jak měsíc. Našli jsme si úplně jiný rytmus fungování a dá se říct, že mě při práci nic neruší, takže jí udělám i více než ve městě.
  3. V současnosti poslouchám desku Puls německé techno-dechovkové kapely Meute a nové album Fritze Kalkbrennera. Poslouchal jsem také violoncellový koncert od Kryzstofa Pendereckého, neboť tento velikán opustil naši dimenzi. Pracuji s Pavlem Bidlem na druhé desce. Jednu máme hotovou, ale zatím jsme ji nevydali. Se ženou jezdíme po kraji na kolech.
  4. Pro budoucnost oboru znamená tento výjimečný stav útlum. Upřednostněno bude vše jiné než kultura. Z hlediska uměleckého nás ale čeká sklizeň hudby, soch a maleb, které nás překvapí.

 

Tim Eriksen
(hudebník, muzikolog, profesor)

  1. Zpěv, hraní, procházky, povídání si, vaření, modlení, trávení času s dětmi. Všechny ty normální věci.
  2. Cítím se velmi motivovaný! Necítím izolaci, i když, jako všichni ostatní, musím nacházet nové způsoby, jak se s lidmi propojit.
  3. Doporučil bych video, ve kterém účinkuji a které natočil můj kamarád. Ukazuje, proč rádi zpíváme Sacred harp a jak je těžké nacházet způsob, jak to teď dělat. Také doporučuji naslouchat světu. Zrovna slyším sovu! https://youtu.be/xKMiPMcN_l8
  4. Určitě to bude mít dopad na světovou kulturní scénu, možná způsobem, který se více přiblíží mým hodnotám a přístupu k hudbě. To by mohlo být profesně pozitivní, nevím. Kreativně si teď užívám příležitosti představovat si svět jinak, bezpečně riskovat, propojovat se s lidmi, se kterými jsem se dlouho nepropojil, nebo dokonce nikdy. Opouštět věci, které nepotřebujeme, co nás držely zpátky, ochuzovaly nás nebo v nás probouzely strach nebo způsobovaly, že jsme si sami sebe navzájem neužívali. Možná je to moc optimistické, ale zdá se, že je to dobrá připomínka toho, že jsme naživu, a ať už jsme velcí, nebo malí, jsme schopni vytvořit něco dobrého.

 

Richard Fischer jr.
(výtvarník, hudebník)

  1. Sedím doma nebo na chatě a intenzivně dělám na prvním dílu rozsáhlého grafického románu.
  2. U mě se toho až tak moc nemění, komiks se musí ,,vysedět“ tak jako tak.
  3. Doháníme po večerech to, co nám uteklo v kinech, nemám tedy žádné zvláštní objevy. Doporučil bych využít, že máme konečně více času doma na sebe, a dívat se, poslouchat a třeba muzicírovat společně. Omezit pocit věznění.
  4. Situace vypadá dost děsivě, nevíme zatím, jaké to může mít důsledky. Nemuseli jsme nic zavřít, ale jsme vázáni na situaci třeba na knižním trhu malých nakladatelů, promotérů a kulturní sféry obecně. Jsme v tom společně.

 

 

Ondřej Galuška
(hudebník, filozof a překladatel)

  1. Mám toho celkem hodně. Učím kurzy pro zahraniční studenty přes internet – museli odcestovat domů, ale tento semestr ještě dostudují na dálku. Produkuju desku skupině The Dust. Připravuju demáče na desku s českými texty. Stahuju si všechny VST pluginy a zvukové banky, co jsou teď na internetu zadarmo. Překládám. Dělám chodníček k baráku. Kácím stromy. Odpovídám na otázky z ankety.
  2. Zatím mě spíš motivuje, i když jsou i horší dny. Beru lekce zpěvu od Pavly Fendrichové přes počítač a snažím se na sobě pracovat. Vzpomínám na Bobbyho McFerrina, který se na čtyři roky zavřel doma, než vylezl se svým sólovým programem. Já teda doufám, že to nebude trvat tak dlouho, ale pro mě tahle nucená pauza přišla v celkem příhodnou chvíli. Je mi líto kapel, které třeba zrovna vydaly album a měly by jet turné a sdílet tu energii s lidma, a nemůžou.
  3. Rozečetl jsem knihu Méně než nic od Slavoje Žižeka. Už dlouho se mi nestalo, že bych nad filozofickou knihou zůstal vzhůru do nočních hodin. Nějak mě uklidňuje přemýšlet o abstraktních a vzdálených věcech, jako je německý idealismus, dialektika a rozpolcené Bytí. Ale vlastně nevím, komu kromě filozofů bych to doporučil. Lidem s dětmi ale můžu doporučit filmy od Hajaa Mijazakiho a studia Ghibli. Některé obsahují dost násilí, ale vždy překvapí příběhem a velkou představivostí.
  4. Není to žádná sláva ani v jednom oboru. Koncerty jsou zrušeny nebo odloženy, a pokud proběhnou, pak možná v době, kdy se bude nahrazovat všechno najednou a lidé se ještě nebudou hrnout do klubů. Filmové festivaly, pro které překládám, se ruší nebo odkládají. Letní semestr pro zahraniční studenty se zrušil a do podzimního se stěží teď někdo přihlásí. V tomto ohledu pro mě budou následky horší než současná situace.

