Odpověď na otázku, proč zvolila skladatelka, zpěvačka a kytaristka Amy Annelle pro svou proměnlivou kapelu název The Places je tedy jednoduchá: „Je to obyčejné slovo, které implikuje spoustu možností a variací. Stejně jako The Faces nebo The Move.“
Amy se narodila 7. dubna v Chicagu ve státě Illinois, rok ovšem nikdy neuvádí. Jisté je, že má české předky s příjmením Slifka, kteří do Spojených států přesídlili v šedesátých letech devatenáctého století a dvě z jejích prapratet Rose a Josie se v útlém věku utopily při velkém eastlandském neštěstí v roce 1915 spolu s řadou dalších Čechů. Po otci je tedy česko-polského původu, po matce má kořeny v Irsku. A je nejmladší ze sedmi dětí. Svou hudební kariéru začala poměrně pozdě – na kytaru se začala učit v jedenadvaceti a občas si nahrávala vlastní písničky na čtyřstopý kazeťák nebo se přidala k nějaké kapele. Ale jednoho dne ,sbalila kufry‘ a rozhodla se toulat a navštěvovat přátele i trávit čas osaměle v divočině. Nakonec zakotvila na chvíli v Portlandu v Oregonu a rozhodla se, že se bude živit hudbou. Kočovný život jí ovšem učaroval, a tak žije převážně ve své dodávce a nechává svému životu stejně jako svým písním volný průběh. Možná by se i ráda jednou usadila v nějakém hezkém domě, ale ten čas ještě nenastal. I když jedno takové ,doupě‘ má v plechové garáži plné prapodivných nástrojů a dalších různých věcí někde na předměstí Austinu v Texasu. Ráda ovšem vyhledává i velmi obskurní místa, navštěvuje 
dobytčí trhy i vylidněná městečka či na druhé straně karnevaly. Své spoluhráče potkává mnohdy přímo na cestě – třeba v obchodě s cédéčky nebo jí někdo někoho dohodí. Většinou jsou to podobní nomádi jako ona, kteří se občas tak trochu ztratí, ale nikdy ne zcela.
O své hudební inspiraci říká, že není vázána na konkrétního muzikanta či styl, ale vychází z vědomého snění v bdělém stavu, tedy žádného snílkovství či přecitlivělosti, ale stavu mysli, kde každičký detail může být vodítkem i mezníkem, kde je realita převrácená a myšlenky a emoce jsou překvapující, krásné, podivné a univerzální symboly… Odtud pochází její hudba, která je de facto mixem hudebního dědictví posledních dvaceti nebo třiceti let a mísí se v ní psychedelie, experimenty a avantgarda, jazz, ale i pradávná hudba, která má kořeny ve vzpomínkách imigrantů a otroků. Amy je ovšem ochotna jmenovat i své oblíbence. Mezi ně patří Roy Harper, Ray Davies, Syd Barrett, Linda Perhacs, Bert Jansch, Michael Hurley, Neil Young, John 
Lennon, Bob Dylan, Joni Mitchell, Jeff Magnum, John Martyn, Jackson C. Frank, Harry Nilsson, Willie Nelson, Skip Spence, Marc Bolan, George Harrison, Robin Williamson, Mike Heron, Donovan, Alex Chilton, Jimi Hendrix, Elliott Smith a v neposlední řadě John Prine.
Jako svůj první hudební zážitek uvádí Amy ve věku tří či čtyř let poslech rádia z vedlejší místnosti, kde hráli Beatles I´m The Walrus a vedle zpěvu tam zněl i úryvek ze Shakespearova Krále Leara: „Pohřbi mé tělo, ach, jsem tak unaven.“ Polospící dívenku takhle slova dokonale probudila a pohltila a vrhla ji zpátky v čase do jakéhosi delirického vesmíru.
Všechny předchozí informace jasně určují, jakým směrem se ubíralo Amyno vskutku nevšední písničkářství, plné tajemství a temných zákrut, kde se nádherný hlas klene nad lehce halucinogenními melodiemi a ve chvíli, kdy se zdá vše urovnáno, odněkud to zaskřípe. Amy je schopna napsat přímočarý song nebo třeba hodinu improvizovat na nalezené objekty. Své první album Which One´s You? vydala v roce 1999 a o šest let později si založila vlastní firmu 
High Plains Sigh, jejíž název evokuje náhorní plošiny (které můžete najít v Americe i Střední Asii), z nichž máte úžasný pohled na svět vůkol. Svůj label otevřela albem cover-verzí Fawns With Fangs: Selections From The Dark Heart Of The Thicket, kde najdeme osobité předělávky jejích favoritů v čele se Sydem Barrettem, ale i Friends od Led Zeppelin či Another Sleep Song od Grahama Nashe. Její zatím poslední opus Songs For Creeps je esencí toho nejlepšího, co zatím vytvořila. Křehké zhudebněné básně tu mají opět vždy méně či více skřípavě temný podtext, při němž se vám ježí chlupy na zádech (a to i v případě, že tam žádné chlupy nemáte). Tenhle opus ji dokonce vynesl v hlasování kritiků časopisu Billboard mezi deset nejlepších alb, například vedle Neila Younga. Tudíž tahle toulavá diva asi ještě nějakou tu díru do světa udělá. Ale rozhodně to nebude tím, že by se vzdala svého jemně drsného espritu a zaprodala se showbusinessu.
www.highplainssigh.com
pozn.: ukázky z tvorby Amy Annelle si můžete poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava v sobotu 24. 2. od 23:15 spolu se skladbami současné kytarové souputnice Freda Frithe Janet Feder.
Diskografie:
Amy Annelle: Which One’s You? (1999 Hush, 2006 High Plains Sigh)
The Places: The Autopilot Knows You Best (2000 Absolutely Kosher, 2006 High Plains Sigh)
Amy Annelle: A School Of Secret Dangers (2001 Hush)
The Places: Call It Sleep (2004 Hush)
The Places: Fawns With Fangs: Selections From The Dark Heart Of The Thicket (2005 High Plains Sigh)
The Places: Songs For Creeps (2006 High Plains Sigh)