AVA MENDOZA & UNNATURAL WAYS, LOS AMARGADOS WITH PHILLIP GREENLIEF/Praha, Palác Akropolis, 23. 10. 2018

Druhé rozpoložení, které letos kytaristka a zpěvačka Ava Mendoza předvedla zdejšímu publiku, bylo přímočařejší a posluchačsky přístupnější, ale o nic méně útočné než free jazz-punkový chaos Cactus Truck (se kterými vystoupila Ava v Praze v březnu). V triu Unnatural Ways se Mendoza nebrání čitelnější písňové formě, i když struktura noise rockových kompozic není zdaleka prostá. Naopak, než se Ava prodere na dřeň a prokřičí k refrénu, čeká posluchače mnohdy dobrodružná a členitá, vždy artistní (chcete-li prog rocková) cesta. A gradaci napětí zvládalo trio dokonale.

 

Kouzlem Avina zvuku a techniky je kombinace dvou zdánlivě protichůdných přístupů ke hře. V jednu chvíli sází konkrétní, jasné kaskády tónů a udivuje precizním tappingem, ostatně má dobrou školní průpravu. Vzápětí nachrlí do sálu hlukovou lavinu záměrně řampulácky drcených akordů a zpětných vazeb. Střih… a z prakticky náhodného shluku hluků vykrystalizuje další soudržná a technicky precizní kadence.

Hutnost soundu power tria podporovaly vrstvy zasmyčkovaných zvukových fragmentů a „nekonečných“ sustainů, nachytaných v efektových krabičkách a looperech všech tří hráčů a neustále znících na pozadí. To jediné mohlo chvílemi působit až protivně, když lehce nadprahová zvuková kulisa rušila například syrovost přesně sehraných běhů kytary a baskytary. Proč zahlcovat takovou parádu a tupit jí ostří. Ale proti gustu žádný dišputát, navíc o hráčské jistotě a nasazení tria nevznikla nejmenší pochybnost.

Los Amargados, „předkapelující“ projekt Petra Vrby a George Cremaschiho, tentokrát s hostujícím vynalézavým losangelským saxofonistou Phillipem Greenliefem (který spolupracoval s Cremaschim už počátkem nultých let na řadě experimentálních soundtracků), si našel pozornější posluchače i mezi diváky nalákanými noise-rockovými klipy Unnatural Ways. Přestože by se vrstvení elektronických ruchů a free jazzových improvizací hodilo spíše před Cactus Truck.

Celkově vydařený večer s relativně důstojnou návštěvností. Ale věřím, že až se šeptandou rozkřikne (ehm, rozšeptne?) pověst o syrové přesvědčivosti kytarové virtuosky, bude i u nás zaděláno na kultík, jakému se těší třeba bývalí členové Sonic Youth. A že příště vzkřikne ave Ava! plná Akropolis.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *