Album zachycuje společné vystoupení české houslistky a hráčky na koto Anny Romanovské a další houslistky, v Praze žijící rodačky z Uralu používající jméno rlung, v divadle Alfred ve dvoře. Rlung využívá hodně efekty, zejména delaye, s jejichž pomocí vytváří přelévající se plochy. I když je spojována s ambientní scénou, výsledek měl nejblíže k soundscapingu, k vytváření vrstev zvuku, které se prolínají a proměňují, tedy oněch layers of sound, o nichž mluvil japonský tanečník butó Ryuzo Fukuhara.
Zatímco rlung buduje zvukové plochy a stěny, Romanovská do nich vnáší melodii, která jim dává osu, popřípadě je oživuje brnkáním, ať už na housle, nebo koto. Výsledek tak místy evokuje tvorbu Miroslav Posejpala v době, kdy hrál na efektované cello.
Delayů je však zbytečně mnoho. Plocha, do které se slévají tóny, by občas potřebovala vystřídat kontrastními pasážemi, kde by déle zněla samotná melodie houslí nebo motiv kota, aby plochy měly větší působivost, jako když vysoké hory vystoupí z nížiny. Výraznější tektonika by dojem umocnila. Plocha zvuku by potřebovala projasnit, jako když mezi mraky vysvitne slunce a dá mlžnaté krajině jasnější kontury. V závěru pomohlo využití ploch kláves, protože mají zvukově odlišný charakter jak plocha z delayovaných houslí. I tam by však potřebovaly vrstvy zvuku trochu probrat.
Album působí, jako by duo mělo strach z prázdnoty, a tak se snaží neustále zaplňovat prostor, což je patrné zejména u rlung. Nutno však brát v potaz, že jde o první setkání obou osobitých umělkyň. Další spolupráce by mohla vést k propracování konceptu, který není jednoduchý. Rlung efektovala hru Romanovské, což je pro hráče velmi náročné, protože nemá plně pod kontrolou vznikající materiál. Musí reagovat na to, co s ním někdo jiný provádí.
Album je však důležité i proto, že upozorňuje na projekt Konektiv Night, který se snaží propojovat umělce z různých, často velmi odlišných žánrů, což je důležité zejména v době, kdy mnozí umělci žijí jen ve své bublině.