V rámci Pražského jara bude 15. května uvedena pocta estonskému skladatelovi Arvu Pärtovi, který letos oslaví devadesátiny. Už několik dekád je tento autor duchovních skladeb jedním z nejuváděnějších žijících skladatelů. Dopad jeho děl, pro která je typická hloubka a prostota, přesahuje svět vážné hudby. Pärt má svůj vlastní styl komponování, pro který používá označení tintinnabuli. Jeho díla uvede Estonský filharmonický komorní sbor vedený Tõnu Kaljustem.
Některé Pärtovy skladby, které jsem poslouchal, jsou docela temné, myslím zejména Miserere a svou nejoblíbenější Sarah Was Ninety Years Old. Myslíte, že i tyto skladby lze řadit do jeho stylu, které označuje jako tintinnabuli?
Melodie hlasu a tonalita trojzvuků jsou charakteristické pro techniku tintinnabuli, ale on k němu vždy něco přidal. Není to čisté tintinnabuli. Tintinabuli stálo na počátku jako hlavní technika, ale později ji začal kombinovat s dalšími rozličnými nápady. Pokud znáte jeho hudbu, tak všechny tyto prvky, které vyrostly z tintinnabuli, dělají tuto hudbu docela unikátní. Současně se ale věnuje odlišné hudbě a jeho nápady nejsou spojené jen s tintinnabuli.
Dokázal byste Pärtovu hudbu zařadit do kontextu současné vokální a capella hudby, nebo je jeho tvorba tak výjimečná, že kolem něj nikdo není?
Myslím, že má velmi osobní pohled na texty. Jeho hudba je velmi osobní, ale v tomto světě nemůže vytvořit něco velmi nového.
Dá se říci, že je Arvo Pärt nějak spojen s tzv. novou jednoduchostí, s Neue Einfachheit, s novou tonalitou, s pozdním Henrykem Góreckim? Nebo třeba s minimalistou Philipem Glassem, když se právě Glassova skladba objevuje vedle jeho na desce Trivium?
Myslím, že Pärt je přirozeně spojen s Góreckim přes jejich spiritualitu. Minimalismus bych však nepoužil jako definici školy těchto tří skladatelů, které jste zmiňoval. Jsou to velmi odlišné individuality.
Jak velký význam má pro Pärta tradice a kontinuita ve sborové hudbě, protože sborový zpěv a capella je jednou z nejstarších forem hudby?
Myslím, že je velmi důležitá. Staletí staré texty pro něj mají velký význam. Celá kulturní historie je pro něj důležitá.
Jak důležitá je pro něj víra v Boha nebo křesťanství?
Dokážu si představit, jak by mohl odpovědět na takovouto otázku – Víra je vše. Prostupuje cele celou mojí prací. Když posloucháte Pärtovu hudbu, je skutečně evidentní její důležitost.
Dirigoval jste mnoho Pärtových skladeb, uváděl jste je na řadě pódií po celém světě. Jak významné stopy zanechala jeho hudba, v čem je z vašeho pohledu důležitá?
Nikdy nevíte, jaká použít slova, když popisujete, co je důležité a potentní ve světě hudby. Význam každého skladatele se ukáže až po letech či staletích. Já však nepřemýšlím o budoucím hodnocení, vybírám jeho skladby a koncentruju se na jeho hudbu. Mně a mnoha dalším lidem přináší duchovní potravu a dobrou energii pro naše mozky i naše srdce. To je moje odpověď.
Myslíte se, že vaše interpretace Pärtovy hudby vytvořila vzor pro další sbormistry a dirigenty v tom, jak přistupovat k jeho hudbě?
Jsem přesvědčen, že první ideální zvuk pro Pärtovu hudbu vytvořil Hilliard Ensemble (vokální kvartet existující v letech 1974 až 2004 se soustředil na starou hudbu, ale nahrával také skladby Arvo Pärta a Jana Garbarka). Jeho podání nastavilo standard pro interpretaci Pärtovy hudby. Se svým sborem jsem vnesl nové barvy do rozlišných skladeb Arvo Pärta, zejména nových děl. Myslím si, že námi nastudovaný repertoár dodal tomu, co dělá Hilliard Ensemble, propojení s orchestrem. Musela se v tomto směru najít rovnováha. Na počátku však etalon stanovil Hilliard Ensemble (jeho vedoucí Paul Hillier byl v letech 2001 až 2007 sbormistrem Estonského filharmonického sboru).
Máte nějaké oblíbené Pärtovy skladby,