 

Beata Hlavenková
(hudebnice, skladatelka a producentka)

  1. Pracuji na svém klidu a rodinném programu, ať může dělat každý to svoje a zároveň, ať jsme spolu a rádi. Pracuji na své vděčnosti, velké téma, které potřebuje ještě více mé pozornosti. Někdy to jde lépe, někdy hůř. Jinak pracuji na muzice k filmu Zátopek, učím studenty z New York University přes Zoom, kuji plány do budoucna, řeším věci kolem kapely Snů, čtu.
  2. Na home office jsem hodně zvyklá, zároveň jsem tvor společenský. Chybí mi volný pohyb a setkávání se s blízkými přáteli a rodinou, ale vše beru tak, jak to je. To je totiž ten nejjednodušší a nejefektivnější způsob přežití různých nepříjemností.
  3. Momentálně, když na chvíli mohu, nořím se do životopisu Paula McCartneyho a Beatles. Zhlédla jsem druhou sérii Mladý papež, první mě bavila mnohem více, a pouštím si přednášky Eckharta Tolleho.
  4. Věřím, že bude potřeba nové hudby, tudíž psaní bude stále na pořadu dne. Věřím, že budeme hrát s kapelou repertoár alba Sně a že přes mnou chystané kurzy, nejspíš online, se budu moci setkávat i s hudbychtivými studenty. Přece jen jsme rádi tvůrčí. To je, dle mého soudu, jedna ze sil, které nás v životě posouvá na tu lepší stranu.

 

Sunny Jain
(hudebník, skladatel, Red Baraat)

  1. Neměl jsem moc čas na své profesní záležitosti, co jsem zavřený doma, protože mám pětiletá dvojčata. Se zavřením škol a výukou na dálku se ze mě stal domácí učitel a správce jejich času. Všechny mé koncerty jsou až do července zrušeny, moje mysl je tak volná a neřeší bezodkladnou práci. Užívám si to, protože jsem si uvědomil, že tento nerušený čas s dětmi je příležitostí, jež se nebude opakovat. Kromě toho posloucháme muziku, tančíme a také hodně vaříme.
  2. Nejsem kreativně super motivovaný, abych dělal svou práci, ale jsem dost kreativní ve vymýšlení projektů pro své děti. Ale také právě buduji domácí studio, pomalu sháním vybavení a z toho jsem nadšený.
  3. Muzika: Moses Sumney, Vagabon, Bomba Estereo, Terrace Martin, Melt Yourself Down, Black Midi
    Knihy: Talking to Strangers od Malcolma Gladwella, The Mysticism of Sound and Music od Hazrata Inayata Khana, A New East Eckharta Tolleho.
    Seriály: Boj o moc, Ozark
  4. Popravdě, já nevím. Ještě o tom nepřemýšlím, protože už zvládat to teď den po dni je docela nálož. Svět se mění a bude odlišný od toho, který byl na začátku pandemie.


Brano Jakubovi
(hudebník, Dubioza Kolektiv)

  1. Začali jsme s Dubiozou karanténní koncerty od prvního dne, kdy začala opatření. Každé pondělí zahrajeme dvacetiminutové vystoupení, dokud se situace nevrátí do normálu. Zpětná vazba je skvělá, běžně se dívá kolem třiceti tisíc lidí a videa poté mají miliony zhlédnutí. Pro nás je ale nejdůležitější, že to lidem poskytuje útěchu i pocit, že jsou na koncertě. Dostáváme tisíce komentářů. Nejvíce se nám líbil ten, kde nám psali „dáváte každému šanci být na koncertu Dubioza Kolektiv v první řadě“. Žiju na venkově, život se teď dělí mezi zahradu a nahrávací studio. Fyzická práce pomáhá nejvíc, protože se moje pozornost nestáčí na zprávy a čísla o nakažených a mrtvých.
  2. Tvorba během karantény je přirozený reflex, protože náročná období k tomu vždy vybízejí. Máme tu zkušenost už z nedávné tragické války na Balkáně, kde hudba sehrála velkou roli. Byl to jediný způsob, jak si uchovat rozum. Hudba byla jediným místem, kam jsme mohli uniknout (i když třeba jen v hlavě) z hnusný reality, co nás obklopovala. To je zkušenost, kterou používáme i dnes. Špatné časy pominou a většina lidstva přežije, ale budeme si muset počkat, abychom viděli, jaký svět po tom všem budeme obývat. Takže prací, učením a tvořením bychom mohli být připraveni na to, co přijde.
  3. Můžu doporučit nové album Dubiozy s názvem #fakenews, které jsme vydali v lednu tohoto roku. Hudba je čerstvá a námět snad ještě relevantnější než kdy dřív. A také zmiňované karanténní koncerty na YouTube.
  4. Celý hudební průmysl bude čelit novým výzvám, každý se bude muset adaptovat na nové myšlenky a způsoby, jak pokračovat. V těchto časech jen opravdu kreativní lidé najdou svou cestu. Mám trochu pocit, že lidé z našeho regionu to zvládají trochu lépe než zbytek Evropy, protože máme právě tu válečnou zkušenost a většina lidí si pamatuje nouzový stav. Také jsme zvyklí na nekompetentní vládu a nefunkční systém, protože to byla naše hořká realita už dávno před pandemií, lidé se snaží přežít sami za sebe a nespoléhají se na vládu. Díky tomu jsme profesionálně vždy schopní postavit se podivnostem a dělat věci, které všichni ostatní považují za šílené. Až se vše znovu rozjede a zrodí se nová pravidla, bude potřeba hodně tvrdé práce a odhodlání, abychom navázali tam, kde jsme přestali.

