Anthony Geraci: S Muddym Watersem jsem byl na pódiu jedinkrát v životě vyděšený

Bostonský pianista, varhaník, zpěvák a skladatel Anthony Geraci doprovázel málem všechny osobnosti z pomyslné publikace „who is who v chicagském blues“ nebo alespoň jejich podstatnou část. Ale především, jde o osobitého sólistu s vlastním stylem. Spolu se svými The Boston Blues All Stars zavede publikum BluesAlive na rušné křižovatky (crossroads…) blues a jazzu.

Vaše poslední album Blues Called My Name zní zcela přirozeně a s energií, jako kdyby vznikalo „živě ve studiu“. Přitom se točilo v době lockdownu, s hosty připojenými na dálku. Jak se vám podařilo dosáhnout, navzdory okolnostem, tak samozřejmé muzikantské komunikace?

Věřím, že opravdoví muzikanti dokážou vytvořit smysluplnou muziku za jakýchkoliv okolností. Všichni jsme se potýkali s komplikacemi způsobenými covidem. Ale já měl to štěstí, že členové mojí kapely byli poblíž a mohli jsme použít nejnovější technologie, když jsme točili na dálku s Anne Harris a Walterem Troutem. S rytmickou sekcí jsme navíc mohli nahrávat základy společně v malém studiu nedaleko Bostonu, kde žiji. Mají tam piano Steinway B, takže jsem byl šťastný jako blecha!

Natáčení na dálku s Walterem proběhlo také naprosto spontánně. Známe se dobře, Walter hostoval už na mém albu Daydreams In Blue, odehráli jsme pár společných koncertů a máme hezký přátelský vztah i mimo muziku. Nakoplo to i ostatní muzikanty. Podle mě je všechno o vzájemném respektu. Respektuji Waltera jako umělce i jako člověka a věřím, že cítí to samé.

Na desce hostuje také Erika Van Pelt, konkrétně v emotivní písni Corner Of Heartache And Pain. Kdo Erika vlastně je a jak jste ji našel?

Erika se dostala mezi finalisty desáté řady televizní show American Idol. Ale především žije v Bostonu jako já a oba jsme učili na zdejší konzervatoři. Na fakultě jsme dělali i několik společných vystoupení, takže jsem dobře znal Eričin hlas a věděl, že k téhle písni se perfektně hodí.

 

Bostonský pianista, varhaník, zpěvák a skladatel Anthony . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář