Avantgarda s novým cítěním  

Trumpetista PETER EVANS se narodil 2. října 1981 ve státě New York, nicméně později vystudoval prestižní The Oberlin Conservatory of Music v Ohiu a do New Yorku přesídlil zpětně až v roce 2003, aniž by tam někoho znal, a začal hrát po kavárnách. Záhy si ho tam ovšem povšiml trumpetista (a v neposlední řadě spolupracovník Johna Zorna) Dave Douglas a pozval ho na Festival of New Trumpet Music, protože jeho styl považoval za zcela inovativní. Evans totiž kromě jazzu studoval i klasickou hudbu a ze všeho si dokázal vzít to nejlepší a pomocí nových technik hraní vše zúročit do specifické estetiky, v níž se inspiroval třeba i indickou hudbou. Díky tomu nebude chybět ani na Bagatelles Marathon Johna Zorna 20. 6. ve Foru Karlín.

 

Nikoliv náhodou vydal v roce 2006 jeho první sólové album More Is More britský věrozvěst svobodné improvizace Evan Parker na svém sublabelu psi Records, protože dokázal ocenit jeho práci s cyklickým dechem. Záhy ovšem začal Evans stavět své vlastní soubory či nahrávat a koncertovat v nejrůznějších konstelacích s renomovanými hudebníky i tehdy vycházejícími hvězdami od zmiňovaného Parkera až po třeba kytaristku Mary Halvorson.

V roce 2011 založil vlastní label pojmenovaný podle ikonického debutu. Prezentuje na něm své digitální a fyzické projekty nejrůznějšího kalibru. Název „Víc je víc“ je zde vskutku signifikantní, protože Peter Evans si většinou nepohrává s minimalismem, ale naplňuje svůj nástroj plnými doušky.

V jeho diskografii najdeme například opusy jako Weatherbird postavený na legendárním duetu Louise Armstronga a Earla Hinese, který realizoval s pianistou Corym Smythem, a vedle této coververze se svým kolegou ztvárnil další nádherné parafráze. Tón od tónu pak přepsal klasické album Milese Davise Kind of Blue (vydané pod názvem Blue). To mu sice bylo trochu vyčítáno jako „komerční projekt“, ale jeho záměr byl skutečně jinde. A k soudobé vážné klasice se vrátil kupříkladu čistě jako interpret ve světoznámé opeře Louise Andriessena La Malterie.

Peter se ovšem nevyhýbá ani výbojům s elektronikou, což dokládá častá spolupráce se zvukovým mágem Samem Plutou (například v Evansově kvintetu, kde jim sekundují Ron Stabinsky na piano a syntezátor, Tom Blancarte na basu a Jim Black na bicí a perkuse, případně další elektroniku), který ovšem vytváří s akustickým světem svého souputníka zcela symbiotické kreace. Tady totiž dochází ke zcela konsekventnímu spojení živého bandu s živou elektronikou.

 

Úchvatná jsou ovšem sólová vystoupení Petera Evanse plná emocí (viz recenze na jeho set v Nickelsdorfu na Konfrontationen v UNI 9/2018). U nás se se svou sólovou improvizací představil letos v březnu na JazzFestBrno. Jeho intimní i expresivní samostatné dechové kreace snad zatím nejlépe dokumentuje album Lifeblood, vydané v roce 2016, jež obsahuje živelné výkřiky z průběhu minulých let s totálně plnokrevnými improvizacemi, které skvostně vystihují jeho meditativnost i bouřlivost, technickou dovednost i čistě iracionálně emotivní výlevy.

Z mnoha aktivit Petera Evanse je snad potřeba zmínit ještě jeden projekt či bandu zvanou Amok Amor, kde jsou mu parťáky bubeník Christian Lillinger, basista Petter Eldh a saxofonista Wanja Slavin, vydanou švýcarských labelem Intakt v roce 2017. To je naprosto krásný úlet, kde jsou všechny skladby podepsány jednotlivými autory, ale přesto máte pocit, že je to totální free, ovšem se skladatelským prekurzorem.

Zatím nejnovějšími tituly z produkce More Is More jsou na webu k poslechu Evansova dueta s perkusistou a elektronikem jménem Levy Lorenzo s názvem Q, což je občas pingpongový rozhovor mezi trubkou a údernými nástroji či šílená jízda svíjejících se tónů, kde je vše posunuto do digitálních transformací, a v neposlední řadě řácky bručivý dialog (ale občas i dialekticky smířlivý či rezonující atp.) trubky a lesního rohu s mnoha dalšími růžky v rukách a ústech Davida Byrda na opusu Eye of the Mind.

 

Napsat komentář