 

Petr Koťátko
(Filozofický ústav Akademie věd)

  1. Vrátil jsem se k nedokončeným textům, abych je (pokud možno) dovedl do podoby publikovatelných článků. Kriticky pročítám beletristický text s názvem Návrat, který jsem napsal pro Druhé město, a zvažuji (zpravidla ale nakonec zavrhuji) možné změny. Na rozdíl od předchozí knížky vydané v nakladatelství Meander je tahle určena dospělým čtenářům. Obě jsou ale zasvěceny domům s pohnutou historií, k nimž mě poutá úzký osobní vztah. V případě Návratu jde o dům ve Vidnavě, v němž se vystřídal kněžský seminář, zajatecký tábor, vojenský lazaret a naposledy dětská ozdravovna.
  2. Pokud jde o práci, necítím žádnou zásadní změnu, texty se zpravidla rodí v „domácím vězení“, tohle má jenom o něco tužší režim. Redakce časopisů nijak nepolevily v tempu, což vnímám jako motivaci, a hlavně jako dobré znamení.
  3. V pohnutých (nebo jen trochu zjitřených) dobách rád sahám po knihách antických historiků, abych si připomněl, že i o pohromách a osudových zvratech se dá psát a uvažovat klasicky uměřeným stylem a s vyrovnanou myslí. Navíc se v nich potvrzuje, že lidský svět byl vždycky tak či onak vychýlený z osy a nikdy nebyla nouze o katastrofické vize. Ze všech skvělých (a velmi čtivých) českých překladů se dá těžko vybrat jeden, já teď mám na nočním stolku dva svazky Plútarchových Životopisů.
  4. Role, kterou hraje Akademie věd v boji s pandemií, se nedá přehlédnout a předpokládám, že to znamená konec hlasů zpochybňujících její význam. Přesto nedokážu odhadnout, jak silně pocítí ekonomický propad, k němuž očividně směřujeme. Na druhé straně je už teď zřejmé, jak drtivě dopadá současná situace na všechno, na čem stojí literární život – nakladatelství, časopisy, knihkupectví, festivaly, literární kavárny a kluby, v nichž ještě nedávno probíhala autorská čtení… Bylo by tragické, kdyby převládl názor, že se bez toho všeho obejdeme.

 

Jan Kunze
(hudebník, kurátor, básník)

  1. Paradoxně mám pocit, že jsem se doma zatím moc nezastavil. Pořád řeším přesuny akcí a výstavy na jiné pozdější termíny. Takže každý den posílám emaily a telefonuji. Jinak se snažím věnovat věcem, na které v normálním života běhu nemám čas. Zaregistroval jsem všechny písně, které mi chyběly na OSA. Finišuji se svoji třetí básnickou knihou, která by měla vyjít na podzim. Texty samotné už jsou těsně před finalizací, teď začneme pracovat na tom, jak bude kniha vypadat. Doděláváme taky desku s Munroe, takže si s mým spoluhráčem Vláďou posíláme různé verze písní a snažím se vybrat ty nejlepší. Taky nám aktuálně vyšlo s KOFE-IN nové EP, tak píšu rozhovory a odpovídám na otázky. Chystám tři výstavy, jednu exteriérovou v opavských parcích se sochařem Michalem Trpákem a jednu v galerii s mladým nadějným umělcem Martinem Sněhotou a do Alšovy jihočeské galerie přesouváme z Trutnova výstavu Par Force sochařky Pauliny Skavové. Vernisáže mají proběhnout v květnu a červnu, snad už to půjde. No a v neposlední řadě se snažím udělat i něco doma, třeba uklidit terasy na letní provoz.
  2. Vlastně i docela ano, ale ne vždy mám na věci potřebný klid. Dal jsem si to jako program, vydržet doma, moc nikam nechodit a udělat maximum věcí, které zvládnu online. Na takové usebrání jsem už dlouho neměl čas ani prostor. Ale bude to čím dál těžší, protože za okny si říká o pozornost přicházející léto.
  3. Každý den večer se na nějaký film kouknu. Doporučuji filmy Parazit, Slunovrat, Arctic, Nezanechat stopu nebo Doctor Sleep. Taky jsem si dal nejnovější film mého oblíbence Woodyho Allena s názvem Deštivý den v New Yorku. Mám rád sci-fi tématiku, dal jsem pandemické, postapokalyptické filmy, Nákazu od Stevena Soderbergha a Svědectví na motivy jedné z nejlepších Kingových knih, nicméně ta knížka je lepší. Muzika mě nejvíc provází ta vlastní a pak ještě Bílé inferno Ivy Bittové a Vladimíra Václavka, protože to miluje naše půlroční Ella. A pak jsem si poslechl nové Pearl Jam. Skvělá deska, pořád umí. Chystám se na vrcholné dílo Jacka Kerouaka Andělé zoufalství. Vrátil jsem se ke knize Atlas odlehlých ostrovů. Miluji cestování a tohle mi to alespoň trošičku nahrazuje. Taky si listuji ve svých starých skautských zápisnících a trampských cancácích. Jindy na to není čas a teď je ideální příležitost si zavzpomínat na krásné časy. Vůbec se teď nějak hrabu v archiváliích.
  4. Pevně věřím, že nic zásadního. Pokud by začala kultura fungovat klasickým způsobem třeba v září, tak věřím, že se to nějak zvládne. Velká škoda je, že asi padnou letní hudební festivaly. My sami s KOFE-IN a Munroe jsme zatím přišli asi o deset koncertů, což nás dost mrzí a taky jsme s těmi penězi za koncerty počítali na nahrávaní dalších písní a videoklipů. Tohle pro nás je čára přes rozpočet. Zrušili mi i autorská čtení. Věřím, že výstavy by mohly fungovat v normálním režimu, protože se v galeriích mimo vernisáže nikdy nezdržuje nějaké velké množství lidí, ale spíš pár uměnímilovných jedinců nebo párů. Horší to bude v klubu, tam je to vždycky o těsném kontaktu. Předpokládám, že lidem se do uzavřených prostor nebude moc chtít ani po ukončení největších omezení.

