Návrat pákistánské, v Americe usazené absolventky Berklee s vlastní žánrovou fúzí i vizí nezklamal. Po třech letech od zdejší premiéry přijela Arooj Aftab do Prahy v rámci festivalu Prague Sounds s „omlazeným“ repertoárem. A s odlišnou sestavou. Tentokrát nikoliv v triu s kytarou a houslemi, ale v kvartetu, kdy spolu s jejím věrným souputníkem Gyanem Rileym dorazil kontrabasista Zwelakhe Duma Bell Le Pere a bubeník Engin Gunaydin. Ale zapůsobila stejně uhrančivě.
Koncert zahájila hypnoticky a tajemně, písněmi Suroor a Inayaat z předposlední průlomové desky Vulture Prince, ve kterých hladce prolnula inspiraci mystickými súfijskými zpěvy, s dejme tomu jazzovou rytmikou a instrumentálními sóly. Hned třetí skladbou Whiskey už z aktuální desky Night Reign ovšem dokázala svoji sympatickou světskost. Jako milé přiznání či anekdotu odvyprávěla příběh, který zpracovala do textu. Kterak se s přítelem slušně napařili v baru, což znamenalo mimo jiné i poněkud dobrodružnou cestu domů. Kolující láhev opěvovaného nápoje pak Arooj ohlásila (sebe)uštěpačnou moralitou „pijte zodpovědně“. Při ohlašování písní vůbec odlehčovala náladu různými krátkými průpovídkami, ve kterých se nijak nesnažila vyhnout slůvku na „f“, když už jí padlo na jazyk. A hezký paradox, nijak si to neprotiřečilo s až transcendentním vytržením v oné nadpozemsky působící části repertoáru. Prostě díky autentičnosti a uvěřitelnosti obojího, sakrálního i profánního, se kterou Arooj zpívá.
Atmosféru podtrhl i decentní light design. Vlastně měli osvětlovači pokyn velmi jednoduchý. Tónovat pódium v konkrétní písni vždy jen do jediné barvy. Červené, fialové, modré, jantarové.
Většina skladeb se nesla v důstojně volném tempu, jenže o to působivější bylo narušení meditativní nálady. Třeba oproti nahrávce přerytmizovanou, důraznější a dynamičtější verzí Last Night. Což byla mimochodem po Whiskey druhá a poslední anglicky zpívaná skladba, jinak se Arooj držela urdštiny. K dobru věci. Zvukomalebnost jazyka je součástí kouzla sytě zastřené barvy hlasu zpěvačky, ladně si pohrávající třeba s (pro našince, ne pro nositele orientálních hudebních tradic) ošemetnými mikrotónovými intervaly ve filigránských koloraturách.
Ono využití odlišného rytmu, a vůbec jiného aranžmá oproti albovým verzím pak platilo prakticky pro celý repertoár. Kapela pracovala s (citlivým) přidáním či zdůrazněním rytmiky i v písních původně rozostřených jen nad harmonickým základem, s přidaným prostorem pro instrumentální improvizace a sóla. Vůbec tak nechybělo zdobení různými akustickými nástroji, jaké Aftab používá na studiových nahrávkách.
Pěvecké a autorské kvality Arooj Aftab se už dávno vychválily samy. Nedal se ovšem přeslechnout ani vklad muzikantů. Především syn ikonického otce Gyan Riley se emancipoval jako mimořádně všestranný a zároveň osobitý kytarista. I v Praze hrál jinak s Terrym Rileym, jinak s Julianem Lagem pro Johna Zorna v rámci Bagatelles Marathonu, přitom vždy po svém. Specifický sound si vybudoval i pro Aftab. Tentokrát zvolil elektrickou kytaru, čistou i prohnanou efektovým procesorem a krabičkami, byť stejně barevně dokáže znít i s efektovanou akustickou kytarou. Diya Hai opatřil snivým úvodem rozložených, delayem rozmlžených akordů. V Aey Nehin využil looper k vytvoření podmanivého kánonu. Závěrečnou skladbu hlavního bloku koncertu Bolo Na, vtipně ohlášenou zpěvačkou jako „inspirace první pubertální láskou, poprvé zlomeným srdcem a něčím jako death metalem“, vygradoval intenzivním zkreslením kytary a v riffech i hodně expresivním sólu ještě využil oktavér. Nečekaná masa zvuku po předchozích ambientních kytarových plochách pak vibrovala zvláště mohutně.
Prvním přídavkem Aey Na Balam bouřlivě vytleskaná zpěvačka („jste sladcí,“ reagovala bezprostředně, byť přídavek byl samozřejmě plánován) skočila zpět v čase ke svému prvnímu albu Bird Under Water z roku 2015. S málem omluvnou nebo spíš sebevědomě omluvnou poznámkou o juvenilii. Aranžmá a interpretace ovšem vyzněla naprosto konzistentně s recentním repertoárem. Jako poslední, druhý přídavek logicky nesměla chybět skladba oceněná Grammy a něco jako antihit Mohabbat (Láska). Hezké poselství na závěr.