Hanuš Lamr
(umělec, šperkař)

  1. Mám to štěstí, že můžu být na chalupě ve východních Čechách. Zatím se tu šperku moc nevěnuji, ale místo toho jsem se pustil do zahrady. To mě naplňuje a baví. Tvořím zahradu stejně jako svoje šperky, pocitem, zkušeností a intuicí. Chodím s košíkem a rýčkem po okolí a přesídluji různé divoké rostliny do své zahrádky. Prostě můj vlastní Eden.
  2. Mám teď víc času přemýšlet. Na jaře většinou dělám hodně snubní prsteny. Svatby se teď odkládají. Užívám si jaro tak jako nikdy, místo abych seděl v dílně, prožívám to naplno.
  3. Vrátil jsem se ke knížce z mládí Opilý prales od Geralda Durrella. Listuji starými zahrádkáři a více poznávám svoji rodinu. Tak intenzivní soužití jsem dlouho nezažil.
  4. Chystám se udělat si tu šperkařskou dílnu a taky tepat ručně lampy z mědi a sochat menší objekty ze dřeva. Myslím si, že se vše časem vrátí k normálu, jde o to teď vydržet a vzít si z té situace maximum.

 

Jason Lindner
(hudebník, producent, Now vs Now)

  1. Produkuji a nahrávám z domova. Vydal jsem minutové „vzdálené karanténní improvizace“ s Unholy Row v triu Mark Guiliana, Tim Lefebvre a já (všichni tři hudebníci natočili také album Blackstar Davida Bowieho – pozn. red.), zkrátka taková zábava na sociální sítě. Většinu času pracuji na svých vlastních skladbách, a i když mám spoustu projektů, které bych měl dokončit, všiml jsem si, že v této době mi jde nejlépe vytváření věcí od začátku. Všechno tohle je pro nás nové a já chci tvořit právě z tohoto pocitu a pro tento čas.
  2. Samotná izolace a celá tato realita mě zpočátku demotivovaly. Po nějaké době zažití a adaptování, přeprogramování, sice nemohu říct, že jsem motivovaný, ale jeden z klíčů k přežití a udržení zdravého rozumu je činorodost. Takže využívat čas k práci nebo čemukoliv, co milujete, je nápomocné a dobré přinejmenším na rozptýlení. Rád bych přidal tyto nové situace, pocity a myšlenky do kreativního procesu. Je to dobrá příležitost k vytváření umění, pokud se zvládnete dostatečně soustředit a najít klid, což není jednoduché. Být odpojen od bombardování médii mi prospívá.
  3. Byl jsem teď pohlcen surrealistickým a odvážným anime seirálem Pop Team Epic a také dystopickou sérií 7 Seeds. Dost mě zaujal dokument týdeníku Time s názvem Rok ve vesmíru, který se zabývá roční misí Scotta Kellyho na mezinárodní vesmírné stanici. To vám přeci jen dá pár měsíců v izolaci doma do jiné perspektivy. Dalším super seriálem je Mars z produkce National Geographic. Poslední studiové nahrávání, kterého jsem se zúčastnil před karanténou, bylo právě s herečkou Jihae, která je skvělou zpěvačkou a interpretkou úvodní písně.
  4. Využívám času doma k práci a plánování budoucnosti. Miluju domácí skládání hudby, nejsem super disciplinovaný v prodlévání na jednom místě v řádu hodin, dnů a týdnů a někdy ani měsíců, takže to beru i jako dobré cvičení, které se ukazuje být produktivní. Co se ale naprosto změní, je způsob vystupování, koncertů, turné. Nevíme, kdy se to vrátí zpět ani jak poznamenané to bude. Performativní umění nemá jinou možnost než objevovat nové způsoby kreativity a zdroje příjmu.

 

Donny McCaslin
(hudebník)

  1. Teď doma se zaměřuji umělecky hlavně na skládání nové hudby. Také hraju na saxofon a pokračuji ve výuce soukromých studentů na Manhattan School of Music a New England Conservatory of Music, které všechny začaly výuku v online formátu. Cvičení, procházky a běhání mi pomáhají.
  2. Izolace mi pomáhá k soustředění, ale užívám si komunitní aspekt hraní s dalšími hudebníky a inspiraci ze spontaneity. Jsem rodič z Brooklynu, obě mé děti se učí online, takže úplná izolace nehrozí, ale pořád mám možnost dostat se do kreativního nastavení mysli.
  3. Čtu knihu o raných letech Teddieho Roosevelta od mého oblíbeného autora Davida McCullougha. Inspirativní pro mě byla právě dočtená kniha od Doris Kearns Goodwin s názvem Team of Rivals o Abrahamu Lincolnovi a jeho třech rivalech z republikánské prezidentské nominace. O tom, jak pozval tyto tři muže do svého kabinetu a oni pak sehráli nezbytnou roli v jeho administraci během té bouřlivé doby. Co se televize týče, dívám se na Schitt’s Creek. Je to příjemné, zábavné a povznášející.
  4. Co profesně přinese budoucnost, je teď težko říct. Musíme počkat a uvidíme, jak to bude vypadat, až se začne zase jezdit na turné, a jak se udrží infrastruktura. Kreativně se posunuji dopředu a tvrdě pracuji, aby hudba i vize kvetly.

 

Marka Míková
(hudebnice, Zuby nehty, Loutky v nemocnici)

  1. Zůstala jsem doma jen s papouškem. Najednou je všechno jinak. Nejdřív trochu stísňující přecházení tam a sem po bytě, pokusy užít si procházky s rouškou, ale rychlé návraty domů. Pak nákupy přes internet: knížky, vysavač, látkové kapesníky, barva na dřevo. Několik dní brousím starou desku u psacího stolu a renovuji. Stůl vypadá nádherně. Složím písničku o virech a o touze zase si dát pusu a přestat se bát. Hraju to každý ráno na piáno. To dost pomáhá. Zvlášť, když potkám sousedy a oni mi děkují, že hraju. Dopisuji knížku pro děti Kabát a kabelka. Odesílám nakladateli a čekám.
  2. Ano, motivuje. Ale už by to mohlo skončit.
  3. Podívala jsem se na seriál Zkáza Dejvického divadla a pobavila se. Čtu Stručnou historii času od Stephena W. Hawkinga – to doporučuji velmi – je nádherné číst o hvězdách, bílých trpaslících a černých dírách. Člověk vše hned vidí z jiné perspektivy. Čtu Michala Ajvaze Města (takhle tlustou knihu bych normálně nikdy nepřečetla), mám nachystaného Márqueze Lásku za časů cholery a Marka Orko Váchu Neumělcům života.
  4. No moc dobře to nevidím. Muzika a divadlo bude asi to poslední, co se povolí, je to moc lidí na jednom místě… Sice se chystáme do studia s písničkami pro děti v nemocnicích, ale kdy za nimi půjdeme fyzicky, to je vážně otázka. Občas na požádání natočím malé čtení nebo písničku.

 

Iva Mrkvičková
(spisovatelka)

  1. Nakolik mi to současný intenzivní rodinný život dovoluje, věnuju se dál práci na fantasy rukopisu Dech lesa. Kromě toho současná situace přináší nečekané výzvy, jako je třeba tato anketa nebo videovečerníček pro nakladatelství Meander v rámci akce Čte celé Česko.
  2. Můj „karanténní“ den se od jiných dní zase tolik neliší. Pracuju z domova tak jako vždycky, teď zrovna s výhledem na narcisy, hyacinty a kvetoucí slívy. Rozdíl je v tom, že jsou se mnou doma školou povinné děti a manžel, takže na práci nezbývá tolik času jako jindy. Na druhou stranu, svoji vlastní práci můžu prostřídat bytím s rodinou, ať už je to při dělání domácích úkolů, při práci na zahradě nebo třeba při skákání na trampolíně. Kromě toho míváme po večerech online kontakty s rodiči, o které si děláme dost velké starosti, i s kamarády. Takže pro mě jsou paradoxně pracovní dny o dost společenštější než jindy. Nemáme doma šicí stroj ani 3D tiskárnu, a tak jsme s manželem alespoň vymysleli projekt Cesta kolem Česka za 80 dní, na kterém začínáme pracovat a kterým bychom chtěli všechny povzbudit a ukázat jim, že za dobrodružstvím a nečekanými setkáními se bude dát vydat i po Česku.
  3. Společně s dětmi se díváme na seriál Pán času, pouštíme si Pokáče a Michala Horáka a těšíme se na společnou četbu čerstvě objednaného Převorství u pomerančovníku z nakladatelství Host. Na to, abych si četla něco sama, teď čas nezbývá, dobu, kterou mám jen pro sebe, věnuju psaní.
  4. Vzhledem k tomu, že čekáme další přírůstek do rodiny, nečekají mě žádné besedy, které by se rušily či odkládaly, a práce na rukopisech je vždycky běh na dlouhou trať. Ale pro nakladatele, knihkupce i distributory se samozřejmě jedná o složité období. Například těsně před přijetím ochranných opatření mi v nakladatelství Rubico vyšla doplňovací knížka Kořínek a Větvička, která je určena pro rozvoj předčtenářské gramotnosti nejen u dětí doma, ale taky pro práci ve školkách a v první a druhé třídě základní školy. Kvůli problémům s ilustrátorem nakladatel zaplatil za ilustrace de facto dvakrát, přitom celá školní a školková část trhu mu teď pochopitelně odpadla, stejně jako prodej přes knihkupectví. Obdobných problémů je teď na knižním trhu víc než dost. Neumím říct, jak rychle, nebo jestli vůbec, se knižní trh vrátí do svých obvyklých kolejí. Mnozí lidé teď budou nejspíš mít jiné priority, než jsou knížky, a knižní trh se tomu bude muset přizpůsobit.

 

Darrin Mooney
(hudebník, Primal Scream)

  1. Od uzavření hranic vylepšuju dům. Začínám být vážně dobrý s malířskou štětkou a naučil jsem se tapetovat. Je dost uspokojující moci poodstoupit a podívat se na výsledek práce. Také hodně cvičím na bicí a učím se používat sampler, který se mi už rok válel v krabici. Je to pro mě zatím produktivní období.
  2. Izolace je pro mě teď motivující a doufám, že to tak i vydrží.
  3. Na nic se nekoukám, ani na televizi, ani na seriály. A je to krásné!
  4. Mou kreativitu to nezmění, ale nejsem si jist, co se změní profesně. Možná začnu dělal virtuální koncerty z domova, ale bylo by příšerné, kdyby to k tomu došlo. Je to také skvělá doba k učení se novým věcem. Nikdy nevíte, jaká bude vaše kariéra, až se z toho dostaneme.

 

 

Markéta Pilátová
(spisovatelka, hispanistka, novinářka)

  1. Čas trávím psaním pro bono textů a povídek na podporu knižního trhu, natáčením videí, kde tyto texty čtu, literárními online čteními v knihovnách, psaním románu Senzibil, jazykovými tandemy s brazilskými studenty a německou a italskou učitelkou a pěstováním rajčat a květin.
  2. Zatím mě karanténa spíš motivuje, protože se můžu víc soustředit a neztrácím čas přemisťováním se na různá místa, zároveň mě demotivuje, protože nemůžu jezdit na setkání se čtenáři.
  3. Hodně mě povzbuzuje seriál Better Call Saul, protože hlavní hrdina Saul se nikdy nevzdává, ať se ocitne v jakkoli bizarní situaci.
  4. Myslím, že lidé vezmou na milost zatím v Česku opovrhované a málo kupované e-knihy. Pro mě doufám nastane pozitivní období „hladu po živé kultuře“ a budu moci opět vyrazit na živá čtení po Česku a do zahraničí.

 

John Parish
(hudebník, producent, PJ Harvey)

  1. Jsem ve šťastné pozici, kdy mám v suterénu obstojné studio, takže mohu pracovat z domova. Samozřejmě všechny koncertní závazky musely být zrušeny nebo přesunuty, stejně jako některé producentské práce. Situace mi dala prostor k práci na vlastní hudbě – čas, který pro sebe těžko hledám. Jako mnoho lidí z uměleckého prostředí jsem zvyklý na práci v různých podmínkách a měnících se skutečnostech, což se ukazuje být v těchto časech velmi užitečnou dovedností. Trávím také dost času zahrádkařením. Moje zahrada nikdy nevypadala lépe!
  2. Nejsem si jistý, zda se neděje obojí, ale dává mi to čas, který normálně nemám. Jenže mediální pokrytí koronavirové krize mi plní mysl a znesnadňuje psaní textů. Myslím si, že na konci této doby budu mít množství nových instrumentálek.
  3. Na televizi se nedívám nijak zvlášť méně ani více, než kdy jindy, takže jsem nic díky izolaci neobjevil. Jsem žrout zpráv, snažím se denně sledovat Channel 4 a večerní zprávy, plus celý den mobilní aplikaci Guardianu. Zrovna čtu The Mandibles Lionela Shrivera, dystopickou černou komedii z blízké budoucnosti. Dystopičnost a humor se k dnešní situaci dokonale hodí. Také mě baví temná komedie BBC Back To Life o ženě, která byla 18 let vězněná za vraždu a teď žije s rodiči.
  4. Nejsem si jistý, jak mě to ovlivní profesionálně. Pracuji ve specifickém segmentu, který nebývá zasažen změnami v módě ani ekonomice. Vždy bude existovat minorita, která se zajímá o alternativní, nezávislou, podivnou scénu, a tato komunita tu vždy na konci krize bude. Možná nastanou strukturální změny – v posledních letech bylo poměrně levné a snadné i pro obskurní kapely a umělce cestovat po světě a koncertovat, dost možná to už tak jednoduché v budoucnu nebude. Ale ten samý efekt by možná měl Brexit… Co se tvorby týče – bude zde spousta složené hudby, která by bez doby izolace nevznikla, a to myslím, platí, pro všechny.

 

Darko Rundek
(hudebník, spisovatel, herec)

  1. S partnerkou pracujeme v olivovém háji, mixuji nové album, udržuji sociální média. Také vytvářím hudbu pro film.
  2. Motivuje, takovým nenuceným způsobem.
  3. Nic zvláštního mě nenapadá, Sixth Mass Extinction je dobré si přečíst, dát si to souvislostí s touto pandemií a lidskou zodpovědností k nacházení rovnováhy ve vztahu s přírodou.
  4. Vzbuzuje to nové otázky, je nutné být kreativní. Profesně doufám, že budou stále lidé, kteří mi něco málo zaplatí za hudbu a texty, které z těchto otázek vzejdou.

 

Marcela Steinbachová
(architektka, Kruh, Den architektury)

  1. Přejíždím mezi Prahou a chalupou, stále pracuji, pokračujeme na rozjednaných projektech i plánování akcí pro Kruh, jen je trochu proměnlivá pracovní doba a plyne jinak, což někdy vyhovuje, někdy stresuje.
  2. Řekla bych, že ani jedno, prostě zatím pracuji, jak jde, a snažím se mít rozloženou práci tak, abych mohla vyjít i ven během dne, což je posilující. Naštěstí je krásně. Pracuji ale leckdy i do noci.
  3. Zaujal mě seriál The Morning Show, jeho mnohovrstevnatost i nečekané zvraty. Čtu povídky Karla Čapka a říkám si, že se toho moc nezměnilo. Také jsem viděla film Nákaza a napadlo mě, že je zvláštní, že scénář je tak podobný realitě. Doufám jen, že to nedojde tak daleko jako ve filmu.
  4. V Kruhu jsme museli po dvaceti letech poprvé zrušit, resp. přesunout jednu přednášku a další z jarního cyklu budou asi jen online. Samozřejmě je to pro nás nová situace a věříme, že ji zvládneme a nepřijdeme o diváky a partnery akcí v budoucnu. Jsem optimista, takže věřím, že to je pouze dočasné. V architektonickém studiu Skupina máme zatím práci bez přerušení, ale z minulé krize vím, že pokud bude trvat déle, dotkne se nás, ale s jistým zpožděním, a může trvat dost dlouho a bude to náročné. Tedy se obávám, zda bude práce. A všem, kteří jsou nyní přímo postiženi, držím palce a doufám, že to všichni zvládneme. Věřím, že čtenáři UNI neopustí časopis a budou ho nadále kupovat a podporovat.

 

Stinka
(písničkářka, spisovatelka, publicistka)

  1. Izolovala jsem se ještě dřív, než to ofiko zavřeli, předpokládala jsem vývoj a odjela se synkem do Broumova, abychom byli s rodinou a měli blízko do přírody. První tři týdny jsem byla hodně venku, v lese, v polích, na zahradě a s dětmi. Pomalu jsem vstřebávala nastalou situaci, kdy jsem ze dne na den přišla o svoje dva zdroje obživy – koncerty a redigování knih – a odkoukávala od dětí jejich bezstarostnost. Teď už pracuju, a jak už jsem zvyklá, improvizuju, hledám cesty a bojuju. Soustředím se špatně, a tak skáču z jednoho na druhé. Pár hodin koriguju, chvíli hraju a skládám, pak vařím, dělám na zahradě, vymaluju kus místnosti. Hlavně se snažím nemít všechno hotové, protože to bych měla pocit, že můžu leda do penálu. Co mi opravdu nejde, je psaní, mám rozepsaný román Pod zákonem. Jenomže na psaní musím být absolutně psychicky v pohodě a totálně soustředěná – a to teď nedokážu. Začala jsem běhat a napsala krátký song, který snad co nejdříve vyjde u Polí5. Jo, a důsledně se teď stejně jako sars-covidu19 vyhýbám televizi a alkoholu.
  2. Na tvůrčí samotu jsem zvyklá, ta mi pomáhá. Co mě demotivuje a je mi z duše odporné a naplňuje mě fakt velkým smutkem, je postoj vlády a některých lidí k umělcům. Ten škodolibý smích: „Konečně běžte hákovat!“ „Teď si běž zkusit, co je to práce!“ – To je vrchol ubohosti a závisti. Umělci, jak se i dneska ukazuje, byli vždycky tak trochu virus! Čest všem těm lidem, kteří chápou, že tvorba jsou naše životy a podstata nás samotných a že makat umíme jako všichni ostatní. Co mě motivuje hodně, je kreativita a kutilství a činorodost mnoha Čechů. Ukazuje se, že tohle je ta síla, která nás může obrodit.
  3. Určitě Jodorowského Tanec reality, teď to vyšlo, to je přesně kniha pro tyhle dny. Učí, jak nebýt sráč a nesvlíkat gatě před brodem. Pak taky doporučuju Růžové vrány, knížku rozhovorů s umělkyněmi. Pouštím si do sluchátek kapelu Khruangbin, Valentina Clastriera a pak novou hudbu, i styly, které mi dřív unikaly. Objevuju.
  4. Kvalitní hudba a knihy jsou v ohrožení víc než kdy jindy, teď jde mnohým doslova o přežití. Někdo to možná vzdá, najde si jiný obor. Všechno je legitimní. Bude to náročné. Někdo možná sklouzne k mainstreamu. Těžko říct. Kdybych nebyla líný flegmatik, snažila bych se vymyslet nový formát, žánr, k tomu mají teď příležitost filmaři, divadelníci a všichni, kdo mají technické vybavení. I tahle neviditelná mrcha by nám mohla být k něčemu dobrá. K čemu nás to dovede, neví teď nikdo. Jen jedno je jistý: láska – nejen ta mezilidská, ale i to obyčejné hobby – ukazuje ten nejlepší směr.

 

Martin Šinkovský
(spisovatel, autor komiksů, publicista)

  1. V izolaci naštěstí nejsem. Pracovní rytmus jsem už před pandemií měl nastavený tak zvláštně, že víceméně jediné odlišné je, že teď nejezdím do Prahy a nevodím děti do školky. Píšu zrovna svůj první román, který by měl vyjít na podzim. Jak jsou teď hrozným hitem kvasnice, protože všichni doma pečou, tak zatímco lidi v kuchyni hlídají, aby jim neuteklo těsto na koláče, já sedím u stolu a hlídám, aby mi nepřekynul příběh. Někdy je to celkem slušná bitka.
  2. Na jednu stranu jsem hrozně líný člověk, ale zároveň vím, že by mě nečinnost zabila. Naštěstí nade mnou visí termín odevzdání rukopisu, takže o motivaci mám postaráno. Jinak nás doma současný stav motivuje ve vymýšlení výletů do přírody, kde nebudou lidi. A situace je celkem blbá, protože vedle pandemie toho čínského moru tady máme lesy sežrané kůrovcem. A ty lesy, na které je kůrovec krátký, devastuje šílený sucho. Takže už jsme byli na holinách, kde ještě loni byl krásný les, i v bukovém lese suchém jako troud. Inu, úrodná Haná.
  3. Standardně mám rozečtený komínek knížek a komiksů, ale netuším, zda jsem kompetentní k doporučování. Ale rozkoukali jsme seriál Spiknutí proti Americe, tak jsem v návaznosti na něj po letech znovu otevřel komiks Maus. Hele, upřímně, ještě na tom nejsme tak blbě, jak bychom být mohli. Při psaní tohoto zrovna poslouchám nový Pearl Jam a nechávám si je zažrat pod kůži. A ve svých jednačtyřiceti objevuju Beatles, juchůůů!
  4. Tak tohle podle mě nikdo netuší. Ozývají se mi redaktoři z nakladatelství, kteří díkybohu potvrzují vydání rozpracovaných věcí, takže na podzim bychom s TICHO762 měli vydat komiks Slavika a já ten svůj román o upírech. Pak se uvidí, ale chmurám zatím příliš nepropadám. Snad lidi číst nezapomenou.

 

David Urban
(promotér, D Smack U)

  1. V jižních Čechách na statku. Jinak se snažím najít data pro zrušené koncerty, případně koncerty, kde je vysoké riziko, že by se nemusely uskutečnit či případně by nebyl dostatek času na to je zpropagovat. Dále pracuji na agendě pro rok 2021, která je zatím považována za bezpečnou.  Od srpna až do konce roku mám desítky koncertů, které jsou potvrzeny a přitom neoznámeny. Předpokládám, že většina těchto dat se bude též měnit. Máme doma také dvě školou povinné děti, takže se nás týká i tato část radosti.    
  2. Vzhledem k tomu, že nemám žadný termín, kdy tento stav skončí, tak demotivuje. Až to přejde, věřím, že se situace zlepší. Přece jenom jsme momentálně na venkově a karanténa není tak depresivní jako ve městě. Přivezou mi kontejner, aspoň budu moci vyklidit půdu a dělat něco smysluplnějšího než přesouvat koncerty, včetně nutné byrokracie, z kterých ve výsledku také nemusí nic být.
  3. Přečetl jsem tady Sapiens od Harariho, což je fascinující kniha, která docela koresponduje s dobou. Na odlehčení pak mám pár detektivek a Magora od Švehly. Co se týká filmu, podíval jsem se na Irčana od Scorseseho, moc mě to nezaujalo, ale asi nemám příliš náladu něco sledovat. Stáhnul jsem si Příběh z Tokia, tak jsem na to zvědavý.
  4. Záleží, jak dlouho bude aktuální situace trvat. Pokud na podzim začnou koncerty, budeme ještě jako agentura v pohodě. Kdybychom byli mimo do roku 2021, asi bych to musel řešit. Jakmile se to rozjede, obor zůstane stejný. Přece jenom živý koncert je živý koncert. Mrdat se doma při hologramu mi nějak emoce nepřináší.

 

Noam „Nani“ Vazana
(hudebnice, skladatelka)

  1. Pandemie pro mě znamenala dost surreálný posun reality. Poslední tři roky jsem tak 150 – 200 dnů strávila na mezinárodních pódiích, takže jsem polovinu času nebyla doma. Najednou jsou moje koncerty zrušeny a jsem doma neustále, pas zeje bez razítek prázdnotou… Chybí mi hudební přátelé. První týden karantény jsem se snažila jen zvyknout si na situaci, pracovala na produkci a promu turné a crowdfundingové kampaně na moje připravované album – první ladino album s originálními písněmi. Ale čím více se rušily koncerty, musela jsem změnit taktiku a vymyslet něco, co mi pomůže zvládnout karanténu a možná také přinese užitek ostatním, odstartovala jsem projekt domácích videí, která se vztahují k nynější situaci, písně, které nám připomenou, že jsme tu jeden pro druhého.
  2. Na začátku jsem byla trochu paralyzována, protože jsem byla zvyklá na cestování a nedostatek aktivity mě přemáhal. Jsem svou vlastní manažerkou, dělám si vše sama od psaní písní, PR, zařizování koncertů a také právních věcí. Když se teď vše zastavilo, mohu se soustředit na nový materiál, během posledních dvou let jsem si vybudovala příjemné domácí studio, tak mohu tvořit a produkovat.
  3. V tuto chvíli je mým nejoblíbenějším seriálem Dobré místo režiséra Michaela Schura. Je to skvělá kombinace humoru a filozofie a nabízí existenciální perspektivu o životě (a bytí po něm). Na turné se hodně hýbu, teď alespoň poslouchám hudbu, která mě rozpohybuje, a buď tančím nebo právě cvičím, třeba na Prince, Stevieho Wondera, Arethu Franklin. Čtu Purple Hibiscus od Chimamandy Ngozi Adichie.
  4. Soustředím se teď na vytváření online obsahu, věřím, že se z této krize vynořím s mnoha natočenými písněmi, ohlasy jsou už teď velké. Těžko říct, kdy se ekonomika vrátí k normálu, obzvláště umění bylo vždy křehké a trpělo nedostatkem investicí ze strany vlád. Osobně si myslím, že se rozjedou až koncerty na podzim 2021 a nesmíme zapomínat na finanční situaci hudebního průmyslu, myslím, že následující 2 – 3 roky pojedu hodně sólo, maximálně v duu či triu.

 

Bára Zmeková
(hudebnice)

  1. Ve světlých chvilkách sedím nad rozpracovanými písněmi a chytám nové nápady. Podařilo se mi dokončit profil na Patreonu, který jsem už dlouho měla rozdělaný, za což jsem ráda. Natočila jsem si dvě hudební videa, ale to mělo spíš terapeutický význam – měla jsem pocit, že už nevydržím ten tlak ze sociálních sítí. Ne vždycky se mi ho podaří přebít vlastní kreativitou/aktivitou, ale kdykoliv se o to alespoň pokusím, dost to pomůže. Chystám vydání remixového alba jako ohlédnutí za loňským albem Lunaves. Práce by bylo pořád dost. Po celou dobu karantény ale řešíme otázku bydlení a teď nás čeká stěhování, což konzumuje dost velkou část mojí schopnosti soustředit se na jiné věci.
  2. Objektivně se toho pro mě moc nezměnilo, pracuji na volné noze, takže i mimo karanténu denně čelím otázkám: kde začít, co teď, co dál, jak na to, a velká část mých dnů se skládá z počítačové práce nebo sezení u piána. Během posledních dnů ale zápasím s nějakou vnitřní paralýzou, všechno je jinak a pro spoustu lidí to přineslo finanční nejistotu. Navíc nám teď odpadla podstata toho, proč trávíme hodiny a dny u počítačů a nástrojů – koncerty. Všechny jsou zrušené a nikdo z nás neví, kdy to bude jinak. Myslím, že nejistota by se dala krájet. Cítím to na sobě, jsou dny, kdy v mý hlavě chodí zmatená figurka a naráží do zdí. Naštěstí to ale přineslo i pozitivní chvíle, rozhodně se naprosto eliminoval pocit, že bych někde měla být a nejsem, což je pro tvoření to nejlepší nastavení.
  3. Strašně mě dojal film Dva papežové, můžu vřele doporučit, a jako potřebnou dávku ironie bych doporučila seriál Komparz od Rickyho Gervaise. Z knížek jsem se vrátila do Indie a čtu povídky od Khushwanta Singha.
  4. Tu otázku si kladu každý den. Pokud by někdo znal odpověď, ať mi dá určitě vědět.
Rubriky Anketa

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.